Já vím, že i tady jsou dva druhy čarodějů. Ostatně tyhle dva druhy jsou už hodně hodně dlouho, ale pořád se divím, že ty hůlkové typy přežívají.
Jistě, každý z nás se s ní musel naučit zacházet, ale skoro nikdo ji nepoužívá. Jen když nechce domácí práce dělat postaru, ručně, a nebo si chce zakouzlit ve svůj prospěch. Tu skutečnou, naší pravou magii, kterou ovládám a uznávám víc, používáme na lektvary, souboje, likvidování démonů.
Jenže v Británii žije pořád velmi početná komunita, která používá jen hůlkovou magii. Mají i soubojová kouzla a vlastně kouzla na všechno, ale pamatovat si stohy latinských slovíček a pohybů s hůlkou? Ne, to vážně není můj styl. A je to i nepraktické. Nesmět ji nikde zapomenout.
Ale abych takhle mohl žít a pokračovat dál, musel jsem se vrátit v čase. V téhle době totiž probíhala válka proti britskému černokněžníkovi Voldemortovi a jaksi se nevyvedla a náš svět vypadá opravdu, opravdu zle.
Vrátil jsem se tedy, abych to pomohl napravit a porazit ho dřív, než bude pozdě.
Jenže nemůžu pracovat jenom na hrdinských kouscích, ke kterým jsem se notabene ještě ani vůbec nedostal a ani nevím, jestli někdy dostanu. Teď momentálně mám jiné starosti.
Mám tu jednu holku, která do sedmnácti neměla v ruce hůlku. Která do sedmnácti nekouzlila. A místo aby si ji vzala do parády alespoň rodina, jsme v Londýně, v Příčné ulici, máme nakoupit potřebné vybavení proto, aby zvládla u samou tradičně kouzelnickou část jako každé malé dítě, a seznámit ji se světem kouzel.
Ale proboha jak, když to tele v životě nevidělo ani koště ani učebnici zaklínadel? U všech obchodů stojí před výlohou, jako kdyby právě viděla skutečně živýho Elvise, a pořád se ptá, co k čemu je. U takových triviálností jako jsou samoopravovací brky a podobně. Jak mám s tímhle materiálem pracovat, to nechápu. Vsadím se, že kdyby viděla sovinec, vyletí z kůže.
"Hej! Říkal jsem nejdřív pro hůlku, tak přestaň okounět u těch košťat!" to už ji asi po sedmé tahám od další výlohy. Když jsme byli u Gringottových, myslel jsem, že ji nakopnu. Jediné, co měla, bylo valit oči na skřety, a ti byli samozřejmě čím dál nerudnější. A i neochotnější. Takže vyměnit vyměněné libry za galeony trvalo hodně dlouho.
A ne, nebudu na ni nijak příjemný. Ztěžuje to. A já nejsem její chůva, abych ji po Příčné vodil za ručičku a zařizoval jí opožděné studium. Proč jsem ji sem vůbec musel brát já? Že nešla do školy zpískala její matka, měla by to napravit sama. Mě nákupy nebaví a abych jí vyprávěl o hůlkové magii a části světa, kde se žije a kouzlí tradičně, na to nemám trpělivost. Navíc ona skáče od jednoho k druhému, pořád se ptá, pořád se diví, vážně je jako jedenáctileté dítě, co vypilo postaršovací lektvar.
Možná už to prostě měli nechat být. Bezhůlkovou magii by používala, to by jí matka zvládla naučit, mohla by jako všechny čarodějky, co se tou cestou vydaly, bojovat proti démonům, kupodivu i takhle je to poměrně snadné, s hůlkovou magií je všechno, i boj, mnohem složitější, a byl by klid. Neměl bych na krku přerostlé dítě, co se právě dostalo po celém životě v Somálsku do uzenářství.
Žádné komentáře:
Okomentovat