Nedokázal tak úplně zavrhnout myšlenku, že se jí něco stalo.
Třetí den ráno byl přivolán k nové vraždě. Neodehrála se na obvyklém místě, kterým byla snad každá ulička New Yorku. New York celý byl zalitý litry krve. Byl postavený na zločinu a od počátků zažívaly jeho ulice vraždy, přepadení a znásilnění jakou svou běžnou noční i denní součást. Generace obětí a pachatelů se střídaly stejně jako generace policistů a zrovna dnešního rána se další generace těchto tří velkých rodin bez příbuzenských svazků znovu setkala.
Don stál v kanceláři Neila Terrella ve dvaatřicátém patře a čekal na kriminalisty. Na zemi před oknem ležel potlučený a zapíchnutý Neil. Vůbec se nedíval na něj, ale nejdřív se rozhlédl po místnosti a poté pohledem ulpěl na ptačí výhled do šedých budov za sklem.
Taková byla jeho práce. Už nevnímal mrtvá těla, která byla pouze prostřelená nebo propíchnutá či snad uškrcená, jako něco zvláštního, co vyžaduje abnormální pozornost.
Zrovna přemýšlel, jaké to musí být vypadnout nebo jiným způsobem nedobrovolně opustit pevnou zemi v takové výšce a letět na zem, když dorazili kriminalisté. Tedy Lindsay s Macem. A chvíli po nich i patolog.
"Ahoj. Koho tady máme?" zeptala se Lindsay.
"Neila Terrella. Konečně je definitivně ze scény."
Chvíli se na něj nechápavě dívala, než jí došlo, o kom mluví. "Ah, no jo, to je ten provokatér. Nenechal na pokoji nikoho vlivného a společnost už čekala jenom na jeho vraždu."
"Teď jen jestli se společnost k té vraždě také přizná. Side, jak dlouho tady leží?"
"Asi deset hodin. Myslím, že ho zabilo to probodnutí. Vrah věděl kam přesně rychle a čistě bodnout," pokýval uznale Hammerback. "Něčím velmi ostrým a tenkým. Ale než se k tomu dostal, trochu se s Terrellem zapotil. Má obranná zranění. No jistě, zlomenou ruku. A myslím, že žebra," rozepnul mu košili. "Jasně ohraničené modřiny. Profesionální rvačka a zvláštní nástroj."
"Třeba ovládal vrah bojová umění," pokrčila Lindsay rameny.
"Třeba."
Flackovi začala v tu chvíli vibrovat kapsa. Podíval se na displej mobilu a přečetl si docela dlouhou omluvnou zprávu od Emily.
Prý musela narychlo odletět se svým šéfem do Chicaga, nestihla si skoro ani zabalit a chtěla mu dát vědět z letadla. Jenže stejně jako polovinu dalších věcí nechala doma mobil. Až potom zjistila, že o ni měl starost. Večer mu chtěla všechno vynahradit.
Rychle jí odepsal, že rozumí a těší se na večer a šel se chopit nelehkého úkolu, zjistit, kdo z desítek, spíš stovek Terrellových nepřátel dokázal zajít až takhle daleko.
"Macu, musím říct, že tohle byla vážně profesionální vražda. Bodnutí je naprosto čisté a jisté. Má zlomená dvě žebra a ostře vykreslené modřiny. Mají tvar podpatků," ukazoval Sid názorně na Terrellově těle, jaké stopy našel. "Někdo ho tedy zřejmě kopl do hrudníku."
"Máš odlitky ran?"
"Ano, vypadá to na dlouhé, tenké a velmi ostré jehlice."
"Jaké jehlice?"
"To nevím, to je vaše práce. Ale pletací to asi nebudou."
"Co toxikologie? Nebo nějaké jiné vzorky čehokoli na těle?"
"Nic. Košili měl od kafe, obsah žaludku se skládal ze smažených nudlí s krevetami a nemyslím, že toxikologie najde nějaké omamné látky. Co se týče vzorků DNA vraha, neměl za nehty nic a žádná zranění, kde by se mohla zachytit jeho krev, nejsou."
"Možná to byla skutečně profesionální vražda. Musel ležet v žaludku spoustě vlivných nebo bohatých a pro ně by nebyl takový problém najmout si vraha. Pokud trefí na skutečného odborníka ve svém oboru, může se jeho vražda potom stát celkem snadno nevyřešeným případem."
"Jak si vůbec člověk může najmout vraha?"
"To my přece netušíme," usmál se Mac a odešel se zprávou z pitevny.
Neměli čeho se chytit, žádné stopy z místa činu neměli, pouze tělo a krev, jenže oboje patřilo oběti. Ještě měli fotografie modřin po podpatcích, ale víc nic.
Nikdo si nevšiml, že by se toho dne po budově pohyboval někdo nepovolaný nebo neznámý a většina lidí, kteří bývají v budově oprávněně, měla alibi nebo dovolenou.
Don měl po svém posledním výslechu a všem bylo naprosto jasné, že se nehnuli ani o kousek. Alespoň ale mohl jít domů.
Tedy domů a hned potom na smluvenou schůzku s Emily.
"Ahoj, promiň, ale v práci se to trošku protáhlo," přišel s desetiminutovým zpožděním.
"V pořádku, máte nějaký složitý případ?"
"Docela ano. Slyšelas už, že zavraždili Neila Terrela?"
Zadívala se mu do očí. "Něco jsem o něm slyšela a nebyly to moc dobré věci. Takže to teď vyšetřuješ?"
"Ano. Je to trochu zvláštní vražda."
"Máte už nějaké podrobnosti?"
"Zatím nic."
Její pohled trochu povolil. "No taky je brzy. A já se ještě jednou omlouvám za ty poslední dny, ale vážně byl hrozný spěch a chaos."
"Jak ses v Chicagu měla?"
"Pracovní jednání nejsou moc zábavná."
"To chápu."
"Ale myslela jsem na tebe."
"Joo?" pousmál se.
"Hmm. Jak bych ti asi mohla svoje zmizení vynahradit."
"A přišlas na něco?"
"Přijde na to."
"Na co?"
"Jestli mi budeš trochu důvěřovat," políbila ho a zatáhla do stopnutého taxíku. Moc se nezajímal o to, co se bude dít, hlavně, že bude s ní.
Naprosto ho okouzlila. Byla pro něj jedním tajemstvím a nehodlala ho odkrýt a tím ho neskutečně přitahovala. Stačil jeden pohled, úsměv a polibek a byl ztraceně její.
Žádné komentáře:
Okomentovat