"Dobrej, detektive," zdravil ho známý muž za kasou. Don neodpověděl. V myšlenkách byl stále úplně jinde. Přemýšlel, co se vlastně mohlo stát. Proč někomu vadila na tomto světě jedna obyčejná, krásná, milá zdravotní sestra, co se měla vdávat.
"Ahoj," ozvalo se za ním. Vytahoval bankovky z peněženky a i tenhle druhý, ženský hlas ignoroval. Spíš ani neslyšel.
Jessico, Jess … co budu bez tebe dělat …
"Říkám ahoj …" klepla ho do ramene. Podal peníze přes pult a teprve teď s cinknutím kasy zaregistroval, že na něj někdo mluví.
"A, ahoj Aiden," zandal peněženku do kapsy.
"Tady máte zpátky …" trošku se zarazil prodavač a podával mu dvacet dolarů.
"Pardon. Díky," převzal paragon a dvacku a vyšel ven. O pár vteřin později ho následovala i Burnová.
Flack se opíral o auto a zíral do prázdna.
"Eh … Nechci nic říkat, ale … blokuješ frontu."
"M?" Nojo, vážně slyší troubení a jeden z brunátných řidičů se už chystá vylézt z auta a řvát. Nasedl a uvolnil místo. Odjel však jen k parkovišti a cestu zahradila Aiden. Sklonila se k okýnku u řidiče.
"Flacku vystup, nebo jak koukám stejně daleko nedojedeš."
Jen otevřel dveře, ale zůstal sedět na sedačce.
"Co se děje, že jsi tak mimo?"
Stella s Macem zjevně dokáží držet jazyk za zuby. Ta úžasná bezelstnost s kterou se ho zeptala, byla nesnesitelná.
Hlavu si dal do dlaní a vůbec poprvé od její smrti z těch nádherných modrých očí vyhrkly slzy. Zvědavě se na něj zadívala.
"Promiň," ozval se potichu, ale hlavu nezvedl. "Už je to nad moje síly."
"A nechceš mi říct, co je nad tvoje síly? Třeba bych ti mohla pomoct," sklonila se k němu.
"To asi nepůjde," smutně se uchechtl a podíval se jí do očí, "zabili mi přítelkyni."
"Ou … je mi líto … omlouvám se, to jsem nevěděla. Kdo na případu dělá?"
"Stella a Mac," vydechl.
"Oni ho brzo najdou," chytla zdrceného zoufalce před sebou za rameno.
"Chytnou. A půjde sedět. Ale Aiden, to už mi nepomůže. Nic mi Jess nevrátí."
"To ne. Po ní už nebude víc, než vzpomínky."
Nervózně vystoupil, opřel lokty o střechu vozu, čelo položil na ruce a přál si, aby Burnová odešla a neviděla jeho pláč. Přes všechno se za něj jako chlap styděl.
"Klidně breč. Uleví se ti."
"Ani bych neřekl …" otřel si oči a otočil se.
"Pojď sem …" pevně ho objala. "Jednou to přejde a zůstane jen to pěkné."
"Děkuju Aiden, děkuju."
"Nemáš zač. Budu ráda, když budu moct nějak pomoct."
"Měl bych jet domů … sice uvidím všude a ve všem její obličej … s tím se musím nějak vyrovnat."
"Nebraň se smutku, i když to zní jako blbost, teď je tvůj přítel."
Povzdechl si. "Jsem rád, že jsem tě potkal."
Tentokrát ho už nechala ujet. Sama měla ještě nějakou práci, které se musela jako každý jiný den věnovat. Případ s Dannym, na který tlačí vnitřní. Ovšem když má nějaký kolega či přítel trable, byla samozřejmost změna perferencí.
"Tak já nevím, Macu. Vyslechla jsem bratra odsouzeného Hickse i jeho matku. Tvrdí, že o ničem neví a mají alibi. Nemůžu je zpochybnit."
"Manželka se ihned po soudu odstěhovala i se synem z New Yorku. A jejich situace není taková, že by si mohli odskočit sem, zastřelit Jessicu a zmizet zpátky."
"Takže jsme zase na začátku," odhodila Stella zápisky na stůl.
"No, vypadá to, že ano. Zbraň nejsme schopni najít. Nejspíš je naše jediná naděje nález taxikáře."
"To není spravedlivé … tolik bych chtěla něco dělat."
"Jen proto, že jde o Flacka. U obyčejného případu bys nechala policii pátrat a šla domů, jelikož je konec směny," jakoby mimochodem utrousil Mac. Nechtěl se hádat, ale nemohl si narážku odepřít.
"Ne. To se pleteš," podívala se na něj velmi tvrdě. "Jde mi o chycení vraha. Stejně jako při jakékoli jiné vraždě. Nedělám rozdíly. Neříkej, že tebe ta bezmocnost netrápí. Takového workoholika, co touží všechny vyřešit," oplatila mu jízlivost.
"Promiň. Jistě, že nejsem rád. Ale nic dělat nejde. Jessica Beallová podle všeho neměla nepřátele. Bez místa činu nezvládneme určit víc."
"Právě … máš pravdu, půjdu domů. A budu doufat, že se něco pohne," zvedla se a zamířila do šatny.
Mac se za ní díval ještě dlouho poté, co mu zmizela z dohledu. Nebyl pro něj žádný velký problém představit si, co teď Don asi cítí. Vlastně se o to ani nemusel snažit. Vzpomínal na 11. září. Tehdy myslel, že se ze smrti Claire nevzpamatuje. tehdy nemohl ani nic dělat. Ač celý svět velmi dobře ví, kdo za útoky stojí, běhají si to dotyční stále na svobodě. A zlo páchají dál. Nedokáží je chytit světové špičky boje proti terorismu a on, jeden tuctoví policista, na tom nic nezmění. Teď je to jiné. Jessičina vraha neznají. Ani netuší, co může být zač. Ale přesto mají šanci ho dostat. Stačí jediná chyba, kterých se obyčejní zločinci jako on dopouští a je v pasti.
Jeho manželku jen tak nikdo nepomstí, jestli vůbec. Flackovu možná ano. Nevěděl proč, ale usvědčit vraha Jessicy Beallové bylo najednou stejně důležité.
Měl by se jít vyspat. Místo toho se jen otočil k jedné ze skříněk a vytáhl velmi dlouho rozečtenou knihu. Nehodlal ve čtení pokračovat, pouze zvedl papír pod ní a vrátil ji zpět.
"Detektive Taylor," zaklepala na dveře sekretářka, "máte návštěvu."
"Už je po pracovní době."
"Já vím. Chce s vámi nutně mluvit státní zástupce."
Položil papír rubem vzhůru a zvedl se.
"No, když státní zástupce, tak to už jdu."
Zase je tady. Prázdný a tichý byt. Každý krok klapal, jako by kráčel po dlažbě kostela a každý pohyb vytvářel desetinásobnou ozvěnu. Nebýt vzdáleného ruchu z ulice, působil by až strašidelně. Měl pravdu. Všechen nábytek, všechno vybavení mu nějakým způsobem připomínalo společné zážitky. I když se jednalo o úplně všední záležitosti, vzpomínal na ně se smutkem a nostalgií dnů, které už se nikdy nezopakují.
Výjimečně byl zase doma dřív, než ona. Za chvíli klaply dveře. Zula se, kabát pověsila v předsíni na věšák. Přišla k němu, políbila ho.
"Ahoj miláčku."
"Mmm … jak ses měla?" otočka a opětování polibku.
"Fajn. Udělám něco k jídlu?"
"Ne, pojď radši ke mně," přitáhl si jí a znovu nekonečně líbal. Nedokázal si takových chvil vážit, dokud je navždy neztratil.
Vzal z baru načatou láhev whisky. Nalil si skleničku. Bez přemýšlení, s očima upřenýma na šaty, co předevčíren přinesla z čistírny a nechala venku, aby se do svatební cesty nezmačkaly, do sebe obrátil lahev.
"Kurva Jessico!" zařval. Odpovědí mu bylo pouze zachrastění skleniček, následované dutým tichem. To mu tlačilo na ušní bubínky. Zvyšoval se obsah alkoholu v krvi, krev hučela v hlavě.
Usnul o několik hodin popíjení později na sedačce ani boty si nezul.
Nejspíš jen vypité whisky mohl děkovat za celonoční spánek bez probuzení. Za střízliva by ho nejspíš ne jednou vzbudil vlastní výkřik.
Viděl stovky lidí, černochy, bělochy, asiaty, muže, ženy, všichni bez konkrétních tváří, kteří, jeden po druhém, s krutým potěšením a šíleným leskem očí vystupujících z neurčité mlhy, míří na Jess. Vystřelí. Kulka se jí nenasytně zahryzne do těla. Rudá skvrna se stále zvětšuje. Jessica klesá k zemi. Oči se jí bolestí zavírají, ruce bezmocně rozhozené podél těla. A znovu a pořád znovu.
On chtěl vytáhnout vlastní zbraň, běžet k ní, ale nohy měl vrostlé do země a ruce svázané. Nedokázal ani zavřít oči před šílenou podívanou. Někteří ho zahlédli a zlomyslně se jeho snaze smáli. Nejdřív potichu, hlubším hlasem. Jak se přidávali další a další, zvuk sílil. Zvyšoval se i tón, až jen vysoce ječeli. Jekot se měnil ve směsici hlasů a divného pípání.
Flacka probudil jeho pager. Zjistil, že je hrozně udýchaný, zpocený a rudý námahou. Jakoby se doopravdy snažil zachránit už stejně mrtvou lásku.
Aniž by zjišťoval co se děje, byl pevně rozhodnut nikam nejít.
Přišla i krátká zpráva na mobil. Od Hammerbacka?! Kde sehnal jeho číslo? A co mu vlastně chce? Píše jen, aby se dostavil.
S nechutí a pulzující bolestí hlavy doprovázející kocovinu, se dobelhal ke sprše. Svěží proud studené vody ho trochu probral, takže se dokázal uvést do víceméně lidského stavu.
Nebyl si jistý, zda zvládne cestu až na kriminálku uřídit. Taxíkem už ale nepojede nikdy a v žádném případě, takže nezbývalo nic jiného. Pěší chůze nepřipadala v úvahu vůbec.
Nebyl líný, byl po opici.
Žádné komentáře:
Okomentovat