Nevěděla jsem, proč je se mnou a ne radši někde venku se svým životem, ale nezkoumala jsem to a nebránila jsem mu. Stejně šlo jen o pár večerních hodin a dny jsem trávila sama mezi čtyřmi stěnami ať už zděnými nebo vzdušnými.
Před třemi dny stereotypní chmurné dny skončily a já nastoupila na psychiatrické oddělení newyorské kliniky. Byla jsem mezi lidmi, kteří měli spoustu problémů a nutili mě je řešit a zapomínat aspoň dočasně na ty moje. Dostala jsem malou útulnou ordinaci o kterou jsem se dělila s dalším lékařem jiné směny a svých prvních pár pacientů. Eric za mnou nepřestal chodit. Večery už se sice nesly ve více hlučném duchu, než je stálé mlčení, někdy mě i vytáhl někam ven, ale kvůli jedné věci jsem stále nemohla definitivně zapomenout a začínat další kapitolu. Sice jsem se s Mattovým odchodem už vážně smířila, protože to nešlo jinak, ale naše dítě tu bylo pořád a nikdo krom Patty, která měla přísný zákaz cokoli říct, o něm nevěděl. Stále jsem hledala způsob, jak to oznámit světu a jak začít žít normálně. Normálně spokojeně.
Ostatní si z mého pohledu žili docela spokojeně.
Danny a Lindsay připravovali Lucy na první třídu, kam po letních prázdninách nastoupí, Don a Patty se zase chystali dát Natty do školky. Patty už měla před poslední zkouškou do terénu, slyšela jsem, že až najdou náhradu i za mě, začne se Charlie chystat do předčasného důchodu kvůli svému srdci, které nepracuje docela tak, jak by mělo, a tátovi a Stelle ke štěstí snad moc nechybí.
Tedy tátovi zrovna jedna věc chyběla.
Seděl večer ve svém bytě, kde bydlel i se svou přítelkyní, u počítače a hledal ke koupi novou paměťovou kartu do foťáku. Ta předchozí měla celkem dlouhou životnost, ale jednoho dne se záhadným způsobem ocitla přímo pod kolečkem židle a následně byla na dvě části.
Načetly se stránky, kde obvykle shání příslušenství k podobnému vybavení a spolu s nimi i všudypřítomné reklamy. Ignoroval je a pokračoval v nabídce.
Přemýšlel, jak můžou dovolit, aby u přístupných katalogových stránek blikaly reklamy na fotky s materiálem, který rozhodně nebyl pro děti.
Konečně se dostal až na požadovanou stránku a vyskočily další reklamy. Se stejnou tématikou. Nevěnoval jim pozornost a prohlížel si parametry nabízených karet. Jen ho napadlo, že by měl konečně nainstalovat blokaci.
"Ahoj," otevřely a zase se zavřely dveře.
"Ahoj," odpověděl na Stellin pozdrav. Potom si všiml obličeje na jedné z fotek. Ne. To se mu určitě zdálo! Obrázky se střídaly v pravidelných smyčkách, takže teď už byl na monitoru zase jiný. Ale určitě se mu to zdálo. Protože zrovna přišla Stella a v rohu stránky se vystřídaly dva obrázky, muselo to jeho oči zmást. Jenže to se mu nestává.
Počkal, jestli se bude smyčka opakovat. Mezitím slyšel, jak Stella uklízí nákup a pouští nějakou hudbu, nejspíš z rádia.
Opakovala se. A skutečně ho zrak nezmátl. Nemohl svým očím uvěřit, ale ten obličej té dotyčné tam vážně byl. Okamžitě mu naskakovaly desítky scénářů, ale ani v jenom nedokázal pochopit, proč. Přerývaně a šokovaně dýchal a s nepříjemným očekávání rozklikl odkaz. Nikdy na podobné stránky, které vydělávají prodejem ženského těla, ať virtuálním nebo skutečným, nechodil. A nikdy ho nenapadlo, že by se tam mohlo nacházet něco takového.
Nebyla to jen jedna fotka, bylo jich spoustu. Z ulice, z bytu, už ani nechtěl zjišťovat, jestli najde i ty odvážnější. Udělalo se mu z nich zle. Tohle mu přece nemohla udělat!
"Macu tak co budeš večeřet?" zeptala se Stella už počtvrté a vešla za ním do pracovny.
"Jak jsi něco takového mohla …"
"Co? Koupit mraženou zeleninu?" nechápala jeho reakci. O ničem jiném dobrých pět minut nemluví.
"Jakou zeleninu? Co sem taháš zeleninu?"
"Macu já se tě ptala, jestli ti nevadí, když udělám k tomu masu zeleninu."
"Mně je nějaká zelenina jedno. Já se tě ptám, jak jsi to mohla udělat!"
"A co?" absolutně nechápala. Nechápala proč křičí, proč se tváří tak naštvaně a šokovaně. Dlaně měl zaťaté v pěst a stál zády k počítači.
"Jak se můžeš prodávat na internetu!"
"Ty ses zbláznil!" vydechla. "O čem tu mluvíš? Jak prodávat -?"
"Svoje fotky. Ani nemám žaludek na to, si je prohlídnout!"
"Ale já přece …"
Ustoupil a ukázal jí nabízenou galerii. Nemohla z monitoru spustit oči a nechápavě kroutila hlavou.
"O tom nic nevím … to musí být … hele já mám legraci ráda, ale tohle je dost přehnaný …"
"To teda je. Stello vysvětli mi to!"
"Nemůžu. Tohle nejde vysvětlit … někdo mě musí sledovat nebo já … já nevím …"
"Jak by tě někdo mohl sledovat v našem vlastním bytě, na místech, kde nejsou okna, jak by mohly vzniknout takové fotky, kdybys s tím neměla nic společného!"
"Ty si myslíš, že to chci? Že to dělám dobrovolně? Ty si myslíš že jsem nějaká děvka?"
"Ne, já jen chci, abys mi to vysvětlila, Stello!"
"Tohle ať vysvětluje někdo jinej, ten, kdo mě špehuje!"
"Jak by tě mohl špehovat takhle důkladně, to přece není možný!"
"Tak ty si vážně budeš myslet, že … ty si to budeš myslet!"
"Nemyslím si nic. Jenom nevím, čemu věřit."
"Mně nevěříš. To je očividné. Macu … ty mě máš za …" ani to nechtěla vyslovit. Několik vteřin stála a nemohla uvěřit, že její vlastní přítel v ní vidí nějakou virtuální prostitutku.
"Cos vůbec na těch stránkách dělal? Hledals foťáky na pornu?" práskla dveřmi od pracovny, vzala kabelku, kterou předtím odložila na botník, klíče od auta a odešla. Když startovala, uvědomila si, že nemá kam jít. Rozhodně teď nemůže otravovat Messerovy nebo Flackovy. Potom ji napadlo jet k dalšímu člověku, který ji snad nevyhodí, ke mně.
Ležela jsem na posteli, hlavu položenou na Ericovi a skoro už jsem usínala. Bylo nám takhle dobře. Dneska se měl zdržet přes noc. Kdyby se nic nestalo, byla bych tu teď s Mattem. Jenže to už nikdy nebudu a místo něj leží v mojí posteli Delko. Ne úplně místo něj, ale zaplňuje místo někoho, kdo se stará, abych nebyla sama. Posledních pár dnů to byl úplně jiný Delko, než dřív.
Zdánlivou idylku narušil zvonek.
"Aaa, nee …" houkla jsem s povzdechem. Nechtělo se mi vstávat.
"Tak tam nechoď. Budeme dělat, že nikdo není doma."
"Třeba je to důležité. Většinou mě nikdo neshání osobně."
Pokrčil rameny a pustil mojí ruku. Já se zvedla, přehodila přes sebe zelený rozevlátý župan a šla ke dveřím. Postrádaly kukátko, hlavně od doby, co jsem viděla The Missing Call. Ale odhadovala jsem, že to buď bude nějaká sousedka s akutní prosbou, nebo někdo z rodiny s podobným důvodem.
Otevřela jsem.
"Skoro trefa, ahoj Stello."
"Ahoj. Já tě nerada otravuju, ale můžu dál?"
"Jen pojď. Vypadáš, že není všechno v pořádku."
"To není."
"Udělám ti čaj?" kafe se v mojí domácnosti nenacházelo a ani nacházet nemělo.
"Ne, díky nechci …"
"Stello, jestli máš problém a nepřišla jsi sem jenom být, u něčeho teplého se ti bude mluvit snáz."
"Nemám tak docela problém, jako spíš dva, které spolu souvisí."
"Fajn, posaď se," ukázala jsem k obýváku. Ještě než jsem šla udělat čaj, zaplula jsem do ložnice a poprosila Erica, aby to chvíli vydržel. Doufala jsem, že to nebude nic příliš vážného a půjde to rychle vyřešit.
"Tak povídej. Začni tím horším."
"Momentálně ten horší asi je, že nemám kde přespat."
"A sakra v co táta provedl?"
"To je ten druhý problém."
"Nerozešli jste se, že ne?"
"Zatím ne. Ale rozhodně se teď nemůžu vrátit. Doufala jsem, totiž … takhle narychlo něco sehnat …"
"To je v pořádku, Stello. Můžeš tu zůstat, jenom … počkej chviličku."
Musela jsem v tom případě vypakovat Erica. Nezamlouvala se mi představa toho, co si Stella může myslet, až vyjde z ložnice můj bývalý přítel, ale nedalo se nic dělat.
Rychle se oblékl a prošel kolem ní, jako by tam nebyla. Když se za ním zavřely dveře, Stella vypadala pořád překvapeně a zmateně.
"Mělas říct, že ruším."
"Nerušilas, v pořádku."
"Co tady dělal?"
"Pomáhá mi. Hele já vím, jak to vypadá, ale on tu se mnou jenom je, poslouchá mě, povídáme si a to je asi tak všechno."
"Proto byl zavřený v ložnici?"
"Nepřišla jsi, abys rozebírala mě. Tak řekni, co se mezi tebou a tátou stalo."
"Hledal na internetu něco s foťákem. Teda aspoň to tvrdil, protože tam měl načtený nějaký stránky s erotickýma fotkama nebo co, prostě takovou typickou voayerskou stránku."
"Počkej to chceš říct, že táta na netu sleduje porno?" v podstatě by na tom nebylo nic špatného, ačkoli u vlastních rodičů je to vždycky alespoň trošku znechucující.
"No, to nevím. A ani to není důležité."
"A co je důležité?"
"To, že jsem na těch stránkách byla já."
"TY? Stello ty přece … nebo jo?" nikdy mě ani nenapadlo, že by alespoň uvažovala o takové dráze.
"Ne! Netuším, jak se tam ty fotky dostaly ani jak vznikly. Někdo mě musí sledovat, protože pokud to nebyl Mac ani já, jako že ne, tak se musel někdo hodně snažit. Jenže on mi nevěří! Myslí si, že se prodávám."
"To snad ne."
"Jo, řekl mi to!"
"Ne tak tomu nevěřím zase já. Tohle si určitě nemyslí."
"Ann, řekl to."
"Ale ne. Určitě ho to strašně zaskočilo. Strašně nepříjemně překvapilo a nevěděl co tak rychle dělat. Tak nekontroloval svoje reakce a jednal přehnaně."
"Jenže tak on nejedná, vždycky přece dobře ví, co dělá."
"Stello, věř mi. Stoprocentně si nemyslí nic špatného. Já ho znám."
"Je fakt, že i já jsem byla zaskočená a naštvaná, ale prostě mi připadalo, že je mu ze mě špatně!"
"Ne." kroutila jsem hlavou, "Ne není.Víš něco ti řeknu, jo? Když mi bylo něco kolem deseti, to už s námi máma nebyla. Vychovával mě sám a když bylo něco ve škole, učitelka mu nikdy nevolala, protože věděla, že nemá čas a taky věděla, že omluvenky nebo záležitosti s žákovskou vždycky řeší pozdě. Tak jsem šla jednou za školu. Asi dva nebo tři dny to procházelo, ale potom už mu přece jen zavolala, aby mi konečně omluvenku napsal, že to nebude tolerovat věčně. Samozřejmě mu došlo, co jsem udělala, takže když jsem dorazila domů, pěkně mi vynadal a taky nařezal."
"Cože? Mac?" na rtech jí hrál drobný úsměv. "Nedovedu si ho představit …"
"Věř tomu, když se takhle naštval v nějaké soukromé věci tak se moc rozumem řídit nenechal. Jenže asi za tři hodiny, které jsem prořvala v pokoji, o všem popřemýšlel a přišel si promluvit. Absolutně v klidu. A nebyl to jediný podobný případ. Víš on...nebyl ani tak naštvaný na mě, ale bál se, že zklamal jako otec. A myslím, že teď se taky bojí. Určitě si nemyslí, že tam ty fotky dáváš a že to děláš schválně. Jenže tě miluje a bojí se, že dopustil, aby tě mohl někdo sledovat, ohrožovat a takhle zneužívat. Nechce ti ublížit a zklamat jako přítel. Proto tak vyjel. Řekla bych, že teď už přemýšlí, jak ses mohla na netu objevit a trápí ho jak se zachoval. Určitě se chce omluvit, ale neudělá to. Nezavolá a počká, až se zítra náhodou potkáte v práci."
"Myslíš?"
"Vím. Žila jsem s ním dost dlouho, abych ho poznala. Je prostě takový. A navíc musí hrozně žárlit."
"Díky. Snad máš pravdu … nerada bych, aby se něco mezi námi pokazilo."
"Tak toho bych se nebála, táta nic kvůli hloupostem nevzdává. Ani nezahazuje."
"A co ty? Vypadáš docela … vyrovnaně …"
"Jo, ta práce na klinice přivede člověka na úplně jiné myšlenky. Vůbec nemáš čas ani náladu myslet na sebe."
"Práce na klinice? Jak ti potom pomáhá Eric?"
"Tím, že tady je. Nejsem sama. Ale netuším, proč tu je. Proč tu chce být."
"Nikoho nemá, tak proč by nebyl."
"Po jak dlouhé době nikoho nemá?" usmála jsem se.
"Nevím, ale když jste se rozešli, myslím, že chodil s třemi dalšími. Ale nejspíš jenom z rozmaru, nic dlouhodobého. Možná se snaží k tobě vrátit."
"Už jsme každý jinde. Nemyslím," namítla jsem.
"Stará láska nerezaví," pokrčila rameny.
"A proto se ti táta zítra omluví," vrátila jsem se zase k původnímu tématu. Nemohla jsem potlačit zívnutí.
"No asi bych si měla už taky jít lehnout …"
"Nemám žádný pokoj pro hosty, nebo tak … takže budeš spát v ložnici."
"Ne, Ann stačí mi gauč, nechci otravovat …"
"Neprotestuj. Já to přežiju, kdybych se nevyspala, vyspím se odpoledne, stejně nemám chuť dělat nic jiného než spát," většinou mi totiž není nejlíp. Podle doktora to není nic zvláštního a dítě je v pořádku, jenže stejně se mi takový stav nezdá ideální.
"A ještě něco, protože ráno asi nebude čas. Měli byste začít okamžitě vyšetřovat, kdo tě sleduje," zastavila jsem ji ve dveřích.
"Já vím. Jenže nechci, aby si ty fotky prohlíželi kluci. Chápeš."
"No, v tom případě … ty leda tak prohlídni váš byt. A jinak to prober s Patt. Ale nejsem si jistá, jestli se ti to povede před chlapama utajit, u vás žádný ženský odborník na počítače není."
"Budu se snažit nějak je přežít."
"Hlavně abyste ho brzo našli."
Žádné komentáře:
Okomentovat