Auto (2012)

Už za pár dní bude mít moje sestra Kate sedmnácté narozeniny. Vzhledem k tomu, že není nikdo jiný, kdo by jí dal nějaký dárek, je to zase na mě. A jelikož je tak nějak obvyklé, že když má člověk řidičák, chce mít taky v čem jezdit, budu se držet tradice mnoha Američanů a rozhodla jsem se pro auto.
Ale ne pro ojetý lexus, chevy před odepsáním nebo GMC po bouračce. Jednak se to ke Kate ani nehodí a jednak chci opravdu hezké nové auto, co mi nehodí na hlavu. Neříkám, že musí stát devadesát tisíc, upřímně tolik bych stejně asi těžko zaplatila, ale svou představu mám. Jenom doufám, že se něco pořádného najde.

Kate jsme tedy nic neřekli a s Mattem jsme vyrazili jedno dopoledne do autosalonu. A možná už nebudu nadávat na hrozné zákazníky a neochotné či naopak příliš vlezlé prodavače v buticích. Jinde totiž umí být horší.

První autosalon, který jsme s Mattem navštívili, prodával chryslery a Itálii. Rozhodně jsem jí nehodlala kupovat ferrari, ale vystavená byla i cabria a to se mi zdálo jako nejlepší.
Hned, jak jsme vešli dovnitř, od pultu se zvedl asi šestadvacetiletý muž a okamžitě se zeptal, jestli chceme pomoci s výběrem auta.
Asi byla osudová chyba říct, že ano.
Okamžitě totiž začal přednášku o nejvhodnějším autě pro mladé dámy, přičemž mi v katalogu nalistoval obrovské množství SUV. Jakmile jsem pak okřikla Matta, aby neběhal mezi všemi těmi auty, ohlédl se na něj a svou řeč doplnil o skvělé bezpečnosti těchto aut a vhodnosti pro přepravu dětí. Na mé námitky jako "Ne, to ne.", "Moment", "Ale já nehci-" nereagoval.
Nakonec jsem mu ten katalog zavřela a naplno řekla, že si představuji spíš menší cabrio pro mladší sestru.
Samozřejmě nesouhlasil, protože to, co mi nabízel dosud, byly drahé nové modely. Ale nakonec jsem ho donutila přejít na mnou požadovaný typ.
"No dobrá, nakonec je to vaše volba, ale opakuji, že do ulic New Yorku není typ cabrio příliš vhodný. Pokud na něm ale trváte, rozhodně vám můžu doporučit toto gallardo od laborghini. Je sice o něco dražší, ale zrychlení z nuly na stovku za 4,6, spotřeba je osm litrů a pokud se vám nelíbí design, můžu nabídnout tento mondial, což už je ferrari, ale s naprosto srovnatelnými vlastnostmi. To myslím, že je naprosto nejvhodnější z naší nabídky."
Jo, taky, že bylo, když jsem se podívala na cenu, nepochybovala jsem, že pro ně je to nejvhodnější obchod.

"Podívejte, sice nejsem muž, ale nejsem ani hloupá. Moje sestra nepotřebuje závoďák za pětadevadesát tisíc. Tyhle, co mi nabízíe, by v newyorském provozu byly úplně na nic. Ráda bych nějaký levnější, vhodné by bylo, aby měl velký objem kufru a zrychlení opravdu nemusí předčít stíhačku. A ta spotřeba se mi zdá taky příliš vysoká. Osm litrů? Doma jsem si dělala menší průzkum a spousta modelů se dostala lehce na šest."
"No tak potom tu máme i méně náročná auta, samozřejmě …" s mnohem menším zájemem konečně vytáhl i jinou nabídku. "Třeba tahle lancia flavia. Do města vhodná, zejména na nákupy, 400 litrů kufr a po srolování střechy polovina. Je to typ vyrobený především pro ženy a pro nakupování, automatická převodovka, automatické hlídání jízdy v pruhu, upozorňování při nespuštění blinkru je samozřejmostí, snadno se s ní parkuje, není vhodná pro nějaké experimenty v řízení."
"Aha," představila jsem si reakci Kate, když bych jí řekla, že je to auto na nakupování a pro neumětely. Poslala by mě někam. A ani mně se tato prezentace nelíbila. Design nebyl špatný, ale možná byla lepší varianta prostě jít jinam. "Mohla bych se tu na něj podívat?"
"Ovšem, jeden model stojí vzadu," ukázal směr a vydal se na předváděčku. A skutečně to nebylo to pravé. Příliš mohutný předek a vůbec celý vůz působil hrozně obrovsky.
"Co myslíš, Matte? Líbí se ti?" podívala jsem se na syna, který se snažil vyškrábat na dveře, aby viděl dovnitř.
"Ne," odpověděl rázně, když se mu to nepovedlo.
"No, myslím, že si vezmeme vizitku a ještě se rozmyslíme," odpověděla jsem na prodavačův tázavý pohled a co nejrychleji odešla. Jestli tohle bylo to nejlepší, co mi mohl nabídnout, rozhodně se sem už nevrátím.

"Takže my nekoupíme tetě Kate auto?" zeptal se Matt už venku.
"Ale koupíme. Jenom ne tohle. Bylo moc...ohromný."
"A jaký jo?"
"Podíváme se ještě do toho druhého salonu, co jsme našli na internetu." usadila jsem ho do mého vlastního auta, což bylo shodou okolností vážně SUV, a rozjela se do prodejny audi, porshe a BMW. A doufala, že nedopadneme stejně.

Když jsme vešli do velké prosklené budovy o několik bloků dál, nikdo se nás hned neujal. Matt se proto rozběhl okukovat vystavená auta a já ho po očku hlídala a hledala nějaké, které by mě mohlo zaujmout.
"Tak co, který se ti tady líbí?" zeptala jsem se ho, když jsem konečně našla tři kabriolety vedle sebe.
"TOHLE!" vykřikl a ukazoval černý naleštěný mercedes o rozměrech menšího bytu.
"Vždyť by ses v tom ztratil," zasmála jsem se.

"Takže máte představu o něčem menším?" ozval se někdo za mnou, zřejmě zase prodavač.
Potvrdilo se to, když jsem se na něj otočila.
"No, to určitě," usmála jsem se. "Myslím spíš na něco v tomhle stylu, něco malého, co bude moct bez problémů využívat jenom jeden řidič, takže žádné rodinné auto, něco do běžného provozu a zároveň atraktivního pro sedmnáctileté děvče."
"Ach, naprosto rozumím," usmál se i on na oplátku. "Ale v tom případě bych tu měl ještě vhodnější modely, než tady tyhle, prosím za mnou," zavedl nás ke svému pultu a vytáhl, jak jinak, katalog.
"Chcete tedy kabriolet?"
"Ano, myslím, že se k ní hodí nejvíc."
"V tom případě tady mám naprosto perfektní kousek. Patří sice k největším kabrioletům vůbec, ale nepůsobí ani trochu přehnaně, giganticky nebo rušivě. Nabízí hodně prostoru na sedadlech i pro nohy, je čtyřsedadlový, ale nepatří zrovna do kategorie rodinných aut, takže by měl splňovat vaše podmínky," začal a mě to konečně zaujalo.
"To zní docela zajímavě. Jaká je to značka?"
"BMW 6 cabrio. Stahovatelná střecha, ale žádné oblouky nebo konstrukce, čistě jen čelní sklo. Interiér vám můžu ukázat později, ale nejdřív se vás musím zeptat, zda upřednostňujete rychlost nebo spotřebu."
"Rozhodně spotřebu, vzhledem k tomu, že řidičce je teprve sedmnáct, může být rychlost omezená," přikývla jsem a představila si hned, jak to někam napere už při rozjezdu.
"Dobrá, takže 640i. Tam je spotřeba 7,9 litrů a zrychlení 5,7. U 650i se vytáhla až na 10 litrů, což je asi pro vás příliš."
Následně mě zahrnul spoustou technických parametrů, a když jsme se konečně podívali i na vůz samotný, jehož design i interiér vypadaly asi tak, jak bych si to představovala, vypustil další množství informací.

Rovnou jsem zavrhla funkce za příplatek jako integrovaná navigace napojená na internet, automatický asistent parkování nebo pročítání e-mailů z PDA, ale jinak se mi docela zalíbil. A když ho schválil i Matt po krátké výměně názorů o tom, že jemu se líbí ta veliká auta, a že tetičce by se nepochybně taky líbilo nějaké veliké, černé, s kouřovými skly jako z akčních filmů, nemohla jsem než zapomenout na vizitku předchozího protivy a rozhodnout se pro bavorák. Stříbrný bavorák. Nemyslím, že by Kate byla nadšená z červeného, zeleného, černého nebo modrého auta, což byly další možné varianty. Ale tohle - s ním snad bude jezdit ráda.

Po další půl hodině jsem tedy rovnou podepisovala smlouvu.
"Tak, bude to všechno? Vůz si budete moci vyzvednout za čtyři dny," ujišťoval se prodavač.
"Ano, vlastně … můžu se ještě podívat na doplňky jako potahy, osvěžovače a podobně?"

Takže nakonec jsem neodcházela jen s kupní smlouvou doplněnou o věci jako požadavek na světle šedé potahy, černou palubní desku, vestavěný mp3 přehrávač a příslibem, že za čtyři dny dostanu klíčky od nového bavoráka, ale s vonnou destičkou v podobě sochy svobody, sadou na údržbu interiéru a po zastávce v protějším obchodě taky s odporně růžovou krabičkou s přeslazenou mašlí s Hallo Kitty, do které jsem plánovala dát klíče, aby Kate hned nepoznala, o co jde, a aby překvapení bylo o dost větší.