Lindsay přešlapovala v šatně asi pět minut potom, co viděla Stellu odcházet. Čekala na Dannyho a ten nějak ne a ne se odtrhnout od práce. Konečně se objevil ve dveřích, ale jen proto, aby jí zklamal.
"Zlato promiň, ale máme toho dealera a výslech nepočká."
"Zato já počkám co," odpověděla trochu ostře.
"Kdyby nešlo o Flacka, tak už tu dávno nejsem a jsem s tebou," nasadil svůj přesvědčovací kukuč.
"Bezva … na jak dlouho to ještě vidíš?"
"Nevím, záleží na zadrženém, ale určitě ne víc než hodina," vzal ji za ruku.
"Víš co, jedu domů. Ty tu buď jak dlouho chceš, najdeš mě … pravděpodobně už spát, protože z těch plánů na dnešek nic nebude."
"Lindsay promiň, mrzí mě …"
"Já to chápu. Taky doufám, že se brzo ukáže Flackova nevina," přerušila ho, vytrhla svou ruku z jeho a odešla. Jemu nezbývalo, než se jít připravit do vyslýchačky. Dneska si s ním zadržený užije. Takovou náladu snad ještě neměl. Rozrazil dveře.
"Stello … nemyslel jsem, že tu zůstaneš."
"Máme přece toho, koho jsme hledali, a kdo jediný může pomoct. To si ujít nenechám."
"Mac asi nebude nadšený."
"Já vím, ale tohle je teď důležitější."
"Jsi si jistá, koho z nich vlastně chceš?"
"Danny … co to sakra plácáš? Tohle je tvoje starost?"
"Ne, promiň."
Už přiváděli Jacka Gilroye. Průměrný američan snad vším krom druhu příjmu.
"Pane Gilroy, nemáme čas chodit tu okolo horký kaše, přejděme rovnou k věci. Vy jste byl u dodávky s kokainem, kterou jsme včera zabavili a máte co dočinění se zraněným policistou," začal Danny.
"Jo?"
"Poznáváte tohoto muže?" položila před něj Stella fotku Flacka.
"Přijde na to."
"Nehrajte si! Byl jste tam. Máme vaše otisky a vaši DNA tak sakra začněte mluvit pravdu!" vystartoval Messer.
"Nebo? Heleďte, když jde o drogy, hned seberete prvního dealera co přijde do cesty co. Ale já toho poldu nezřídil."
"A kdo teda? Parťák? Kdo to je a kde je?"
Gilroy zarytě mlčel a dával najevo, že nic neřekne.
"Tak jak to bylo?!" docházela oběma velmi rychle trpělivost.
"Co budu mít z toho, když to řeknu?"
"Když budeš mlčet, bude všechno na tobě. Takhle se dá pár věcí hodit na toho druhýho, nemyslíš?" zkoušel to Danny, ale v zápalu přešel na tykání.
"Možná mírnější trest," dodala Stella.
"V jakym smyslu, mírnější?"
"Podle toho, co z tebe vypadne!"
"Fajn, jak chcete. Tamto není žádnej muj parťák. Jenom kupuje co já seženu. Ten policajt se tam objevil z ničeho nic … sám, neviděli jsme v tom problém. Zahráli jsme si s ním trochu házenou, jenže jsem nějak nepočítal s tím, že tam ten podrazák Dick nebude sám. Přišel tam ještě jeden, s pistolí a ten polda ho zastřelil. Dostal za to pořádně přes držku a hodili jsme ho do skladu. Asi vocaď utek, je to tam prázdný."
"Když jste se prali, dostal se detektiv Flack do kontaktu s kokainem?"
"Jo, spadnul několikrát do dodávky. Zasvinil to tam krví."
"Nebyl nějaký balík poškozený?"
"Hm. Dick ho vyhodil a snažil se to uklidit."
"To jen tak vyhodil balík drog?"
"A co s tim? Bylo to plný krve, to už nikdo nekoupí."
"Můžete teda popřít, že detektiv měl zájem čistě o ten kokain?"
"Hele, ode mě ho nekupuje a jestli něco bere fakt nevim. Jenom tam vlít jako policajt a my se ho prostě zbavili. To je celý."
"A ten druhý … Dick … má příjmení?"
"Dick Curtiss. Víc o něm nevim, scházíme se vždycky na tom samym místě. Ale jestli chcete něco vědět, tak toho poldu pěkně zřídil. Já se ho sotva dotk. On se na něm vyřádil."
"Myslím, že on nám poví něco jiného," pronesla ke Gilroyovi ještě Stella a zvedla se k odchodu. Danny dal pokyn k odvedení zadrženého a přidal se k Bonaserové.
"Šlo to rychle. Flack je teda volný," prohodil zdánlivě mimochodem.
"Ano. Hned mu to jdu říct. A ty bys měl jít asi taky. Víš co myslím."
"Ne, já … já se mu teď nemůžu podívat do očí."
"Danny … alespoň jedno hloupý omlouvám se by teď bylo vhodný."
"Dobře, půjdu ale neručím za sebe."
Stella vešla do cely první.
"Done … našli jsme dealera, co tě zmlátil. Všechno řekl. Jsi volný."
"To jste si pospíšili. Čekal jsem, že tu budu ještě alespoň přes noc. Ale jsem rád," na zlomek vteřiny mířil jeho pohled na Messera. Ten zatím jen stál a nic neříkal.
"Mrzí mě to … ale stalo se a nejde to vrátit," jako spousta dalších věcí, napadlo ji ihned.
"Stell … ty za to nemůžeš. Já bych se spíš měl omluvit, jak jsem na vás vyjížděl, že mi nevěříte. Tys věřila." opět nenápadný pohled na Dannyho.
"Věřila. Celou dobu. Tak … můžeš jít. Asi tě někdo očekává …"
Nebyl sám, kdo byl dnes očekáván.
"Hm. Díky," a vzal svou zbraň a odznak z její natažené ruky.
Byl už na odchodu, když se konečně ozval Danny.
"Flacku … chci se omluvit."
Otočil se a krátce se na něj podíval. "Nechceš. A ani nemusíš," a co nejrychleji mizel pryč.
Messer se zmateně díval nejdřív za ním, potom na Bonaserovou. Pokrčil rameny.
"Určitě to tak nenech …"
"Říkal jsem, že nemám chodit. Teď už stejně nic nezmůžu a ani nevím, jestli se mi chce. Čeká na mě Lindsay, měli jsme něco domluveno, takže … ahoj," a bez dalších průtahů odešel také.
Měli jste něco domluveno.. jako bych mohla za to, že se řešil případ, pomyslela si v duchu. Sakra … MAC! Šlo to sice rychle, ale jak dlouho už s ním měla být? Hodinu? Nerozpakovala se, popadla svoje věci a ihned běžela k výtahu a odtud do garáží k autu.
Osud rád nastavuje nohy a ani ji neušetří. Klíče … samozřejmě, že je má v kanceláři. Takže další cesta nahoru a teď už konečně může nastartovat a odjet.
Mac už stoprocentně nečeká. Snad mu to zvládne nějak vysvětlit. Snažila se mu dovolat. Nebral telefon. Ať zvonil jak dlouho chtěl, nikdo ho nevzal. Má ještě zkoušet tu restauraci? Tam přece nebude. Tak k němu domů? Možná … možná … snad!
"Sakra!" to už si nestačilo myslet. Doposud slabé mrholení zesilovalo a zesilovalo až stěrače těžko stíhaly. Už se nepokoušela nikomu dovolat. Posledních pár ulic a bude u cíle. Nezpomalovala. V šedé břečce ulic se s houstnoucí tmou viditelnost snižovala neuvěřitelnou rychlostí.
Z vedlejší ulice vyrazilo auto. Na první pohled rozhodně nejelo předepsanou rychlostí. Řidič se absolutně nevěnoval cestě před sebou, snažil se popadnout dech, křečovitě svíral volant. Infarkt. Nedokázal vůz uhlídat, už si ani neuvědomoval, kde je. Ozvala se rána a skřípění plechu. Auta za oběma zprudka brzdila, další nárazy. První byl ale nejhorší.
Z vozu ve vedlejší uličce vyskočil mladík a dobýval se k starému pánovi s hlavou zabořenou do volantu. Airbag nejspíš selhal. Snažil se nahmatat tep … marně. Byl mrtvý ještě před nárazem. Už na kůži promočený se přidal k pár dalším, kteří stáli u vozu detektiva Bonaserové.
Boční náraz úplně zmačkal levý bok. Po tváři jí stékala krev, hlavou se uhodila do dveří. Ani teď se nepodařil tep nahmatat.
Mac Taylor se ani neobtěžoval ve své kuchyni rozsvítit, seděl po tmě a sledoval mobil, na kterém blikalo pět nepřijatých hovorů. Všechny od stejné osoby. Nedokázal ho zvednou, tak pokaždé jen poslouchal neodbytnou melodii, prosící o příjem. Záznamník mu také hlásil zprávu. Nebylo třeba, slyšel jasně její hlas: 'Macu, prosím, ozvi se, je to důležité … potřebuju s tebou nutně mluvit.'
Je zřejmé, komu dala přednost. A může za to poděkovat sám sobě. Nestál o její omluvy nebo vysvětlení. Měl svoje.
Venku bylo najednou nějak moc světel. Podíval se z okna. Sirény? Hasiči? Sanitka? A podle zvuku stojí nedaleko odsud...nehoda? Vražda? Slyší už i policejní houkačky. Nechtělo se mu v takovém počasí ven, ale zvědavost ho přemohla.
Dvě ulice od jeho bytu. Dopravní nehoda. Z téhle vzdálenosti mnoho neviděl, ale jak se víc přibližoval, měl hrozný, svírající pocit, že jedno z aut do kterého se hasiči pomocí nůžek dostávají poznává.
Doběhl až k pásce, která udržovala zvědavé obecenstvo dál. Ignoroval ji, ale zastavil ho policista.
"Dál nesmíte. Vraťte se prosím! Tohle není divadlo, stala se tu nehoda člověče!"
"Jsem detektiv Taylor. Tohle je naše auto," ukázal odznak. Deštník mu v tomhle už byl na nic.
Strážník ho ihned pustil a dál hlídal dav.
"Co se tu stalo?" obrátil se na jednoho hasiče dřív, než se odvážil nahlédnout do auta.
"Nejspíš nehoda. Tamten řidič vypadá na infarkt za volantem a bohužel nepřežila ani druhá řidička. Narazil do ní! Jeho už jsme vyprostili, u druhé ještě chvilku," křičel na něj přes sirény a déšť.
Řidička … Konečně se podíval do auta. Jediný pohled stačil.
"Je vám něco? Pane?" Svoje okolí ale moc nevnímal. Opřel se o jedno auto a nechal proud kapek dopadat na tváře a mísit s vlastními slzami.
Žádné komentáře:
Okomentovat