Cassiopeia McCall mezitím také ze školy a z hřiště zmizela. Ale proto, že byla zoufalá, a nevěděla, kam se obrátit. Hned, jak po výkřicích ‚Jacksone‘, ‚je snad mrtvý‘, ‚pomoc‘, ‚žije ale nehýbe se‘ a neustálém řvaní píšťalky zmizel největší dav, nemohla najít Stilese Stilinskiho. Ani jeho otec šerif, výjimečně v hledišti, ač jeho syn skoro nikdy neopustil střídačku, nevěděl, kam se poděl. Zkusila mu volat. Bez reakce. Jeho taška s oblečením pořád ležela v šatně. Jeho starý jeep pořád stál na parkovišti. Stiles nikde. Znovu mu zkusila volat a nic. Nikdy by ji přitom neignoroval, rozhodně ne ji.
Kam si až pamatovala, byl to nejlepší kamarád jejího bratra. Jako dvojčata chodili dost dlouho všude spolu, tudíž se z něj rychle stal i její nejlepší kamarád. A potom… prostě jí na něm čím dál víc záleželo. Trávili spolu čas i bez Scotta. Pomáhala mu s úkoly… nu a on pomáhal jí. Pomáhala mu s průšvihy. Dostat se do nich i ven. I s otcem. Měla s ním trpělivost, poslouchala jeho šílené nápady a teorie o jejich městě, přetahovala se s ním o popcorn u televize, bránila ho, když se do něj opřel Jackson. Ne, že by snad ve školním potravním žebříčku stála výš než na nízké příčce Stilese a Scotta, jen to prostě z nějakého důvodu fungovalo. A nakonec to byl Stiles, kdo za ní přišel, když se jí to stalo.
Jednou se hlasitě pohádala s matkou. Najednou ji začaly pálit oči, lupat jí v zádech, v desce stolu, kterou vzteky stiskla, nechala dlouhé hluboké rýhy, protože… měla místo prstů odporné rudé drápy. Naprosto ji to zděsilo. Utekla z domu do čarodějnického, kde se složila do kouta a snažila se přemoci paniku. Netušila, co se s ní děje. Nikdy dřív se to nestalo. Proč se z ní dere monstrum. Byla jen Cassie McCall, obyčejná Cassie, to jejího bratra kousl vlkodlak, jenže… to tehdy cítila, začala cítit spoustu věcí, které cítil Scott. Nemyslela si, že údajné spojení dvojčat má zacházet tak daleko. A tohle ani určitě nebyl vlkodlak. Bylo to horší. Složila se. Pak jí volal Stiles. Ona bezmyšlenkovitě hovor přijala, a jakmile poznal, v jakém je stavu, okamžitě k domu vyrazil. Dovnitř nešel, vždycky to odmítal. Nedokázal vysvětlit proč, prostě tam nehodlal vkročit. Ale vylákal Cassie ven. Pořád se třásla, snažila se popadnout dech, ani za nic mu nechtěla říct, co se stalo. Tváře se jí leskly slzami. Panikařila.
Ani se neptal. Pochopil, že ho stejně neposlouchá, a že jestli bude ještě chvíli pokračovat, omdlí. Měl o ni strach. Musel zlomit hysterickou smyčku, do níž spadla. Objal ji. Pevně. Pak jí dal pusu.
Jasně si vzpomínala, jak se v ten moment přestala třást. Překvapením. Skoro šokem. Skoro automaticky ho na to vzala kolem krku a políbila ho. Úplně poprvé. Rozhodně ne naposledy, jen asi už nikdy jindy necítila tak strašně silnou potřebu to udělat. To zase šokovalo Stilese, ale ji to úplně uklidnilo. A když ji potom odvezl k nim domů, cítila se v bezpečí, dokud ji alespoň držel za ruku. Ráno už jí bylo mnohem lépe, načež se začala u Stilinských cítit rozhodně bezpečněji a klidněji. Se Stilesem.
A teď zmizel. Netušila, kam. Neozýval se ani Scottovi, jen Gerard Argent mu připomněl jejich dohodu. Musel v tom mít prsty. Musela to zastavit. Nesměla dovolit, aby se Stilesovi něco stalo. Je to jen… Stiles, nezaslouží si to!
Z Argenta nedostane žádné informace, to je jasné, i kdyby to zkusila. Navíc také někam zmizel. Všichni ostatní se teď točili kolem Jacksona, sama poslala Scotta to vyřešit. Nezemřel, ale něco si na Argentův příkaz udělal. O Stilese se chtěla postarat sama. Ale jak? Jak ho má asi najít? Hej, nebylo by tam nějaký vnuknutí?! ...nebo čáry. Co tím může ztratit? Je zoufalá. Prakticky nemá jinou možnost. Jestli je to fakt čarodějka, ať čaruje.
***
„Vypadalo to, že jsme vykročily poměrně… špatnou nohou. Nečekala bych, že se tu hned ukážeš,“ podivila se Danielle nad první návštěvou jen pár minut po dokončení velkého větrného úklidu. Rozhodně si nemyslela, že přijdou. Nebo alespoň ne jen tak. Sama by to v jejich kůži neudělala. Cassie ani Scotta skoro neznala. V Beacon Hills žila jen do jejich sedmi, navíc ne nepřerušeně, a i tehdy je Melissa moc nenechala se s ní vídat. Vlastně téměř vůbec. Vždycky se zásadně snažila držet je od nadpřirozena dál. Nejspíš si ani nepamatovali, že existuje. A navíc byla Danny značně znechucená tím, jak se tu Argent znovu snažil vybudovat lovecké impérium na genocidních základech. Tím, jak se chlubil, že odsud vyhnal i čarodějky. Jako by to snad bylo tak jednoduché. Což možná dala na tribuně Melisse najevo až příliš a Cassiopeia a Scott si to nevyložili moc přátelsky.
Cassiopeia měla ústa pevně stisknutá. Trochu vzteky, víc strachy. Měla vztek na všechno, co se děje, měla rozhodně vztek, že se tu jen tak ukáže nějaká teta, která má na sobě, jako by se nechumelilo, víc než jejich nezaplacené účty za elektriku, a která jí teď, jako by se nechumelilo, otevřela dveře obrovského panství, zatímco ona a Scott se dělili o směny na místní veterině, aby si udrželi alespoň jejich domek. Měla vztek, že její matka jim zjevně tajila takovou spoustu věcí. Ale především měla strach.
„Stiles je pryč. Jako… Stiles Stilinski. Zmizel v tom chaosu na hřišti a nikdo ho nemůže najít, nebere telefony, není k sehnání a já prostě vím, že do něčeho spadnul a že potřebuje pomoct a nevím, kde ho najít, už nevím, co zkusit, jestli jsi fakt čarodějka, tak…!“
„To zní jako průšvih.“
„Tak s tím musím něco udělat! Musí být způsob, jak ho sehnat!“
„Koho sehnat?“
Za Danielle se vynořil Matt a zvědavě se podíval na jemu neznámou dívku. Cassie se na něj podívala stejně. A zpátky na tetu.
„To je Matt. A to je tvoje sestřenice Cassie. Pomůžeme jí najít kamaráda, hm?“
Cass se znovu zamračila. Neměla tušení o žádném bratranci, akorát nebyla slepá, viděla na své tetě, že jednoho asi bude mít. Teď ani neměla v hlavě, kde jí jako o překot létaly obavy, co se může se Stilesem dít, a v srdci, jímž jí pulzoval strach, žádné místo, aby se tím zaobírala.
„Zkusím jedno vyhledávací kouzlo. V kuchyni to bude nejlepší, je tam největší stůl a potřebujeme…“ Danny nedořekla. Cassie do kuchyně zahnula automaticky.
„...občas jsem sem chodila, jakmile začaly všechny ty… věci. Nebylo těžký se dostat dovnitř a nahoře jsou nějaký knížky o nadpřirozenu,“ vysvětlila. Poprvé se sem vetřela, vloupala se dá možná říct, když doma začalo přituhovat kvůli hádkám a penězům. A potom, když se ze Scotta stal vlkodlak, občas sem zašla. Objevila tu knihy o… bytostech. Zdály se jako pěkně podivné pohádky, minimálně něco z nich ale muselo být skutečné. Co něco, všechno o vlkodlacích, očividně. Snažila se najít i nějakou zmínku o sobě. Neúspěšně. Hromady historie, hodně o centrální Americe, o divných rituálech, spisy o všech možných dlakodlacích, jaké si jde představit, nic o jejím problému. Také se dostala jen do jediné, napůl vybavené knihovny, z níž asi někdo dávno spoustu zajímavých věcí přestěhoval. Část polic zela prázdnotou, zbylé knihy neseřazené, na zdech zůstaly čtverce tmavší barvy, jak z nich někdo po velmi dlouhé době něco odstranil. Patrně poslední obyvatel, když se stěhoval. Všechny další místnosti kromě prázdných ložnic, byť působily sebezajímavěji a podle ní určitě schovávaly mnohem víc, zůstaly zamčené. Nepodařilo se jí vylomit, vypáčit ani vyháčkovat žádný zámek. A její matka nechtěla o domu svých rodičů ani promluvit. Opakovala, že jí ho nedali, nemá od něj klíče a oni tam nesmí, aby si na určitě shnilých podlahách a kdo ví čem neublížili. Jak ji mohlo napadnout, že je dům doopravdy čarodějnický? Skoro naopak začala prarodiče podezírat, jestli neměli něco společného s lovci, podobně jako Argentovi, a proto tu zůstalo tolik pohádkového bordelu. A proto matka mlčí. Čarodějnice? Kdo mohl tušit?
„Takže jsi věděla o naší rodině.“
„Ne moc. Spoustu dveří se mi nepovedlo otevřít a ty knížky byly akorát…“ pokrčila rameny,
„Zatim se mi nepovedlo najít v tom systém nebo tak. Máma o tom nechtěla mluvit. Scotta tenhle dům zase vůbec nezajímal a Stiles sem nikdy nechtěl vkročit. Říkala jsem mu srab, když se sem bál.“
„Nemohl sem,“ opravila ji Danny. „Není náš příbuzný, nemůže sem vejít bez svolení pána domu.“
„Nojo. Jenom ho teď sakra musím najít!“
„Potřebuju něco, co mu patří, a nejlépe jeho DNA.“
Cass trhla hlavou a strčila ruce do kapes.
„Mám jeho bundu, od zápasu, ale DN… v ní asi...ou, fuj…“ z kapsy za růžek špičkou palce a ukazováčku vytáhla starý kapesník.
„Rozhodně není můj.“
„To bude stačit.“
Danny se otočila. Dřív než mohla udělat cokoli dalšího, Matt jí vrazil do ruky složený papír. Rozložila ho a na kuchyňském stole se ocitla velká mapa Beacon Hills. Opravdu velká a detailní, ukazovala každou ulici, vyznačovala všechny parky a obory uvnitř hranic města, pojmenovala každou silnici. Alespoň nakolik mohla Cassie po rychlém pohledu říct, kdo ví, z jakého roku pochází. Nesla stopy mnoha složení a rozložení.
„Takže jsi to tu prošmejdil i přes zákaz,“ usmála se Danny na syna.
„Je jich hromada na polici vedle krbu. A na vyhledávací kouzlo musí být mapa,“ přikývl vědoucně.
„Správně. Někde tu bude i zbytek.“
Danny natáhla ruku, nadechla se, luskla prsty a zřetelně vyslovila „bronzová miska“. V příštím okamžiku jí do ruky skutečně přilétla malá, bronzová miska pokrytá geometrickými rytinami. Cassie otevřela pusu, ale Danny ji gestem umlčela. Převzala od ní kapesník, rovněž trochu štítivě, a vhodila ho do misky. Poté zavřela oči, natáhla nad misku dlaně a něco zašeptala. Cassie nepostřehla, co to bylo. Z misky okamžitě vyšlehl jasný plamen. Jestli Cassie dosud pochybovala o kouzlech a čarodějkách, i vedle reality vlkodlaků, kanim, toho, co se dělo s ní, teď už nemohla. Kapesník hořel rychle a bez kouře, až se najednou, jako se plamen náhle objevil, změnil v jasně červený, vyšlehl ještě jednou a zhasl. Když se podívala do misky, zbyl v ní… podivný tmavý sliz.
„Krev vypadá o něco líp než… jiné tekutiny,“ ujistila ji Danny. Vzala misku a z výšky ten divný sliz, až příliš tekutý na pouhý popel z kapesníku, vysypala – či vylila na mapu. K ještě většímu překvapení Cassie tam nezůstal ležet, nerozcákal se po papíru, ani se do něj nevpil. Jakmile se ho dotkl, začal se… pohybovat? Jednotlivé kapky klouzaly po mapě. Nejprve zdánlivě úplně náhodně, sotva viditelně. Potom začaly putovat po nakreslených liniích jednotlivých ulic a souřadnic. Cestou se spojovaly ve větší a větší, setkávaly se na křižovatkách, slévaly v ukazatele hledaného života. Všechny se přibližovaly totožným směrem. Až se konečně slily v jediném bodě.
Cassie si přečetla jméno ulice a prohlédla si okolní.
„To je dům Argentových… musím jít!“
„Počkej, chceš se tam… jen tak vloupat?“ Danny zastoupila Cassie cestu.
„Nemůžu tam Stilese nechat! Víš, co je Argent zač?“
„Vím. Nevím, proč ho zajímá zrovna šerifův syn.“
„Protože přes něj chce manipulovat se Scottem! Tady…“ Cassie frustrovaně vydechla a podívala se na svou tetu. Nevěděla, nakolik jí může věřit, ani jí moc nechtěla věřit. Jenže v tuhle chvíli jí nejvíc ze všeho záleželo na Stilesovi. Pokud to pochopí, bude odsud snad moct vypadnout a pokusit se vytáhnout ho od Argentových. Bylo jí jedno, jak moc ji kdo podceňoval. Dokáže to. Musí.
Nadechla se a vysypala ze sebe v rychlém sledu všechno. Jak se sem nastěhovali Argentovi, Scott začal chodit s jejich dcerou Allison, jenže to jsou lovci vlkodlaků. A Scotta pokousal vlkodlak Peter Hale. Jo, už není v kómatu po tom velkým požáru v jejich domě, probral se z něj. Dokonce ani není mrtvej, přestože ho zabili, aby mu zabránili sesbírat co nejvíc vlčí moci vyvražděním zbytku jeho rodiny a smečky a skrz Scotta. Našel způsob, jak se proti takové možnosti pojistit a vrátit se zpátky. Není mimo, není mrtvej, je jenom neskutečně otravnej. Alespoň se mu povedlo zbavit svět lovkyně Kate Argent, ale to vlastně jenom všechno zhoršilo. Protože potom se právě přijel pomstít její psychopatický otec Gerard a objevil se nový problém. Hmm, existuje horší problém než Argent, zvláště když se nakonec spojil s Argentem! Její další spolužák, idiot Jackson Whitmore se nechal pokousat, ale nestal se vlkodlakem, místo toho se změnil na kanimu… ještěrkodlaka, když nevíš. Ano, není to odborný název, děkuji, ale to je teď úplně jedno, a má paralyzující jed. A co je nejhorší, úplně ho ovládl Gerard, udělal z něj svého nebezpečného poskoka a chce dokončit svou práci, vybít vlkodlaky v Beacon Hills. Scottovi namluvil, že ho nechá být, když mu s tím pomůže, a ona se obává, že mu na to může skočit, jak mu s Allison mozek spadnul do kalhot. Přitom je evidentní, že se hodlá mstít úplně na všech. Zvlášť když vlkodlaci dostali i matku Allison. Nebo to jsou ty nejdůležitější body. Teda kromě toho posledního, protože Scott nikdy mozek moc nepoužíval a ona nehodlá víc rozebírat jeho kalhoty, bohatě stačí, jak si je až otravně takových stavů vědoma.
„A Scott je dost naivní, aby si myslel, že s ním může fakt uzavřít dohodu!“
„Proboha to ne, žádný dohody s Argentem, jenom ho vláká do pasti, to je přesně jeho styl!“
„No tak vidíš! A Stiles má teď být návnada!“ a s tím Cass vyběhla ven. Volání její tety, jak ho chce dostat ven a jestli to není návnada pro ni, ignorovala.
„Mami, kdo je ten Scott?“
„Bratr Cassie. Tvůj bratranec.“
„Vlkodlak?“ Mattův obličej se na chvilku rozzářil. Než se znovu zamračil. „A chytá ho… lovec? Je to ten, co-“
„Neboj, sem se v žádném případě nedostane.“
„A k nim?“
„Běž nahoru a prohlédni si ložnici. Ta po Freddiem by se ti mohla líbit, věci už tam máš, takže ji najdeš. Já si něco zařídím.“
Neznala Argentův plán, neměla zrovna nastudované kanimy, ale napadlo ji, co by mohla udělat, ať je jakýkoli. Musel být důvod, proč měla tu vizi. Další než jen, aby o něm věděla. Nebyl to přece ani on, kdo ji do vize vtáhl. Byl to ten stříbrný záblesk a bílá místnost. Tentokrát mu z cesty falešné dohody rozhodně nepůjde. Argentové jsou šílenější než dřív. Gerard musí padnout. Pocítila ohromnou chuť osobně ho roztrhat. Vyrvat mu hrdlo a cítit jeho krev. Rudou, horkou krev. Haleové naprosto selhali. Čas převzít otěže.
Tentokrát se nesnažila po škole potají plížit. Hlavní vchod se před ní rozestoupil a ona rázně zamířila přímo k ředitelně. Škola se pořád topila ve tmě, nikdo v ní nejspíš nezůstal. Dveře ředitelny se otevřely se stejnou lehkostí. Pochopitelně je nemohlo chránit žádné zajištění proti magii. Lovci. Chátra.
Zastavila se u psacího stolu. Obešla ho a ze zdi opatrně sundala meč. Argentovi ho mohli získat jen jediným způsobem. Teď za to zaplatí.
Nepotřebovala moc. Vlastně jen pomocnou látku, nosič, co na sebe naváže kletbu. Opatrně položila meč na stůl. Vyhrnula si rukávy krátkého kabátku. Z kapsy vytáhla nožík s obsidiánovou čepelí schovanou v koženém krytu a s rukojetí pevně ovázanou tou samou kůží. Tuhle část neměla ráda. Jednak neměla ráda bolest, jednak obecně neměla ráda krvavou magii. Neměla by se provozovat. Čím složitější krvavé kouzlo, tím horší, natož kletby. Magie je přirozená. Proudí všude kolem, protíná zemi, vše, co z ní vzejde. Čarodějce stačí jen ji správně nasměrovat, koncentrovat a vyslat. Přirozené se samozřejmě nerovná snadné, jen… řádné. Krvavá magie se liší. Řád překrucuje. Namísto pouhého směrování váže nebo sama tvoří. Jenže magicky tvořit je nebezpečné, temné, návykové. Žádá si to naprostou kontrolu. Někdy oběť.
„Polož to a odstup.“
Jakýsi muž v černém a pevných vysokých botách na ni mířil lesknoucí se pistolovou kuší. Jeden z Argentových pomocníků? Rychle zvažovala dvě možnosti. Položit meč, ustoupit, zabránit mu vystřelit a utéct. Nebo neutéct. Narovnala se.
„Tohle si beru. A tu kuši ať si Argent vrazí, kam libo,“ řekla, široce otevřela oči a nadechla se. Muž před ní si všiml, jak jí nepřirozeně tmavnou. Stiskl spoušť.
Vystřelená šipka se zarazila v půli cesty mezi mužem a jejím krkem. Chvilku visela ve vzduchu, kde na ni zmateně zíral, než se pomalu otočila. Minula jeho nataženou paži, doplula až k límci jeho černé bundy, téměř líně mu pronikla kůží. Vydal něco mezi výkřikem a zavrčením, pustil kuši na podlahu, obě ruce mu vystřelily ke krku, aby šipku zastavil, než se mu zavrtá do hrdla. Danny na to prudce zvedla dlaň, trhla s ní dopředu a šipka se zaryla skrz. Muž zachroptěl. Z úst i krku mu začala proudit krev. Zhroutil se na podlahu.
Danny se k němu sehnula. Do jeho smrti zbývalo posledních pár vteřin, z hrdla mu stále vycházelo chrčení, krev bublala kolem šipky. Na tom jí nezáleželo. Hodlal ji zabít. Jen obrana. Odplata. Jedno nebo druhé, obojí. V takové situaci je to stejné. Pak mu šipku s tichým „Děkuji“ prudce vytrhla. Následoval ještě větší proud bublavé krve. A konečně ticho. S heknutím se postavila na nohy. Podpatky a tělocvik v tomhle stavu rozhodně dohromady nefungují. Vrátila se ke stolu, zakrvácenou šipku položila vedle meče. Dívala se na ně, oči jí opět potemněly. Olízla si prsty umazané od krve. Ještě jednou si vyhrnula rukávy.
Neznalému oku by připadalo, že jen stojí nad stolem. Kdo dokázal vnímat i další úroveň, všiml by si, že se kolem ní chvěje vzduch a kolem meče a zakrvácené šipky se tvoří temný, mlhavý závoj. Začala téměř neslyšně šeptat. Kapky krve ze šipky se vznesly, jako by je odsávala nějaká neviditelná síla, zatímco šipka bledla a mizela. Vlnící se závoj mlhy je pohltil a zčernal. Stal se z něj těžký, mazlavý mrak. Začal zase klesat, pomalu a neochotně, až zahalil lesk stříbrné čepele meče. A jakmile se jí dotkl, prasknul. Po celé čepeli se rozlila temně rudá, téměř černá tekutina. Danielle zesílila svůj šepot. Vzduch se ještě víc rozechvěl. Neochotně, protestoval. Až když stiskla jílec tak silně, až jí zbělely klouby, ucítila, jak se podvolil. Kletba prostoupila do čepele, která zase stříbrně zazářila a Danielle meč zvedla.
Tentokrát však musela zapadnout do vedlejší třídy dřív, než stihla projít chodbou zpátky. Někdo přicházel.
„Dobrá, jste tu sám. To nic nedokazuje.“
To promluvil Scott. Blížil se z opačné strany a s ním ještě jeden pár nohou. Nemluvili zrovna potichu. Neočekávali obecenstvo.
„Chápu. Nejsme si moc podobní. Dali bychom se nazvat nepřáteli. Ale teď máme jednoho společného, proto jsem tady a ne venku s mým otcem. Gerard se dostal Allison do hlavy. Pobláznil ji. Krmí ji svým fanatismem. Jeden by čekal, že to po smrti tety a matky odmítne, ale obávám se, že se k němu jen víc upne. Ztrácím ji, toho posledního, koho mám. A ty taky.“
Takže to byl Chris Argent? Danny se dívala úzkou škvírou ve dveřích připravená zasáhnout, kdyby se tenhle lovec měl do Scotta pustit. Zněl docela upřímně. Možná si doopravdy uvědomoval šílenství svého otce, bál se o dceru, možná ho doopravdy chtěl opustit. Možná to byla další past.
„Máte pravdu.“
„Můžeš mi tedy věřit, že s tím pomůžu?“
Scott se nadechl k odpovědi. Pak se zarazil, ohlédl k učebně, kde se Danny schovávala, a dopředu k ředitelně.
„Co se děje? Co je tady?“
„Cítím krev.“ Slyšela Scotta odvětit a potom spěšný klapot podrážek. Zastavily se zhruba tam, kde už šlo zahlédnout mrtvého lovce. Pootevřela dveře trochu víc, aby je slyšela lépe.
„To udělal… Gerard?“ Scottův hlas byl ale plný pochyb. Musel cítit i ji, ať ji poznal nebo ne.
„Ne. Ale něco udělá. Ještě dnes.“
„Pak ho musíme odstřihnout od jeho zbraní. Můžete pomoct Cassie najít a pustit Stilese.“
Argent zavrtěl hlavou. „Na to není čas a zatím je v nejmenším nebezpečí. Největší Gerardovou zbraní je kanima.“
„Jackson je v nějakém… kómatu nebo transu, jak sám sebe zranil. Převezli jsme ho z nemocnice do toho skladu u nájezdu na dálnici, myslím, že bychom mohli zničit jeho spojení s Gerardem. Možná,“ dodal Scott popravdě.
Neviděla to, ale Argent přikývl. „Pak nemůžeme ztrácet čas. Moje auto je rychlejší.“
***
Zatímco Scott vyrazil s Chrisem Argentem, Cassie s nikým rozhodně nevyjednávala. Ve starém jeepu Stilese Stilinskiho vyrazila, po chvilce nadávání na neochotný motor, přímo k domu Argentových. Bylo jí jedno, co bude muset udělat. Nenechá ho tam sedět jako návnadu a nikoho nenechá mu ublížit.
Asi při ní k tomu stálo štěstí. Když zastavila na příjezdové cestě, nestála kolem žádná další auta. V oknech ani nesvítila světla. Gerard nejspíš vyrazil za krví nebo kamkoli, kéž by do pekla. Hm, ve skutečnosti nejspíš za Scottem, psal jí, že převáží Jacksona. Rozhodně by jí to dalo víc času. Ten potřebuje, dům Argentových je velký a Stiles mohl být kdekoli. Ač tedy tušila, že nebude kdekoli. Zastav a chvilku přemýšlej. Kam bys zamkla vězně? Do garáže, do sklepa, určitě by mu nevystrojila ložnici. Jenže dovnitř se taky nikdy nepodívala, stejně ho bude muset prohledat.
Vstupní dveře nebyly zamčené. Vážně? Jsou tak neopatrní? Nebo ji to mělo varovat? Potom hala. Schody nahoru, ty ignorovala. Potřebovala spíš najít nějaké dolů. Kde? Mysli. Soustřeď se. Jestli je její teta čarodějka, jestli snad je její matka čarodějka, může to být i v ní. Něco rozhodně je v ní. Soustřeď se. Čáry máry, najdi Stilese!
Nakonec jen udělala pár kroků náhodným směrem. Jedny dveře vypadaly, jako by mohly vést do provozních prostor. Natáhla ruku ke klice. V tu chvíli ucítila ostré štípnutí. Příšerně bolestivé brnění. Vykřikla, přepadla dopředu, takže se oběma rukama opřela do dveří, a sesula se na kolena. Vykřikla ještě jednou. Zesílilo to natolik, až skoro necítila prsty, a naopak měla pocit, že jí bouchne hlava. Pevně semkla oči. Měla před nimi jen rudo. Něco ji trefilo přímo do zad. Znovu se zapřela do dveří. Tentokrát se do nich zaryly dlouhé, mohutné drápy, vyrůstající z rudých prstů. Cass se obrátila na střelce za sebou. I jeho viděla za slabou rudou clonou.
Ruka s taserem mu poklesla, stejně jako brada. Než si stačil uvědomit, co vidí, byla Cassie u něj. Dlaní zrudlou a zčernalou, jako by ji pokrývala spálená kůže, ho chytila pod krkem a přirazila ke zdi. Taser mu vypadl z ruky. Jestli je jediný hlídač v domě, Argent ji silně podcenil. Zabodla do něj zářivé rudooranžové oči, v nichž jí tančily plameny. Muž vyjekl. Začal se svíjet, rukama manicky mával kolem.
„Kde je Stiles!“ prskla na něj Cassie. Nic z toho neplánovala. Nepřemýšlela nad tím, co dělá. Stalo se to samo. A byla si naprosto jistá, že jí řekne pravdu.
„Ve sklepě. Ve sklepě, ve sklepě!“ zaúpěl muž. Snažil se jí vysmeknout, ale nedokázal odtrhnout pohled od dvou spalujících plamenů v její tváři. V obličeji se mu zračil naprostý děs. „Prosím! Ve sklepě!“ ukázal silně se třesoucí rukou na druhou chodbu. Cassie ho sjela pohledem, odhodila ho na zem silou, jako by neměla mít, a rozběhla se tam.
Tyhle dveře prostě vylomila. I tomu by se musela divit, kdyby měla čistou hlavu. Seběhla schody do chladného, kamenného prostoru, skoro se z nich skutálela. Zastavila se až pod nimi a rozhlédla se. Všechno zůstávalo pod narudlým nádechem.
„Stilesi!“
U vzdálenější zdi sebou trhla skrčená hromádka. Stiles se vysoukal na nohy. Cass se k němu přihnala a popadla ho do náruče. Pevně se k němu přitiskla. Teprve teď ji rudá začala opouštět.
„Jsi v pořádku? Udělali ti něco?“ nepustila ho, jen se trošku odtáhla a podívala se na něj svýma zelenýma očima.
„Stilesi!“ zděsila se. Obličej měl plný šmouh, nos zlomený, prasklý ret. Maličko se usmál a z rozbitého rtu mu vytekla trocha krve. Bolel ho celý obličej, ale ulevilo se mu. Rád ji viděl. Nezáleželo mu na tom, v jakém stavu.
„To nic není.“
„Zbili tě!“ položila mu opatrně ruce, teď už normální a schované v rukávech jeho vlastní bundy, na tváře a palci mu opatrně stírala krvavé šmouhy.
„Řek jsem jim, co si o nich myslím.“
„Ty nemůžeš být jednou zticha, žejo,“ vyčetla mu a políbila ho.
***
Najít skladiště u sjezdu na dálnici chvíli zabralo, takže když konečně zaparkovala trochu mimo dohled, aby hned každý neslyšel její auto – to stejně velmi reálně hrozilo, pokud je tam minimálně její vlkodlačí synovec – očekávala už někoho uvnitř. Scotta a Chrise Argenta. Neodvažovala se moc přiblížit. Aby věděla, co se děje, zatočila několikrát rukou dokola. Vytvořil se vzdušný tunel, jímž k ní mohla doléhat ozvěna z pootevřených vrat. A skutečně, Scott zrovna vyčítavě protestoval, že přece měli Jacksona zachránit.
„Přemýšlej o tom, Scotte! Teď ho ovládá Gerard, udělal si z Jacksona osobního hlídacího psa! Tohle všechno zařídil, aby Jackson ještě zesílil!“
Eh? Tomu Danny úplně nerozuměla. Měli ho tu přece od Gerarda odtrhnout. Teď tvrdí, že když to zkusí, tak ho to posílí? Potom ho budou muset zabít.
„Ne, to by neudělal,“ protestoval Chris Argent. „Jestli je Jackson pes, tak divočí a můj otec by nenechal zdivočelého psa naživu.“
A pak znovu uslyšela ten nenáviděný hlas.
„Jistě že ne. Cokoli tak nebezpečného, nekontrolovatelného, je lepší mrtvé.“
Na to k ní tunel zanesl jen nějaké nerozeznatelné hekání a hluk. Musela blíž, jestli tu nechtěla slepě stát jako sloup a nic neudělat. Pevněji sevřela meč, potichu se plížila ke zdi skladu. Alespoň měla dost rozumu, aby se v autě přezula do pevnějších bot s tlustou gumovou podrážkou. Jak jí kdysi dávno pořád opakoval táta. Když chceš jít lovit, nesmíš se ohlašovat dopředu. Nebo její abuelo, krev klouže, reliéfní guma je do ní nejlepší.
Vyhnula se otevřeným vratům. Nemohly být jediný vchod, celá budova byla zchátralá, opuštěná, některá okna vytlučená. A také ano, o kousek dál našla nákladní rampu do jiné části skladu oddělené silnou průchozí folií od prostoru, kam přivezli Jacksona. Jenže jí právě někdo zády proletěl. Rvali se. Rychle znovu vyklouzla ven, zpátky k hlavním vratům. Pokusila se alespoň zůstat co nejvíc ve stínu a zároveň mít nějaký přehled dění uvnitř. Zády k ní tam stál Gerard, proti němu Scott a někdo další. Na zemi onen… už vůbec ne komatózní Jackson.
„Odvedls dobrou práci až do konce, Scotte. Jako starostlivý kamarád jsi vzal Jacksona k Derekovi, abys ho zachránil. Jen sis neuvědomil, že jsi tím také přivedl Dereka ke mně.“
A pak se za Gerardem mihl ještě někdo. Vystřelil. Šíp minul Scotta, trefil toho druhého kluka. Všichni se rozutekli. Danny sebou trhla a o krok ustoupila. Na tohle nebyla připravená. Rychle očima prošmejdila všechny kouty, pokud by odněkud měla letět další střela. Do toho se ozvala pistole. Chris Argent začal střílet po kanimě. Tedy na chvilku, než mu ta zrůdná ještěrka svým ocasem vyrazila zbraň a chystala se na něj skočit. Danny nevěřila, že to právě opravdu dělá, ale jakmile se kanima odrazila, vyslala proti ní proud energie a srazila ji stranou. Znovu se zády přitiskla ke stěně. Strhnul se naprostý chaos.
Gerard ustoupil, kanima se bleskově přetočila, odhodila Chrise někam mezi uskladněné palety. A všichni ostatní… byli vlkodlaci. Jistěže. Vůbec by jí to nemělo překvapovat. Kolem kanimy najednou zářily tři páry vlčích očí a Scott, Derek Hale i ten třetí vlkodlak se do ní pustili. Nedokázala pořádně na nikoho zamířit, byli příliš rychlí, ještěří ocas sebou mlátil do všech stran. Trvalo to jen pár vteřin. Než se znovu objevila ta dívka od Gerarda a vrazila jednomu z vlkodlaků nůž do zad. Jenže i ji popadla kanima pod krkem…? Danny uvažovala. Nezdálo se, že si někdo z nich stihl všimnout jejího rychlého zásahu, když se v ten moment kryli před střelbou. Buď ještě zariskuje a počká, nebo se prozradí.
Proklouzla kolem stěny do stínu uvnitř.
„Co to děláš?“ zeptala se ona dívka zmateně Gerarda.
„Pro co sem přišel,“ prohlásil Scott s náhlým pochopením.
„Potom to víš,“ potvrdil mu Gerard.
Danny stiskla rty. Sfinga po ránu by byla srozumitelnější.
„Bylo to před nemocnicí, že ano, když jsem vyhrožoval tvé matce. Věděl jsem, že se ti něco mihlo v očích. Vycítil jsi to, že?“
„Umírá,“ prohlásil ten třetí vlkodlak drápající se na nohy. Danny mu v duchu poděkovala, alespoň někdo se konečně může vymáčknout. Moment, umírá? Není na to trochu moc v ráži?
„Už nějakou dobu. Věda bohužel ještě nenalezla lék na rakovinu. Ale nadpřirozeno ano.“
„Ty bastarde,“ zamumlala neslyšně. Proto je v ráži. Nejde o žádnou kanimu ani lov, jen o sebestřednost. Přeměnu, na jakou je lidská nemoc krátká!
„Zrůdo,“ přidal nahlas Chris.
Dívka dosud v sevření kanimy vyjekla.
„To zabiješ i ji?!“ přeskočil Chrisovi hlas a gestikuloval k dívce. Patrně té slavné Scottově slabině Allison. A patrně Gerard obelhal i ji. Ve skutečnosti nepotřeboval její pomoc s lovem Dereka, byla jen další návnada.
„Když jde o přežití, zabil bych vlastního syna!“
Danny pevně stiskla rukojeť. Potřebovala se k němu dostat. Pokud by se jí povedlo vyřídit tu kanimu… jenže si nebyla jistá, co na ni působí, a neměla nic po ruce. Ani meč nemohla použít, dokud se nedostane k Gerardovi. Navíc, ne že by to s ním zrovna uměla. Postoupila o pár dalších kroků.
„Scotte!“ vyzval Gerard jejího synovce. Moment, jeho? Viděla jeho zlaté oči, není to alfa, aby ho mohl kousnutím přeměnit a vyléčit. Ten se ale rozešel ke zraněnému Derekovi ležícímu na zemi. Přinutil ho vstát.
„Scotte, nedělej to. Víš, že mě hned potom zabije. Aby se stal alfou,“ vrčel Derek.Měla by zasáhnout. Měla by to okamžitě zastavit. On mu vážně uvěřil? Přece nemůže být tak naivní, nemůže být přece… jako jeho matka?
„Pravda. Ale myslím, že to on už ví, že, Scotte? Ví, že hlavní cenou je Allison. Udělá pro mě tuhle maličkost a můžou být spolu. Dostane zpátky i svou sestru, která podle mých informací právě teď čeká s panem Stilinskim v péči našich lovců, když se ho hrdinně vydala zachránit. Ty jsi ten jediný, kdo nezapadá, Dereku. A pro případ, že jsi to ještě nezjistil, s mladou láskou nejde soupeřit.“
Gerard si sundal sako a Scott i přes další zoufalé protesty dotáhl Dereka až k němu. Scotte, ty zatracenej naivní pitomče! Psychopatický lovec s mocí alfy? Tohle budeš riskvoat? Chtěla vyrazit dopředu. Tohle nedovolí. Tohle nemůže!
Někdo ji ale pevně stiskl paži a strhnul zpátky. Další vlkodlak s bledě modrýma očima. Doteď si žádného dalšího nevšimla! Protočila v dlani meč a ostří mu zastavila těsně u krku. Nechtěla plýtvat kletbu na něj, ale musela to nějak zarazit! O co zase jde tomuhle?!
Stisk povolil skoro okamžitě.
Pozdě.
Gerard vykřikl bolestí. Na okamžik se zatvářil vítězoslavně, když se mu do paže zakously Derekovy zuby.
Než mu z hlubokého kousance začala téct černá, hustá krev.
„Co to…“ vyklouzlo vlkodlakovi vedle ní.
„Co to je? Cos to udělal??“
Scott se sám tvářil překvapeně, ale postřehla v něm i uspokojení.
„Všichni pořád říkali, že má Gerard vždycky plán. Taky jsem ho měl.“
Gerard z kapsy roztřeseně vytáhl nějakou krabičku. Na zem vypadlo několik tobolek. Zbývající rozdrtil v dlani, z níž mu vyletěl popel.
„Jasan!“ zařval frustrovaně. Scott vyměnil léky za popel jasanu. Proto kousnutí nefungovalo. Potom se zaklonil a vytryskl z něj proud stejné černé, otrávené krve, jako vytékal z jeho předloktí.
Danny se mimovolně potěšeně usmála. Sklonila meč.
Gerard se z posledních sil obrátil na kanimu.
„Zab je! Zab je všechny!“
To už ale kanima vyplnit nestačila. Do vrat najednou vjela dvě ostrá světla, zařval motor a kanimu odhodil jeep. Řidič vykřikl „Trefil jsem ho?“ a z místa spolujezdce vyskočila Cassie. Nejdřív se chtěla rozběhnout ke Scottovi, potom se otočila ke kanimě. Jacksonovi. Rozmáchl se. A zarazil, když se jeho žluté plazí oči zadívaly do jejích, už zase matně červených. Něco v nich ho zaujalo. Spustil ruku. Vypadal… nejprve zmateně. Ale ani se nehnul. Něco v nich viděl a právě to poznal. Zelené šupiny mu začínaly mizet z tváře.
Danny však hledala Gerarda. Po nárazu auta odletěl stranou. Musel přežít. Všimla si černých rozmazaných šmouh na podlaze. Nespokojeně zamručela.
Podívala se na onoho posledního vlkodlaka. Cass mluvila o Peterovi Haleovi. Pokud je tamto Derek, zbýval už jen on. Bedlivě sledoval Dereka a kanimu, těkal pohledem i k ní a jejímu meči. Zavrtěla hlavou. V žádném případě už nikomu nedovolí ji zastavit. Spěšně se vydala po černé stopě vedoucí ven z vrat.
Gerard se opíral o jedno z aut. Mělce dýchal, neúspěšně se pokusil vytáhnout na nohy. Danielle se nad něj postavila.
„Ty.“
Jestli byl překvapený, že ji vidí, dobře to maskoval. Naopak se protivně zasmál.
„A jen jsi tam stála a nic neudělala, jak se dalo čekat.“
Pokrčila rameny. „Scott měl všechno pod kontrolou. Stačilo se dívat.“
Gerard se znovu zapřel a snažil se vysunout po dveřích auta. Danny ho zastavila mečem. Gerard k němu sklonil pohled, sípavě se zasmál a rozkašlal.
„Říkal jsem si, kdy seberete odvahu.“
„To je náš meč?“ ozvalo se za nimi.
Gerard sjel pohledem z ostří na svého syna.
„Další zoufalec. Náš meč. Vždycky jsi spolkl to, co bylo nejsnazší! Kdybych ti řekl, že patřil králi Artuši, věřil bys tomu, jen abys nemusel čelit realitě! Čekal bych pro smrt lepší obecenstvo než mizernou čarodějnici, co už přede mnou jednou utekla, a rodové zklamání,“ prsknul po nich.
„Oh ne. Smrt by byla vhodná po všech ukradených životech, zničených rodinách, lžích,“ postoupila k němu ještě blíž. Hrot mu projel košilí a tlačil na hrudník. Chris automaticky sáhl k pasu pro zbraň a pokročil vpřed. Pak si to rozmyslel.
„Oba ale víme, že to není smrtelné. Že by ses pokusil léčit jinak.“ Zakroutila hlavou. „Tohle léčit nepůjde.“
Zatlačila ještě trochu. Prořízla kůži. Ostří meče se zakalilo. Začalo… vylučovat temně rudou kouřící tekutinu. Jako by ronil všechnu krev, jakou ho kdy Gerard znečistil. „Každý pokus cítit se lépe bude bolestivější a horší než ten předchozí,“ ještě zatlačila, až se špička Gerardovi zaryla do hrudi, narazila na hrudní kost, sklouzla po ní a projela mezi žebry, „dokud to nebude dost.“
Gerard zaúpěl a napjal se. Celé ostří už bylo pokryté temnotou, jež po něm pomalu klouzala do jeho těla. Trvalo to nekonečně dlouho a Danielle neustoupila, dokud do lovce nestekla poslední kapička její kletby. Chris to sledoval se zděšením, znechucením, šokem, zmatením, to ho dnes přemáhalo celou noc, jenže se nemohl přinutit zasáhnout. Ne po tom, co byl jeho otec připravený zabít Allison a stát se i zvenčí monstrem, jakým byl dávno uvnitř.
„A ještě něco,“ Danny vyškubla meč z rány, z níž se začalo kouřit. Sklonila se k přerývaně dýchajícímu Gerardovi. „Neutekla jsem před Gerardem Argentem. A ani nikdo jiný už nikdy utíkat nebude.“
Žádné komentáře:
Okomentovat