„Takže ty jsi vlkodlak, omega? Ty jsi… řekněme nadpřirozeně nadaná. A ty jsi-“
„Stiles, těší mě.“
Všichni čtyři seděli v zimní zahradě. Už vůbec nepřipomínala ten smutný, zapomenutý, studený přístavek. Zářila novotou, čistotou, zdála se i poněkud větší. Uprostřed byla stěnou z vykládaného skla rozdělená na dvě části. Seděli v jedné z nich u proutěného stolu na proutěných křesílkách. Nad hlavami jim visely dlouhé listy nových květin, všude kolem sloupů a zdí stály květináče a Scottovi se z té směsky vůní a pachů v první chvíli zatočila hlava, než si zvykl. Vlastně všem nějakou dobu trvalo, než si zvykli, a odhodlali se tenhle dům navštívit. Když začaly prázdniny, Allison Argent odjela z města i s otcem a slibem, že se vzdávají lovectví. Bývalá kanima Jackson se odstěhoval se svým otcem do Londýna. Scott odpřísáhl, že dá dohromady své studium i život. Cassie dohlédla na to, aby se Stilesovi bezpečně zahojil rozbitý nos. Až pak, zdráhavě, se rozhodli vyřešit i poslední. Jejich matka Melissa pořád zarytě mlčela, a tak konečně sebrali odvahu, aby čelili asi velkým rodinným tajemstvím. A dojeli za jejich tetou Danielle do čarodějnického domu.
Ten den ji zastihli v plné práci. Nebo spíš je vyzvala, ať vstoupí, když uprostřed haly dirigovala několik dělníků ve špinavých monterkách, s nářadím v rukou. V celém domě se rozléhal hluk. Nábytek odtahaný od stěn, zabalený fólií, na zemi kýble s barvou, povalovaly se tam panely obložení. U domu stál velký kontejner, kam právě někdo odnášel staromódní pohovku. Danielle se zdála ve svém živlu. Scott zase vypadal velmi překvapeně, když poprvé spatřil interiér domu a jeho ostentativní velikost. Ostentativní? Rozhodně to pravé slovo. Proč že se sem nikdy nechtěl podívat? Jen Stiles působil trochu zklamaně. Jak potichu poznamenal, nikde žádné řady lebek, scvrklé hlavy, pentagramy, stěny nebyly krvavě rudé. Nezahlédl jediný obětní nůž, ani police s jedovatě zbarvenými lektvary. Cassie se mu opřela čelem o rameno. Přece mu vykládala, jak zajímavé byly leda staré knížky ve staré knihovně a na žádné portály do pekla nikdy nenarazila, ani když se zdržela přes půlnoc a zapálila si k tomu svíčku. Kdyby ano, poznal by to. Dávno by radši vypadla tam, než zůstat v Beacon Hills.
„To bys mě nechala tady?“ sykl na ni.
„Stáhla bych tě s sebou,“ vyvalila na něj oči na oplátku.
Danny je navzdory jejich šeptání slyšela a neudržela upřímný smích. Tak takové pomluvy po městě kolovaly? Lebky, krev, pentagramy? Na druhou stranu, mohlo to být výrazně horší. Třeba kdyby se v něčem trefily. Nakonec je protáhla mumrajem do už dokončené zimní zahrady. Dům podle ní potřeboval předělat, provětrat a oživit. Starožitnosti úplně mimo její vkus alespoň uložit stranou, aby ji mamá nezabila. Sehnat nový nábytek. Protože se rozhodla v Beacon Hills zůstat.
„Naprosto zásadní informace, ale myslela jsem… člověk?“
„Totiž, vlastně jsem poltergeist, ale není to vidět, protože jsem se zaseknul v tomhle neodolatelným těle,“ odvětil Stiles s naprosto vážným výrazem. Scott si odkašlal, nebo se pokoušel neudusit na polknutém úsměšku.
„O těch bych nevtipkovala,“ usmála se na něj Danny a přistrčila mu džbán plný nějaké naoranžovělé limonády a ledu.
„Jako že existujou?“ podivil se Scott.
„V jistém smyslu.
„No, vy jste tu čarodějka,“ rozhodil rukama Stiles.
„Přistižena.“
Cass kopla Stilese do kotníku.
„No… vypadá to tu teď úplně jinak. Po všech pracích.“
„Akorát ještě vůbec nepřišla řada na zahradu. Ta se musí pořádně zkrotit,“ přikývla Danny.
„Neměla jsem tušení, že máme rodinu, která si to může dovolit.“
Tentokrát šťouchnul Scott do Cass. Ona na něj udělala obličej. Vždyť to byla pravda. Na dvojčata si nebyli tak moc podobní, od začátku se ukazovalo, že v ní se musel projevit vliv stejných severoamerických nebo evropských předků jako v její tetě, zatímco ze Scotta si občas utahovala, že vypadá jako jižanský plantážník s křivou pusou z telenovely. Teď, s tím, jaké úpravy si mohla její teta dovolit a co jí všechno patřilo, možná nebyla tak mimo. Jejich rodina mohla mít i nějaké plantáže.
„Prodala jsem byt v Mystic Falls, část dědictví je investovaná do jistých míst a… prostě mám přístup k majetku naší rodiny.“
Danny to nechtěla dál rozebírat. Věděla, jak je na tom její sestra finančně špatně. Mohl za to její odpor k magii a rozhádání s mamá. Protože ta rozdělovala dědictví, určovala přístup k fondům a byla nemilosrdná ke každému, kdo nežil podle jejích představ. Zejména k tomu, kdo se provdal za agenta McCalla. Tyhle děti přitom asi netušily, jak obrovské prostředky to zahrnuje. Kolik Delgadovi nashromáždili za staletí od časů el diabla. Nebylo jí příjemné jim to odhalovat, ač si bude muset s mamá promluvit. Proto raději změnila téma. Stejně na ni tohle jejich povrchní vyptávání a okounění působilo jen jako nervózní záminka.
„Tak proč jste přišli?“
Zjevně uhodila hřebíček na hlavičku. Všichni tři se po sobě podívali.
„My… máme otázky.“
„To doufám. Melissa vám asi nic nevysvětlila.“
„Ale proč ne? Když tohle všechno dávno věděla? A o jakým lektvaru to tehdy pořád mluvila?“ vyhrkla Cassie. Dost jí to vrtalo hlavou. Její matka chtěla po její tetě připravit lektvar, aby jim pomohl. Jak?
„Tohle… by vám asi měla vysvětlit sama,“ začala opatrně Danielle. „Je taková už dlouho, stranou od nadpřirozena, ani mně neřekla, proč šla do takových extrémů. A o tom lektvaru vím jen, že… podívejte, vaše matka doufala, že když vám ho dá, zablokuje ve vás nadpřirozené schopnosti a lovci a další nebezpečí se vás nebudou týkat. Zjevně jí uteklo, že už je Scott stejně vlkodlak. A chtěla, abych ho připravila, sama by to nejspíš nezvládla. Jednala kvůli obavám o vás.“
„Jasně,“ odfrkla si Cassie.
„Ale tys to odmítla. Tak proč teď přestavuješ dům? Proč jsi… táta Allison mi řekl, co jsi udělala s Gerardem, proč ses do toho pletla a zůstala tady?“
Danny kývla. Tohle byla taky až příliš zamotaná historie. I příliš osobní. Chvilku přemýšlela, který kousek, který uzlík může povolit.
„Věřil bys nízké, úplně obyčejné pomstě? Ten jeho meč… je to meč našeho otce,“ ano, tohle je bezpečný, dávno pohřbený uzlík, jenž nerozpustí celé klubko. „Dostal ho jako svatební dar od el diabla. Ehm, abuela. Gerard se tvářil, jako by to bylo jeho rodinné dědictví, jenže ve skutečnosti zmizel, když mi bylo čtrnáct. I s tátou. Asi… můžeme všichni odhadnout, jak. Meč je teď to jediné, co se našlo.“
Stiles si zrovna naléval plnou skleničku a zarazil se se džbánkem v ruce. Stihl se zeptat „A kolik že vám vlastně je?“ než si vysloužil další kopanec do kotníku.
Scott překvapením pootevřel pusu.
„To byl děda lovec?“
„Ne. Ne tak docela, je to složitý. Ale člověk to nebyl.“
Cassie se napřímila. Otevřela pusu, zjevně se hned chtěla na něco doptat. Pak ji zase zavřela. Možná… možná je to stopa. Ale možná radši ne teď.
„Máma nám vždycky akorát říkala, že její rodiče žijí v Mexiku,“ poznamenal Scott, a když Danny přikývla, pokračoval. „Kdo teda… tam všechno je?“
„Mamá, vaše abuela. Odstěhoval se tam s ní Freddie, to je náš nejmladší bratr, jakmile jsme byly plnoleté. El diablo je… někde, toho nikdy nemůžeš sehnat, musí se sám vynořit, a tia, ta je trošku…“ Danny si poklepala na spánek. „Naštěstí asi v El Salvadoru nebo tak. Ženy vždycky čarodějky, samozřejmě. Pokud byste o tom všem chtěli vážně něco zjistit, jakmile to ti dělníci dokončí, vytáhnu naše spisy a můžete si to přijít prohlédnout, kdykoli se vám bude chtít. Ostatně, jsou to i vaše spisy. A teď ještě nemám ani pracovní úvazek, jenom konzultace.“
„No jasně, vykořisťovatelské korporace nezaměstnají těhotnou,“ prohlásil Stiles a než ho Cass stihla znovu kopnout, přitiskl svou nohu na její. „Kde vůbec?“
„V Eichenově domě.“
***
Tak to chodilo celé léto. Především Scott vzal její nabídku vážně. Po rozchodu s Allison se kromě dohánění učení pokusil zahánět smutek, melancholii, jak to jednou důležitě nazval, i prací. Měl své směny na místní veterině, k tomu se rozhodl pustit i do zahradničení. Danny mu nabídla platbu za péči o zvelebovanou zahradu. Někdy mu pomáhal bratranec Matt. Sem tam, často se mu nechtělo do domácích prací a ne všechny nástroje považoval Scott za bezpečné pro desetileté dítě. Hlavně tak ale Matt hledal záminku, jak ho pořád pozorovat. Jednou, když si Scott udělal přestávku, nepokrytě na něj zíral tak dlouho, až to nevydržel.
„Potřebuješ něco?“
Matt naklonil hlavu.
„Na něco čekáš? O co jde?“
„Vůbec nikdy nevypadáš jako vlkodlak.“
Scott se zasmál. Tak tohle byla ta velká záhada. Nenapadlo ho to. Nikdo se na něj ještě nedíval tak upřímně zvědavě.
„Chceš vidět, jak vypadá vlkodlak?“
Matt rychle přikyvoval a zíral na něj ještě upřeněji.
„Tos ještě nikdy žádného neviděl?“ měl za to, že s jeho tetou viděli… hromadu věcí. Určitě i nějaké vlkodlaky?
„Tak ukážeš to nebo ne?“ ale Matt měl jasný cíl. Scott se tedy nadechl, odložil sendvič a předvedl své tesáky a zářící oči. Pořád to nebylo tak snadné, jako mu připadalo u ostatních. Dělo se to prakticky samo, pokud hrály roli emoce, jindy se musel o něco víc soustředit. Asi potřeboval víc cviku.
„Tyjo, to je cool!“ jeho bratranec se úplně rozzářil. Další reakce, jakou ještě Scott nezažil. Trochu ho vyvedla z míry a přeměnil se zase zpátky. Cool by bylo úplně poslední slovo, jaké by použil, kdyby mu tohle někdo předvedl před jeho vlastní přeměnou. Ovšem Matt musel být zvyklý na ledacos. Napadlo ho, jak odlišná pro ně asi je všední realita mezi jeho matkou a tetou Danielle.
„Už to chci umět taky! Jako… mít opravdový drápy a vidět a slyšet jako vlk… všichni mají něco, hlavně všichni u abuely. Teď i tady. A hlavně se hodí mít sílu. To říkala abuela, když nemáš kouzla, hodí se pořádný drápy.“
„Fakt jsi ještě nikoho přeměněného neviděl?“ divil se Scott.
„Ne takhle. Tak z blízka. Ale už to nebude trvat dlouho, máma říkala, že asi ještě než půjdu na střední, protože táta byl silnej vlkodlak.“
Scott přikývl. Měřil si bratrance pohledem. Věděl, že se coby vlkodlak narodil. Stejně jako Derek Hale. Neviděl mezi nimi a jím pokousaným moc rozdílů. Nikdy se také ale nezamýšlel nad tím, jak to u rozeného vlkodlaka chodí před první přeměnou. Na druhou stranu také vůbec nic nevěděl o Mattově otci. Nikdo další s jejich tetou nežil.
„Byl?“
Matt kývl, ukousl si pořádný kus z vlastního sendviče a odpověděl s plnou pusou. „Mm, aue -e uryč.“
V některých ohledech jeho matka a teta zase tolik odlišné nejsou.
Cassie potom mnohem víc zajímaly knihy a encyklopedie. Kromě pomáhání na veterině, stejně jako pracoval Scott, se přes léto výrazně osekaly její zájmové aktivity. Hudební kroužek, kde hrála na piano, fungoval jen během školního roku. I tréninky a zápasy lakrosu, kam mohla chodit kritizovat bratra a Stilese a kde ji občas trenér Finstock bral jako asistenta. Nebo ho spíš přestalo bavit rozlišovat mezi řvaním McCall a McCallová. A pokud se s někým víc přátelila, většinou jen ve škole nebo právě v hudebce a rozhodně s nikým natolik jako se Stilesem. Takže se v hromadě volného času zaměřila na nové staré spisy, které Danny doplnila do polic velké knihovny. Bylo to jednodušší. Tolik nových věcí, tolik pohádkové teorie, mohla předstírat, že na poslední předprázdninové události zapomněla, vůbec nemluvit o ničem, co se stalo u Argentových a ve skladišti. Také s sebou pořád vodila Stilese a trávili spolu v knihovně hodně času. Stiles projížděl všechny dostupné bestiáře. Poněkud masochisticky. Neustále prohlašoval, že jestli tohle doopravdy existuje, začne asi stavět atomovku. Cass mu na to vždycky automaticky odvětila, jak by to stejně nedokázal. On oponoval, že by dokázal. Cass, že to sotva. On, že nemá tušení, co všechno dokáže. Cass, ať jí to teda předvede. Načež ji vždycky odtáhnul od rozečtené knížky, chytil ji za ruce, políbil a začal lechtat. A jakmile skončila na kolenou, políbil ji znova, vážněji, nějak se mu ocitla na klíně, jeho hřejivé ruce kolem pasu nebo… na dalších příhodných místech… a tak pořád dokola. Byl z toho skoro jejich rituál.
Oba rádi používali i zimní zahradu. Danny ji kompletně obehnala rostlinami. S jejím zásahem rostly neuvěřitelně rychle, jinak by tam zatím mohla mít sotva víc než sazeničky, a ze zaskleného prostoru se pomalu stávala džungle. Kde v jedné polovině stála křesílka, v druhé Daniellina vlastní pracovna. Malý zahradní krb, pevný pracovní stůl, dokonce odvětrávání. Velká vestavěná kredenc, vitrína, kde místo nádobí ukrývala různé magické pomůcky jako kotle, hmoždíře, nože z několika odlišných materiálů a pro několik různých účelů, sekáčky, paličky. I velmi nemagické pomůcky jako nerezovou digitální kuchyňskou váhu, skleněné odměrky, plastové stěrky. Jednou si Cassie všimla injekčních per a stříkaček. Prý by teoreticky mohla pracovat v kuchyni, ale současné elektrospotřebiče umožňovaly jen omezenou kontrolu a hlavně hrozila porucha vždy, když kolem nich vypustila magickou moc. I tak působila kombinace pohádkově starého a spotřebně moderního hrozně zvláštně. Vedle toho Cassie dosud v knihovně, v téhle pracovně, v kuchyni ani nikde v domě nenašla žádná hotová… kouzla nebo… přípravky. Muselo tu být i další skladiště, mimo jejich dosah. O sklepu občas zaslechla, jen tam nikdy nevstoupila. Nejspíš si mohli prohlížet a pročítat co chtěli, ale existovala linie, přes niž je teta nepustí. Rozhodla se ji jednou otestovat.
***
Teď Cassie znovu seděla v křesle, zatímco Scott pečlivě zastřihoval živý plot a Stiles se rozhodl mu pomoct ručně prořezat vysokou trávu mezi keři a stromy na hranici pozemku s volným prostranstvím vedoucím zadem k lesu. Obě si přes skleněné tabule zimní zahrady všimly, že od řady stromů už několikrát odskočil. Byl tam klid. Vhodný na otázky. Jen ne na otázky o skladišti lektvarů. Rozhodla se dnes.
„Dneska jsem tu vůbec neviděla Matta,“ začala Cassie trochu opatrně.
„Je na tréninku, potřebuje něco dělat a miniliga lakrosu trénuje i přes léto.“
Matt měl skutečně čím dál víc nevybité energie a Danny objevila sportovní klub pro mladší hráče. Trenérem byl nějaký jí neznámý pan Singh, asi kolem pětatřiceti, na pohled důvěryhodný, ani trošku jako onen hyperaktivní trenér ze střední. Matthew se navíc potřeboval sblížit s nějakými vrstevníky, a tohle byla dobrá příležitost, ještě než začne škola.
„Zabydlujete se. Takže… takhle to tu bude? Vy dva? Tři?“
„Na hodně velkej dům, viď? Bydlelo tu o dost víc lidí a původně to mělo být i pro vás. Než magie, Melissa, mamá, dál to znáš.“
„Myslela jsem spíš… k Mattovi a potom až se narodí…“
„Ne,“ zavrtěla Danny rázně hlavou. „Žádný otec.“
„Fajn, promiň… ale o tom tvém víš dost, ne?“
„Co tě na něm zajímá?“ Danny položila zahradní nůžky, jimiž do té doby krotila jasmín. Většinu nakoupených a přesunutých rostlin a bylin musela popohnat, vlít do nich trochu víc života a kouzlem je přinutit rychle se rozrůst, a jasmín to vzal hodně zeširoka. Rozhodl se výrazně přerůst květináč mnohem rychleji, než dozrál čas na přesazování.
„Říkala jsi, že nebyl člověk.“
„Tak úplně nebyl. Ale tvoje máma je čarodějka, i když ne moc učená. V naší rodině se dědí tohle, leda bys byla muž.“
„Jenže tohle nebylo žádné kouzlo čarodějky.“
„Tak… mi to popiš.“
Danny se také usadila do křesla. Šlo to zase o něco hůř. Jako by byla těhotná o dost víc, než by měla být. Nicméně ne, žádný otec u toho nebude. Tohle nebyl ani žádný opravdový vztah. Zábava. Stará známost. Vůbec je možnost takového výsledku v jejich stavu nenapadla. Ani o to nestáli a fakt, že se z Mystic Falls rozhodla pro jejich vlastní bezpečí odjet, jen nahrál rozhodnutí, aby nikomu nic neřekla a po zkušenostech s Mattem se rozhodla znovu všechno zvládnout sama. Než se rozhodne si s ním promluvit. A Mattův otec… naprostá katastrofa.
„Jde o to, co se stalo s Jacksonem ve skladišti. Byla jsi tam, žejo. Argent to potvrdil. Viděla jsi ho.“
„Viděla jsem, jak jsi ho donutila přeměnit se zpátky do lidské formy.“
„No. Akorát nevím jak. Četli jsme o nich, o kanimách. Že se dají ovládat, protože jako kanima si neuvědomuje, kdo je. A že je potřeba donutit ho, aby si sám sebe zase uvědomil, to ho ukotví. Ale já neudělala… nic. Nebo spíš něco, čemu vůbec nerozumím. Jackson fakt nebyl můj kamarád, byl to pitomec, moc se mnou nemluvil, nemohla ho vytrhnout moje přítomnost. Ale když se na mě podíval, tak se to prostě nějak… stalo. Když se mi díval do očí.“
Danny to chvilku zvažovala, než se usmála.
„Asi jsi na správné stopě, pokud se nepletu.“
„Fakt?“ Cass se prudce narovnala.
„Jackson se ti díval do očí a uvědomil si sám sebe, to říkáš.“
Cassie přikývla. „Moje oči dělaly takovou… divnou věc.“
„Můžeš mi ji ukázat?“
Cassie je zavřela, zamračila se a zase otevřela. „Nevím, nejde mi to na povel.“
„To nevadí. Táta… nebyl tak docela lovec a tak docela člověk, na druhou stranu tak trochu obojí. Byl… nadpřirozený lovec, můžeš říct. V podstatě. Hlavně dokázal v očích ostatním zrcadlit jejich pravdu.“
Cassie vypadala zmateně.
„Jejich skutečnou podobu,“ vysvětlila Danny. „Tak i poznal kdo je hrozba, které musí svět zbavit. Takhle oni fungují, i Freddie to zdědil, když se nenarodil jako čaroděj. A třeba i ty, když přístup k magii v tobě Melissa zablokovala hned v zárodku. Freddie si neodvezl všechny jeho deníky, někde tu budou, popisuje to v nich víc podrobně.“
Cassie zamyšleně rýpala do proutěného stolku. Znělo to logicky. Věrohodně. Jacksonovi ukázala jeho lidskou tvář, tomu lovci u Argentů zase, jaká je bestie. Pokud ke schopnostem nadpřirozených lovců patřily i rudé drápy. Což se jí úplně nezdálo. Pořád se ale bála o tom otevřeně mluvit. Měla by se odvážit? Co když to vážně je ono? Co když patří, Je vážně genetický lovec schopný odhalit pohledem pravou podobu oběti po svém dědečkovi? Nahnula se dopředu. Teď, nebo se znovu už neodváží.
„Přestaň už konečně! Já ti pomáhám!“
Obě sebou trhly a podívaly se přes sklo ke stromům, od nichž znovu odskočil Stiles, praštil strunovou sekačkou na zem a rázným krokem zamířil k zimní zahradě.
„Normálně mě nemají rádi!“ vztekal se.
„...co?“ Cass vypadala zmateně. Hned úplně zapomněla všechno ostatní.
„Švihají po mně kořenama!“
Cassie vyvalila oči.
„Strážný jasany, neznají tě, jsou neklidný.“
Stiles také vyvalil oči.
„Chňapou po mně hlídací jasany, protože mě neznají. Úplně normální věta, kterou je úplně normální vyslovit.“
Plácl sebou do volného křesla a natáhl se po džbánu s vodou a kolečky citronu.
„Udělaly ti něco?“ Cass ale vyskočila a rychle ho prohlédla. Hlídací jasany s pohyblivými kořeny? Co dál, vrba mlátička?! Neměla by nejspíš být překvapená ničím, jenže ji čím dál častěji v tomhle domě přepadal pocit Alenky v říši divů. Sundala mu kšiltovku a dala mu pusu na spánek. Stiles kolem ní ihned ovinul ruku. Zavrtěl hlavou.
„Ale už tam nepůjdu ani náhodou,“ stáhl si Cassie na klín. „Šílený agresivní stromy, o těch jsem nahoře nic nenašel, to bylo pěkně podlý!“ ukázal na Danny prstem a dolil si další skleničku.
„Většinou se neprojevují, dokud je nevyvolám. Ale během těch deseti let zahrada zdivočela, chvíli potrvá ji zase zkrotit.“
„Už se k nim radši nepřibližuj,“ zamumlala Cassie a ruku mu ovinula kolem ramen. Stiles se o ní opřel, a když se Danny zvedla zpátky k zahradním nůžkám a jasmínu, bezmyšlenkovitě se natáhl po staré, v kůži vázané knize na stole.
„AUVAJS!“ vyjekl zase a třepal rukou ve vzduchu. „To pálí! Ta knížka pálí! Ta knížka mě taky nesnáší, všechno mi tu chce ublížit!“
Cassie se zamračila, podívala se na tetu a natáhla se po knize sama. Před chvílí jí listovala… Přejela prsty po reliéfu na deskách, nadzvedla je a zavřela. Nic necítila. Stiles semknul rty. Sroloval si vyhrnuté rukávy košile a pokusil se knihu otevřít s prsty obalenými rukávem.
„Au!“ pálilo ho i přes něj.
Danny zvědavě zvedla obočí. Hodila mu kuchyňskou chňapku odloženou na stole. Stiles si ji nasadil, sebevědomě knihu popadl a znovu vykřikl. Pálilo to dál!
Danny se ušklíbla. „Ochranné kouzlo pořád funguje i u grimoáru.“
„Ty… tys to věděla. Tys věděla, že po mně všechno půjde. Ty… na mě testuješ,“ podíval se na ni obviňovačně. „Děláš ze mě pokusnýho králíka.“
„Nedělám. To jsou ochranná kouzla, jenž když to používám jen já, neověřím, jestli zůstala funkční.“
„Tak proč nefungují na mě?“ divila se Cassie, držela Stilese a posadila se tak, aby byla mezi ním a její tetou.
„Jsi pokrevní příbuzná, spousta ochrany tady je namířená mimo rodinu. Jako vůbec přístup do domu.“
„Ale… stejně jsem nemohla ani tak otevřít všechny dveře.“
„Něco je nutné zajistit tak, abych k tomu měla přístup jen já. Pán domu, tudíž teď já. Může to být nebezpečné.“
„Copak tohle není?“ Cass se znovu natáhla po knize.
„Je. Ale zdědila jsem ho a po mně ho zdědí někdo další, nedávalo by smysl vázat ten grimoár ke mně. Navíc, původně ho poskládal el diablo a nemyslím, že byste moc z jeho návodů dokázali provést?“
Cass se zamračila. Byla to pravda. Když grimoárem listovala, rozhodně v něm neviděla angličtinu. Nebyla to ani latina. Sem tam zahlédla španělský text, často spoustu jí úplně neznámých znaků a další jazyk. Stiles si ho měřil velice podezíravým a velice stilesovským pohledem.
„Kterej z těch návodů je na lidskou oběť?“
Danny se ušklíbla. Pak se zatvářila docela vážně.
„Určitě se chceš ptát?“
Žádné komentáře:
Okomentovat