Catherine se blížila k pitevně. Přede dveřmi se připojil i Nick.
"Dobrý, doktore. Tak jak to vypadá?"
"A, Catherine, Nicku, ten muž měl v sobě jednu promile alkoholu. Ještě čekám na výsledky z toxikologie, ale pochybuji, že tam něco bude. A nemá zranění, co by nepatřila k autonehodě."
"Takže to nebyl ničí úmysl?"
"Od zjišťování tohohle jste tu vy, ale podle mě ne, nebyl."
"Dobře. Díky. I ostatní stopy nasvědčují nehodě," a zase se odporoučeli.
"Takže hotovo, když nepočítám nudný papírování?" zeptal se Nick.
"Ano. Auta jsme prohlédli, žádná poškození, ty sám jsi svědek … uzavřeno."
"Skvěle. Co Grissom? Bylas u něj?"
"Jo … vidíš, slíbila jsem mu nějaký knížky," usmála se. "Pojedeš se mnou?"
"Moc rád."
Cestou se stavili v Grissomově bytě. V nemocnici si vyžádali jeho klíče. Catherine tu nebyla poprvé. Vzala knížku z nočního stolku, o které se domnívala, že by ho mohl nejvíc zajímat, a hned vyrazili za svým šéfem.
"Ty to nevíš?"
"Co mám vědět? Tak už Warricku mluv."
"K tobě se to vážně nedoneslo?" upřímně se divil, protože pokud chtěl někdo pár drbů, každý ho poslal za Hodgesem nebo na vraždy. Tam se vědělo vždycky o všem.
"Ne, kupodivu ne. Tak už se vymáčkni."
"Nechci rozšiřovat nějaký drby, ale … Grissom a Greg … Cath je viděla v laborce a vypadá to, že … že spolu něco mají."
"On s Gregem?"
"Jo … nevypadáš nijak zvlášť překvapeně." Warrick se zase jednou ztrácel ve vlastních myšlenkách.
"No … popravdě o Grissomově minulosti něco málo vím, takže tohle mě vůbec nepřekvapuje … možná snad jenom to že i Greg …" dodal.
"Počkej … tys to věděl? Tys celou dobu věděl, že je Grissom gay?"
"Věděl."
"Budu si muset vzít dovolenou …" řekl Warrick spíš sám pro sebe když se zvedal k odchodu. "Dlouhou dovolenou …" a zmizel na chodbě.
"Ahoj Grissome," vešla Cath po zaklepání do dveří. V patách jí byl Nick. "Ahoj," řekl i on.
"Ahoj Catherine. A vy …"
"Já jsem Nick Stokes. Kolega."
"Ah … ahoj."
"Slíbila jsem ti nějakou tu knihu tak tady máš. Měls ji na nočním stolku, tak snad se ti bude líbit."
"Jasně, díky … tys byla u mě v bytě?" napadlo ho jestli spolu náhodou nežijí, ale dost o tom pochyboval.
"Ano, půjčila jsem si klíče."
"Dobře …" vzal publikaci a prolistoval prvních pár stránek. Všiml si, že o kus dál je nějaká záložka. Nalistoval příslušnou stranu a usmály se na něj dva obličeje. Ten první byl jeho, druhý muže, kterého neznal … z druhé strany bylo napsáno Gil a Will, Los Angeles, 1988. Will … začal přemýšlet a zjistil, že tenhle příběh se mu vybavuje. To, jak se potkali, celý ty dva nádherný roky … a potom i Willova tragická smrt.
To, jak se s tím těžko vyrovnával … potom Linda … a Suzanne … a … Greg … matně se mu vybavil jeho obličej.
"Co je s Gregem?" zeptal se, aniž by si vlastně uvědomil, co říká.
"S Gregem? Ty si ho pamatuješ? Je v pořádku."
"No … pamatuju si ho … matně."
"Tak to je skvělý! Třeba se ti vrací paměť," řekl Nick.
"V to pevně doufám. Už mě unavuje nevědět, kdo jsou lidé kolem."
Asi po deseti minutách dalšího hovoru, kdy marně tápali po nějakém vhodném tématu, opustili jeho pokoj.
"Cathy, tohle vypadá zle."
"Proč? Začíná si vzpomínat. Lepší to být nemůže."
"Pořád netuší, co se stalo se Suzanne a navíc si vzpomněl zrovna na Grega, který dává výpověď a už ho nechce vidět."
"Kruci. To jsem nevěděla. Ale jestli dá výpověď, můžeme to zabalit. Odchází i Sara … vidíš v jakym je stavu … tohle nemůžeme dlouho zvládat."
"Na Saru jsem zapomněl … Tak teď už je oddělení absolutně v rozkladu."
Grissom zatím ležel na posteli, knihy se ani nedotkl. Přemýšlel. Greg … a Suzanne … jasně. To byla ta žena, na kterou se chtěl zeptat. Ta zraněná žena byla jeho dcera Suzanne. Začínala ho bolet hlava. A Greg … proč se tady ještě neukázal když je v pořádku? Měli spolu přece vztah … nebo si to jen myslel? Najednou se myšlenek na něj nemůže zbavit. Je to tím, že je to první osoba, na kterou si vzpomněl, nebo tím, že o opravdu … miluje?
Greg se dostal domů. Bylo mu jedno, že prakticky utekl od výslechu. Teď potřeboval být sám … a sebrat odvahu na to, aby to udělal. Nenechal nikde žádný vzkaz. Vlastně ani neměl komu. Rodiče? Nikdy se s tím nesmíří, takhle to bude lepší. Grissom? To je vlastně ten důvod. Už se mu nechce nijak připomínat. A kolegové … to snad pochopí.
Sedl si na židli v kuchyni. Jednu ruku položil na stůl, ta druhá stále váhala. Lhal mu … ne, nemůže celou vinu dávat jemu. On to zase zmrvil a nemá to budoucnost. Nemá to žádnou cenu. Nemá proč tu být. Přiložil ostří. Zavřel oči. Jak se při tom člověk cítí? Bude se podvědomě snažit zachránit? Vypnul telefon. Zařízl nůž do zápěstí. Okamžitě vytryskla krev. Zařízl ještě jednou. S každou ztracenou kapkou krve ztrácel vědomí.
Žádné komentáře:
Okomentovat