Mladý kriminalista nějakým způsobem přesvědčil lékařku, že je jak svéprávný, tak neochotný znovu se pokusit ukončit život. Na jednu stranu se jí líbil, jeho chování se v posledních dnech rapidně zlepšovalo a spolupráce byla ideální. Prozradil jí, že se hodlá co nejdříve přestěhovat, pěkně daleko. Jediná věc, co mu tedy zbývala, bylo nahlásit dobu odletu, aby mu lékař opravdu povolil opustit nemocnici a neposlal ho do blázince.
Dobu odletu … kam vůbec půjde? Vrátí se k rodičům, aby mohl poslouchat vítězoslavné my ti to říkali a potom je nechat řídit jeho život? Ale ne. Může se přece odstěhovat kamkoli. Svět má otevřený a tady ho nic nedrží. Nic ho tu nesmí držet. S jeho schopnostmi si najde místo snadno.
Teď jeho výpověď bude muset Grissom podepsat chtě nechtě. Na kriminálku se už v žádném případě nesmí vrátit. Sledovat vyčítavé pohledy všech, vidět Grissoma, kterému zabil dceru, vidět jeho oči, co ho možná nenávidí a nalhávají mu lásku.
Nevěřil mu, protože nechtěl. Nechtěl uvěřit někomu, jako je on. Nedokázal se v něm vyznat, na jednu stranu ho veškerá nejistota děsila. Mohl si myslet cokoli a pokládat to za pravdu. Dokud ale člověk pro své myšlenky nic neudělá, nikdy to pravda nebude.
Nechtěl nic dělat. Prostě zmizet z města kasin bylo nejsnazší řešení. Tak, jako to udělala Sara, když jí šéf zlomil srdce. Tak, jako to dělá zbabělec, který nechce sbírat odvahu k řešení. Tak, jako to udělá on.
Posledních pár vyšetření, pak si sbalí věci a půjde. Pryč od všeho. Nikdo ho stále ještě nenavštívil, asi to ani neměli v úmyslu. Mrzel ho nezájem kolegů a jen ho utvrzoval ve správnosti rozhodnutí.
Pryč.
"Nicku?"
"Zlato moje. Tak co?" zasmál se Stokes na Sofii. Konečně měl po perném pracovním dni nějaké rozptýlení, snad příjemné.
Netvářila se ale tak. Jako by její pohled říkal hádej.
"Ty jsi … opravdu jsi …"
"Jo."
"A co budeš dělat?"
"Snad co budeme dělat, ne? Nehodlám tě z ničeho vyšachovat a potřebuju slyšet tvůj názor. Jsi jeho otec."
"No právě … když ono je teď všechno tak strašně narychlo … i život se žije poslední dobou příliš rychle."
"Život se žije tak, jak si ho lidé udělají."
"Sofie, chceš to dítě? Chceš mít se mnou dítě?" přeskočil od všeobecných nicneříkajících fráziček rovnou k věci.
"Nevím, já nevím … nevím! Vždyť jsme nikdy neuvažovali … ani o trvalém vztahu … to prostě …"
"Prostě to zkusíme. Sofi uklidni se. Tak budeme mít dítě … to přece není katastrofa," přiskočil k ní, objal jí a šeptal do vlasů.
"Nevíš co říkáš."
"Ale vím. Mám hodně sourozenců. To zvládneme miláčku."
"Když tobě to přijde tak snadný!"
"Vůbec mi to nepřijde snadný. Ty se ale prosím přestaň stresovat … víš co? Až tady skončím, někam si vyjdeme. V klidu to probereme a uvidíš, že všechno bude v pořádku, jo?"
"Fajn," zavřela oči a chvíli zůstala nehnutě v jeho náručí. "Fajn …"
"Tak co, už mi řekneš, co to máš za problém?"
"Nejdřív mi řekni, co ty. Co tvoje druhá neteř."
"No … Maya se přiznala, že bere drogy. To víš. Takže jí rodiče vezmou na vyšetření a potom půjde na odvykání. Zatím všechno dělá dobrovolně, snad nepoleví. Víš, myslím, že jí smrt sestry nejen dostala do drog, ale taky jí přivodila obrovský strach z nich a tím se ocitá v kruhu z kterýho nemůže sama ven."
"Určitě jí dají do pořádku. Jestli v sobě má kousek z tebe, tak to zvládne."
"Jsi najednou nějakej opitimista, kámo. Co se děje?"
"Ále, vlastně ani nic," ale dál se usmíval a celkově vyzařoval spokojenost. Možná to byl chvilkový stav, možná pomatení smyslů, možná šok z té zprávy.
"Nelži, vždyť to na tobě vidím. Něco s tvojí přítelkyní, že jo."
"Je těhotná."
"Teda Nicky … ty a táta?" a docela hlasitě se zasmál.
"Hele nepodceňuj mě. Navíc to ještě musíme pořádně probrat."
"No jasně, ale myslím, že si ho stejně se Sofií necháte."
"Co …" zarazil se, když Warrick vyslovil její jméno. Nikdo o nich totiž oficiálně vůbec neměl vědět.
"Nesnažíte se zrovna nejlíp schovávat kámo. No tak gratuluju. Co kdybychom za chvíli někam zašli?"
"Za chvíli?"
"No až skončí směna."
"Nezlob se, už máme něco domluveno."
"A joo, řešení potomka, co," mrkl na něj a potom odešel zpátky ke svému skoro hotovému případu. Říkal si, že mu tu celkem chybí Sara. Měl by někoho, s kým by si mohl ze Stokese dělat srandu. Taky by nelítali od jednoho místa činu k druhému jako pinpongové míčky a vůbec by si měl s kým pořádně promluvit. S Nickem teď chvíli počítat nemůže a Catherine má úplně jiné starosti. No třeba je teď bývalá kolegyně alespoň šťastná. Tak hrozně se jejich tým rozpadá, až ho popadla příšerná chuť ty trosky také opustit. Manželka by to jistě uvítala. Měl by na ní víc času, pokud by změnil práci, možná by se ani nehádali. A možná by měli dítě, o kterém dosud ani nepřemýšlí.
Catherine už opravdu nevěděla kam dřív skočit. Chvíle oddechu by byla vítaná, ale přitom je nemožná. Zatím byla určena, aby vedla tým... tým? Aby vedla dva čím dál méně schopné a čím dál více unavené lidi, kteří spolu s ní tvořili veškeré kriminalisty noční směny. A Eckliemu začala docházet trpělivost. Práce nepráce, spěch nespěch, chaos nechaos. Zastavil ji na chodbě a víceméně donutil přijmout pozvání do své kanceláře. Už jeho výraz ale napovídal, že nepůjde o příjemné posezení. Ba právě naopak. A nálada Willowsové, stagnující na bodě mrazu, nemohla chmurnou předpověď jinak než potvrdit.
"Catherine, nezvládáte."
"Nepovídej. Já vím, že ne, ale je to jenom dočasně, co nevidět se nám vrátí jeden člověk a potom další."
"Jo co nevidět? Pokud se vůbec vrátí, stejně budete muset tým doplnit. Nikdo z laborky si žádost do terénu nepodal. Budete muset někoho sehnat."
"To ale taky moc rychle nepůjde, Ecklie. Musíme předně pracovat na těch x případech, co máme. A jak jsi sám řekl, nezvládáme to ve třech."
"Já vím, proto bych mohl někoho v celkem krátké době …"
"Tak to ne!" utnula ho rázně. "Víš jak tvoje dohazovací akce dopadají? Ta poslední například způsobila celé tohle fiasko!" neudržela se a na svého šéfa křičela. Napjaté nervy začaly povolovat.
"Važ slova, Willowsová! Nemůžu za to, že v tomhle týmu vládnou zvláštní poměry a že měl někdo zálusk na její život. A upozorňuju vás, že ještě jednou mi přijde nějaká stížnost ohledně vašich případů a nebudete mít na výběr. Fajn, možná se vrátí Grissom. To je ale tak všechno. O tři lidi jsme tak jako tak přišli."
"Jak to myslíš … o tři??"
"Sidleová odjela. Nicholsovou zastřelil Sanders a ten pro změnu také odjíždí."
"CO? Greg odjíždí?"
"Volal jsem do nemocnice. Původně ho měli hospitalizovat na psychiatrii, ale natolik se zlepšil, že ho propustili. Nahlásil, že odlétá do Bakersfieldu."
"A už odletěl? Nebo kdy se chystá?"
"Nejdřív mi to nechtěli říct, ale prý dneska v devět večer."
"Ty idiote a kdys nám to hodlal říct!" už jí bylo úplně jedno co říká nebo co dělá a co z toho bude. Jestli může něco zachránit, má poslední šanci. A ona musí zachránit. Ať viděla co viděla, ať se jí to líbí nebo hnusí, musí se pokusit využít poslední možnost.
Podívala se na hodinky. Bylo osm.
Žádné komentáře:
Okomentovat