"No a co tohle?" strčila Loganovi pod nos lžíci s omáčkou.
"Málo všeho. Moc jsi to zjemnila, to bude bez chuti," čichl k ní nedůvěřivě. Rogue chvilku zaujatě přidávala všechny možné ingredience, položené na stole. Dnes se rozhodla vyzkoušet pár experimentů mimo pole boje. Kolem celého New Yorku vypadalo všechno na klidný den, žádný ze známých ani neznámých padouchů, toužících zničit svět nebo jen lidi, o sobě nedal vědět, a každý z X-menů zabíjel sobotní nudu po svém.
"A tohle rovnou polož," zavrčel Logan, sotva otevřela jednu ze sklenic. Rogue protočila oči a rychle popadla pár jiných.
"Ochutnej," vybídla ho znovu.
Poslechl, ale spokojený opět nebyl. "Hmm … pořád to není ono, zkus ještě trošku chili."
Po další ochutnávce ale zkřivil pusu a napil se vody. "Řekl jsem trošku, jsou tu i takový, co oheň fakt nemusí."
"On se Bobby nezblázní! Počkej, a co kdyby … " chvilku čarovala s nádobkami s kořením a potom mu s úsměvem podala lžíci.
"Noo, teď už je to k světu," pokýval uznale hlavou.
"Super," vesele tleskla, "už to jen nechat chvíli … hej!"
Zatímco mluvila a uklízela použité náčiní, Logan pokračoval v samozvané "ochutnávce".
"No co, myslel jsem, že tu dělám pokusnýho králíka pro tvý umění, ne? Tak pokouším."
"Kdybych chtěla, aby mi ten králík sežral celej hrnec, pozvu na testování Lockheeda," usmála se.
"Ber to jako kompliment, prostě mi to chutná," zatvářil se jako neviňátko.
"No to taky doufám," šťouchla do něj a vyběhla z kuchyně. Všimla si totiž dalšího mutanta, co právě dorazil.
"Ahoj Remy, kdes …" ale Gambit ji ignoroval a stoupal po schodech do patra. Ploužil se pomalu a docela zničeně.
"Remy hej! Gambite!" stála udivená u paty schodiště, jednou rukou se opírala o zábradlí a sledovala, jak její přítel mizí nahoře.
"Co mu je? Ani si mě nevšim," otočila se tázavě na muže, který mu šel v patách.
"Asi ještě myslí na tu bloncku z baru," pokrčil Iceman rameny.
"Jakou bloncku?" Rogue výhružně přivřela víčka.
"Noo …" vypadalo to, že se chce Bobby vykroutit.
"Mluuuv!" naznačila, že si stáhne rukavici, a donutí ho násilím.
"Na tu, s kterou se někam vypařil. Joo, já ti ho nehlídám," couvl a proklouzl pod její nataženou paží.
"Tím chceš říct …" dívala se za ním několik vteřin. Potom ale nasupeně vyběhla schody, bezpochyby zvládla vytvořit nový časový rekord, který dokázal pokořit snad jen Kurt, a rozrazila dveře jejich pokoje.
"No ty seš teda kamarád, Icemane," díval se Logan káravě na Bobbyho.
"Má co si zaslouží. Odved si holku, přitom je zadanej. A navíc ta bloncka měla být moje. Měls ho vidět," odseknul ublíženě a z očí mu čišel chlad. Doslova.
"A ty, obyčejnej ješitnej chlap, jsi ho okamžitě musel napráskat, co."
Z patra se ozvala rána. Oba naráz zvedli hlavu.
"Vlastně kluk. Chlap by se takhle nezachoval."
"No …" vrátil Bobby pohled na Logana. Ten jen zakroutil hlavou, poplácal ho po rameni a vrátil se do kuchyně.
"Kdes byl celou noc?" stála na prahu pokoje a vypadala opravdu velmi strašidelně. Tvářila se vražedně, přesně, jako by měla před sebou nějakého červa, kterého se chystá rozmáčknout. Gambit se od ní ale už dlouho nenechal zastrašovat. Její efektní vstup nezabral tak přesně, jak si představovala. Jen zvedl hlavu, ale neřekl jediné slovo.
"Hm? Tak já ti pomůžu, jo?" práskla dveřmi takovou silou, že se zvuk ublížených pantů rozlehl po celém domě. Bylo s podivem, že neležely na podlaze rozbité na kousky.
"Rogue mohla bys …"
"Nemohla! Můžeš mi laskavě říct, kdes byl? Proč jsi přitáhnul až teď? Proč Bobby vykládá, že sis někam odtáhl nějakou blondýnu? A proč jsi mě sakra ignoroval?" blížila se k němu s úmyslem ho minimálně přiškrtit.
"To se mám příště oblíct jako nějaká kurva, aby sis mě aspoň všimnul?" zaječela a zaútočila.
Měl jediné štěstí, že nesáhla ke svým krajním možnostem a na tváři mu zůstalo pouze pár stop po pořádných fackách. Tedy pokud lze přejít boule na hlavě, kterou si udělal, když ho hodila po hlavě z postele.
"Co to děláš! A o čem to zas mluvíš, Rogue? Iceman si vymýšlel? Dobře víš, že mě poslední dobou nemá moc v lásce!"
"Jo tak ona není pravda, že jsi mi byl nevěrnej?!" zařvala.
"Rogue … Rogue, mon chérie, já přece …" nemohl se nijak vykroutit a věděl, že ho v žádném případě nenechá domluvit, natož něco vysvětlovat nebo se omlouvat.
"Ty co? Ty seš prachsprostej děvkař!" skončil po své snaze dostat se na nohy opět bolestivě na zemi.
"Máš pravdu. Máš absolutní pravdu, nejspíš ti nestojím ani za pohled, ale prosím," díval se na ni s úpěnlivou prosbou, "nech mě chvíli mluvit!"
"Proč?" vrátila mu ledový pohled. "Monsieur LeBeau, oficiálně tě nenávidím!" vyšla z pokoje a práskla dveřmi s ještě větší razancí, než předtím.
Seběhla schody, minula několik mutantů, které nenadálý hluk vytáhl do haly, vůbec se neobtěžovala ani všimnout jejich nechápavých výrazů a zmizela opět v kuchyni.
Logan okamžitě couvl od omáčky, které už beztak stihl dobrou polovinu spořádat.
"Běž pryč!" nařídila mu Rogue a přitáhla si jeden z nožů. Logan ale neposlechl. Místo toho přistoupil blíž.
Chtěl ji trochu utěšit, nebo aspoň povzbudit, ale Rogue se po něm ohnala.
Byla vzteklá. Víc než to. Téměř na hranici nepříčetnosti. Ani nemrkla okem, když její nůž projel jeho břichem a zanechal dlouhý a hluboký šrám.
Wolverine automaticky vysunul své drápy a neplánovaná zbraň přistála na zemi kus od nich, přeseknutá na dva kusy.
"Běž-pryč!" zasyčela znovu.
"A co chceš dělat?" sledoval ránu, jež se začala okamžitě hojit. Za pár vteřin po ní nebylo stopy.
"Nejspíš jed!" vystrčila Logana nekompromisně ze dveří a zamkla se uvnitř.
"Co se ti stalo?" Jean pomalu přejela očima od roztržené košile až k Wolverinovým očím.
"Tak jeden dopadne, když chce pomoct. Už celkem chápu, proč jsem dlouhodobě sám."
"Přejde je to. Zvládnou to, za chvíli se udobří. I když se bude muset Remy hodně snažit," stejně jako další dobře slyšela celou hádku. Rogue totiž na hlasivkách opravdu nešetřila.
"Jak spolu vůbec můžou už tak dlouho fungovat, aniž by se zabili?"
"To je láska, Logane," pousmála se. "Vybrali si to. Vybrali si být spolu."
"A k tomu sem tam zachraňovat svět," podotkl trochu ironicky.
"Jo. Každý má právo volby. Tohle byla jejich," pokrčila rameny.
"Myslíš? Nikdo si přece nevybere, jestli bude mutant a jestli bude mít schopnosti, o kterým se obyčejným lidem …"
"To ne." přerušila ho, "ale neznamená to automaticky akční život. Oba jsou sice tady, stejně jako spousty malých dětí i dospělých, ale nemusí být. Nikdo z nich tu nemusí být. Sám to víš lépe, než kdo jiný."
"Někdy si říkám, jestli to není chyba."
"Proč? Profesor zasvětil svůj život, aby naučil mutanty používat své schopnosti a hlavně rozhodnout, co s nimi dál. Učí je se rozhodovat. Upsal se k tomu, ukázat jim cesty, kterými se mohou vydat. Rogue a Gambit tu nemuseli zůstat jako X - meni, ale chtěli. Vybrali si tuhle cestu. Která se pro ně časem stala společnou."
"Jako ty a Scott?" nevesele se usmál.
"Já si taky vybrala. To, co mám. Všichni si jednou musíme vybrat, co s naším životem. My to udělali," pomalu zvedla ruku a jemně mu přejela prsty po tváři. "Co sis ale vybral ty, Logane?" vpíjela se pohledem do jeho očí.
….
"Jean?" Scott právě vešel do haly a mírně se zarazil.
Jean spustila ruku a naposled se na Logana podívala. Poté se s úsměvem otočila na Summerse.
Logan cítil, jak ho pomalu opouští teplo, které intenzivně vnímal, když se ho dotýkala.
Měla pravdu. Co si vlastně vybral? Navždy sám a opuštěný? Navždy bojovník za vlastní spravedlnost? Navždy Wolverine?
Žádné komentáře:
Okomentovat