Pršelo už prakticky bez přestávky. Provazy deště narážely do všech překážek, tvořily obrovské louže, které se spojovaly v jezírka na silnicích, zahradách a střechách. Vítr zesiloval z už tak obrovské rychlosti na ještě větší a jen rozháněl vodu do všech míst. Hladina oceánu se zvyšovala a přímořské oblasti byly už z velkých částí zality vodou stále větších vln. Měli sotva hodinu a něco, než se dostanou do centra hurikánu. V tu dobu budou muset být všichni už dávno v bezpečí. Teď bylo pořád na kriminálce až moc lidí. Každého, koho potkal, posílal domů. Totéž dělali policisté, kteří měli budovu opustit jako poslední, ujištěni, že v ní opravdu nikdo nezůstal.
Stačil jeden pohled na nebe a každý strach se pomalu měnil v zoufalství. Celá obloha byla šedá, neprostupná, sotva viditelná pod lijánami dešťových kapek. Cokoli bylo venku a nebylo zabezpečené, odlétlo do neznáma.
"Franku, můžeš jít, já to tu zvládnu," promluvil Caine na detektiva, který čekal před vyslýchací místností.
"Ještě je čas. Tohle nepočká."
"Fajn, tak prodji patro a pošli pryč všechny, co tu ještě najdeš," přesto ho posílal pryč. Tuhle záležitost chtěl zkrátka vyřídit sám.
"Jo … no a pak rovnou pojedu taky."
Horatio přikývl a vešel do místnosti. Tam na židli seděl rozvalený Gary Ressler. Samolibě sledoval z okna zhoršující se počasí. Na rtech mu hrál potěšený úsměv.
"Víte co, nebudeme chodit kolem horké kaše. Je spousta otázek, na které chci znát odpověď a je málo času."
"Jo, to je váš problém. Já ho mám dost."
"Můžeme si taky promluvit jinde. Třeba někde u přístavu, kde si počkáte na tu spoustu času."
"Chcete mě zabít? To je ale vyhrožování," Ressler si byl naprosto jistý, že poručík mu nemůže ublížit.
"Tak dost! Vezmeme to rychle a od začátku. Proč jste zabil Lizbeth Hubbardovou?"
"Pro prachy."
"Kdo vás najal? Její manžel?" Horatio rozjel prostý křížový výslech.
"Proč se ptáte, když to víte?"
"Tak najal nebo ne? A proč? Z jakého důvodu?" na vykrucování podezřelého nebyl čas nikdy. A v tuhle chvíli ho bylo ještě méně.
"Proč si asi najal vraha … aby jí doma uklidil a zalil kytky? Asi sotva. Mě důvody nezajímaj."
"Tak PROČ?"
"Říkal něco o dceři. Že jí chce a že jí týraj … nevim, nezajímam se. Důležitá je částka na účtě, ne sentiment rodičů. Ještě něco?"
"Ne …" Horatio byl už rozpálený do běla. Každou chvilku sledoval houstnoucí déšť a palmy, které se pod náporem větru div nezlomily. "Vlastně taková maličkost … kde je Calleigh?" dodal zlověstně.
"Kdo?"
"Kriminalistka, kterou jste unesl!" připomněl mu příkře.
"Jo ta malá blondýna … je no."
"Kde?" tón byl víc než nebezpečný.
"Pryč."
Přešel k němu a za košili ho vytáhl na nohy. Pak ho přirazil ke zdi. "Řekni kde je, nebo přísahám, že tě dotáhnu ven, připoutám k nejbližšímu stojanu na kola a nechám ať ti něco ušmikne hlavu nebo ať se zalkneš deštěm!"
"Jo, to ona asi taky."
Horatio se zatvářil nechápavě.
"Nenajdete jí. Teda jednou jó, ale to už bude pozdě. Utopí se jak krysa. Možná už se utopila. Voda stoupá, oceán stoupá, zalejvá břehy jak hadice záhony."
"Je někde u oceánu? Tak je?"
"Tipnul bych, že teď už není."
"Je v některém přístavu?"
"I kdybyste prošli všechny, tak jí nenajdete. Co jsem naposledy viděl zprávy, byl skoro zalitej vodou."
Jenže to už jsou skoro všechny. Chvilku přemýšlel jak ho donutit mluvit.
"Jo, hezky se tam houpaly, ty modrý nákladní lodě … jak lodičky v bazénku."
Modrý nákladní lodě? Vždyť všechny lodě byly touhle dobou už dávno pryč. Kromě … kromě … kromě jednoho soukromého přístavu, kde se dělníci snažili dostat zboží do bezpečí a nakonec museli opustit nejen to, ale i lodě … modré lodě.
"Modrý lodičky se houpou a vy se budete houpat taky. Právě jste mi řekl, kde mám hledat."
"Mo-moment! Jak …"
Kývl na policistu za dveřmi, aby Resslera odvedl. "Hej! Víte, že další zakázka jste měl být vy?"
"Ale jděte, kde by asi tak náš počítačový technik sehnal šestimístnou sumu pro váš honorář?" usmál se. "Nevěřte všemu, co slyšíte. Protože vy pravdu nevidíte."
Byla to poslední slova, co mu řekl. Potom hned vzal telefon. Zase téměř žádný signál, ale dalšího člověka prostě potřeboval.
"Horatio? Ztrácíš se mi!" křičel Eric do svého mobilu.
"Jo, ty mně taky. Máš něco?"
"Celkem ne, je-m se připravoval na -ší vraždu."
"Nech to všechno ležet a jeď do -stavu -eth- -igh!"
"Cože? Nic neslyším!"
"Vím kde je Calleigh!"
V tu chvíli Delko snad zkameněl.
"Ericu! Nebude snadný jí -jít! Mu-me vyrazit a projít celý přístav!" nadiktoval mu k tomu ještě jméno a polohu. Těžko se dorozumívali, ale jakmile Delko zaslechl její jméno, vlila se mu do žil nová naděje.
Všechno okamžitě pochopil, důkazy nechal důkazy, doběhl k autu, nastartoval a jel co nejrychleji to šlo.
Silnice byla kluzká a nebezpečná. Stěrače nestíhaly. Vítr se opíral do hummeru v opačném směru než byl směr jízdy a na čelní sklo házel všechno, co nabral. Sotva se dostal na půl cesty k přístavu, jak se dostane zpátky, kdy bude situace ještě horší, neměl ani tušení.
Zahlédl ještě jedno kriminalistické auto. Jediné na celé silnici. Jelo stejně rychle a se stejnými obtížemi jako on sám. Jen jeho velká váha ho udržovala na kolech.
Horatio předjel Delkův hummer. Jen tak tak se dostal ze smyku. Teď už projížděli asi třemi centimetry vody. Byli blízko.
Opět se chystal Ericovi zkusit zavolat, aby se nezdržovali na místě vysvětlováním. Jenže mobil se sám rozdrnčel.
"Rayi?" oslovil volajícího překvapeně.
"Slyšíš mě? Já tebe skoro ne!"
"Rayi co se děje, proč voláš?" jeho synovec zněl vyděšeně. Také se mu ztrácel signál...byl v zasažené oblasti?
"Já … jsem v Miami …"
"V MIAMI? Kde?"
"Já já … kde je máma? A ty? Na severu Floridy hoří. Vrátil jsem se!"
"Rayi kde jsi?"
"U kriminálky … byl jsem doma ale nikde nikdo."
"Vydrž tam, hned jsem u tebe! Zkus se dostat do budovy! Hned přijedu!"
"Horatio neříkej to mámě!"
"S ní si teď nedělej starosti! Budu u tebe!" zavěsil a konečně vytočil Erica. Pohyb aut kvalitu hovoru ještě zhoršoval. Byly proto zbytečné jakékoli další řeči.
"Ericu mám problém."
"Co? Víš něco o ní?"
"Ne, ale Ray je na kriminálce tady v Miami! Musím se o něj postarat!"
"A co Calleigh?" věděl, že pokud zůstane jen jeden, jakákoli šance se stane mizivou a on sám bude v obrovském ohrožení života.
"V budově už není nikdo. Jestli chceš, vrať se ty."
"Kriminálce se nikdy nic závažnýho nestalo!"
"Ellen je silná! Nemůžu ho tam nechat! Vrať se!"
Pochopil, že teď už nemůžou hledat oba dva. "Ne Horatio! Jeď ty. Já mám svou práci!" zavěsil.
Caine své auto otočil prudkým smykem do protisměru. Kývl na Erica. Mohl teď přijít o dva lidi. Radši by tam jel sám, nezáleželo mu na tom, jestli hurikán zabije jeho. Ale vybrat si, jestli má v nemocnici nebo snad u Alexx na pitevně skončit jeho synovec nebo kolega...Eric mu přikývl na odpověď.
Ani jeden už nečekal a rozjel se opět za svým cílem, v hlavě nic jiného než myšlenky na další krok.
Žádné komentáře:
Okomentovat