Nespala ani chvilku. V práci oznámila nemoc a ve škole totéž. Snažila se naučit zacházet s berlí a překonávala drobné překážky bytu jako prahy, koberec, obcházení nábytku. Noha sem tam zabolela, ale jinak jí to šlo.
Nechtěla myslet na nic důležitého, dokud nepřijde večer. Nabývala přesvědčení, že jediná Seanova záminka proč přijet, je Barry. Takže se rozhodla mu tuhle vzít a zjistit, jestli přijde. Vzala tedy telefon, ale v tom ji opět popadl záchvat pláče. Hovor byl už ale vytáčen a bylo pozdě zavěsit.
"Anthony Curtiss," ozvalo se rázně z reproduktoru.
"Alice," vydechla a uklidňovala hlas.
"Licy, skvělé. Jak ti je? Co noha?"
"V sádře, ale jinak v pohodě. Nezlobí tě Barry?"
"Ne víc než jindy. A víš, že Sally bude mít štěňata? Hádej s kým."
"A jéé … to je teda překvapení," už už by zas brečela.
"Jojo, ale neboj, klidně si je pak vezmeme sem. Takže jsi v pořádku?"
"Noha je. Tony, mohl bys mi Barryho přivézt?"
"Myslel jsem, že se teď o oba stará ten Sean."
"Prosím … víš, že jsi můj nejlepší přítel celou dobu, co jsem tu …"
"No jasně … tak co teda potřebuješ?" znal ji natolik dobře, že když spustila o jejich přátelství, nemohlo jít jenom o Barryho.
"Popovídat si. Ale ne tady u mě. Někde venku," kdyby ji viděl, viděl by smutný psí pohled. Ten na něj působil vždycky, přestože jich vídával nespočet. Vždycky značil bolavou dušičku a takovým se snažil pomáhat.
"A to mám tahat Barryho?"
"Když nad tím tak přemýšlím … budu si moct povídat s tebou, takže nemusíš."
Nechápal jí. Vycítil, že je hodně smutná, ale netušil proč.
"Dobře, hele tak já za chvíli přijedu k tobě a někam zajdem … nebo spíš zajedem, jo?"
"Díky, Tony."
Dobelhala se do koupelny, kde chvilku přemáhala nevolnost a potom se snažila trochu upravit. Přece jen se nemusí vyděsit hned, jak jí uvidí. Nevěděla, kam pojedou a bylo jí to vcelku jedno. Takže Barry se rozhodl, že jemu a Sally nic nebrání. Proč by taky mělo, jeho bývalou přítelkyni na druhém konci světa nezabil nikdo se Sallyiným pohledem. Kvůli nelegálním zbraním. Jistě. Zabíjí se i pro míň.
Asi za půl hodiny se rozezvučel zvonek na jejích dveřích. Jak nejrychleji mohla, došla otevřít. Za dveřmi se tyčila vysoká svalnatá postava Anthonyho Curtisse. Usmál se na ni a přátelsky pozdravil.
"Připravená?" zeptal se potom a kritickým okem přejel její vzezření.
"Jo. Kam mě vezmeš?"
"Zkus hádat, Licy," zakřenil se. No jasně, půjdou tam, co obvykle. Oni dva vlastně ani nikam jinam nechodili. Vlastně je to dobře, klidná tichá a hlavně nezakouřená kavárna je teď pro ni určitě lepší, než uřvaný bar.
"Tak cos potřebovala? O čem chceš mluvit?"
"Nějak … nevím, kde začít."
"Zkus to od začátku, hm?"
"Fajn … víš, proč jsem se sem přestěhovala?"
"No … říkalas, žes měla problémy doma a že jsi ošklivě skončila vztah," překvapilo ho, že to bere od úplného začátku.
"To je fakt. Jenže já ho neskončila. Skončil ho někdo jiný."
Tony se díval víc než nechápavě a ona se proto rozhodla odvyprávět všechno.
"Bydlela jsem v České republice. Nevím, jestli tušíš, kde je. Stačí, když řeknu, že ve střední Evropě."
Tony přikývl a v duchu si představil mapu světa a nějaké malé kolečko uprostřed starého kontinentu.
"Nebylo to tam špatné. S rodinou jsem vycházela dobře, měla jsem přítele. Jmenoval se Tomáš … abys věděl jak to vyslovit … Thomas. Nejdřív jsem o tom nevěděla, ale zapletl se do pašování. Myslím, že drogy nebo zbraně … nebo tak. Ti lidé nebyli od nás … byla to sebranka z celého světa. Dost mocná sebranka. Asi pochopil, že s nimi dlouho živý nevydrží. Tak toho chtěl nechat. Jenže … a to netuším proč, chtěl si vyřídit účty s jedním z nich. Asi … asi se za tu dobu vypracoval na nějakou pozici … nevím," začal se jí třást hlas.
"Počkej, tak jestli nechceš, neříkej mi to … spousta věcí mi dochází.."
"NE!" vykřikla, aniž by si to uvědomila. Pár lidí u okolních stolků se po nich znepokojeně podívalo.
"Ne, promiň. Už to musím říct všechno. Abys pochopil. Myslím, že mi znovu jde o život," zašeptala.
Tony se zatvářil vyděšeně a nechal ji mluvit.
"Chtěla jsem vědět, kam pořád v noci chodí. A co dělá. Tak mě tehdy vzal s sebou. Měl zbraň, ale..tu jsem u něj viděla už dřív. Neznepokojovalo mě to. Dokud jsme nedorazili na místo. Všechno bylo tak ponuré a temné … fakt jak z nějakýho filmu. Řekl, ať si stoupnu někam stranou. Že to hned vyřídí a půjdeme."
"Vyřídil?"
"Ne … oni vyřídili jeho. Přijela tam dvě auta. Vystoupili z nich dva muži … neznala jsem je. Ani je pořádně neviděla. Jeden měl klobouk až do očí. Jen tomu druhému jsem viděla do obličeje. Vytáhli taky zbraně. Thomas … asi chtěl toho jednoho zastřelit. Nebo … nevím. Začali na sebe mluvit italsky. To neumím, takže nevím o čem. A pak padl výstřel. Ten, kterému jsem viděla obličej, Thomase zabil. A namířili i na mě. Jenže jsem utekla … nevím, co se dělo potom. Běžela jsem nocí domů, hrozně jsem se bála. Zamkla jsem se v pokoji … a ráno přišla policie. Našli jeho tělo a u něj mojí kabelku, kterou jsem tam ztratila. Řekla jsem jim všechno … a popsala ty muže. Od nich jsem se dověděla, co jsou zač. A jaké mi hrozí nebezpečí.
Tahle … mafie či co je to, už je ve světě prý celkem známá. Hlavně tím, že se s žádnými svědky a nepohodlnými lidmi nemaže a bez milosti je likviduje. Protože ti muži jsou hledaní FBI, vložila se do toho. Museli mě zařadit do programu na ochranu svědků … a zařídit nový život tady. Všechno bylo celý rok v pořádku. Jenže pak jsem znova viděla to auto."
"Chceš … chceš říct, že ti lidé, co tě chtějí zabít jsou tady?"
"Asi ano. Ale víš co je nejhorší? Objevili se ve stejnou dobu, jako Sean! A ty jeho oči … jediné, co si z té střelby pamatuju, jsou oči vraha. Jsou to Seanovy oči! Vím to!"
"Vždyť… je to … je to přece tvůj přítel!"
"Nemohla jsem si vzpomenout, koho mi tak připomíná. Ale teď už to vím!"
"Měla bys to říct na policii," udeřil pěstí do stolu.
"Když … já ale … nemůžu udat … otce mýho dítěte."
"Ty čekáš dítě? S ním? Licy … nebo … jak se vlastně jmenuješ … nějak … v tom mám guláš."
"Jo … čekám s ním dítě. Nemysli na to, co jsem ti řekla, prostě jsem Alice. Jenže mám dojem, že on nebo jeho lidé mě chtějí zabít."
"A nemyslíš, že by to už udělal, kdyby to byl on?"
"Asi … asi ano. Ale to auto vídám teď čím dál častěji. A jeho oči … nemohla jsem se splést!"
"Neříkám, že ses spletla. Je to ale už rok. Snažila ses zapomenout … Třeba to vůbec není on. A bojíš se zbytečně. Každopádně by sis měla ale promluvit s policií. Jestli chceš, tak stačí říct kdy, a půjdu tam s tebou," snažil se ji uklidnit a hlavně také sebe. Nedokázal uvěřit představě, že jeho kamarádku chce někdo zabít.
"Fajn … díky. Máš … máš pravdu. Já … si odskočím, za chvíli jsem tu."
"Zvládneš to?"
"Jo, celej den se učím chodit o těch pitomejch berlích," vstala, popadla berle a pomalu, ale bez nehody, došla k toaletám.
Před půl hodinou uzavřeli Golden Gate bridge. Ale práce na něm ještě neprobíhaly, ty měly začít až zítra ráno. Jindy tak frekventovaný most zel dnes prázdnotou. Sean se díval směrem k jeho pilířům, kde dnes nesvítila žádná světla aut. Pro město byla tahle akce velkou zátěží, nicméně rekonstrukce byla už vážně nutná.
"Maminko?"
"Seane? Proč neděláš něco, co ti čas tady ukrátí? Můžeš jít vedle, malý Jason tam má kabelovku," ukázala na vedlejší dveře, kde přebýval syn nejlepšího přítele a nejbližšího kolegy jeho otce.
"Ne, díky … nechci. Potřebuju být chvíli sám … kde je otec?"
"Viděla jsem ho v altánu, proč?"
"V altánu? On je v altánu?"
Starý pan Blake trávil většinu času ve své pracovně nebo na "pochůzkách", jak jim s oblibou říkal. Na ostatní věci si našel jen málo času. A do zahradního altánu, který nechyběl v žádné jeho rezidenci, chodil jen za jediným účelem. Ať byl jaký byl, k jedné z jeho vlastností patřila víra. Byl silně věřící a altán bylo místo, kam se chodil modlit. Ano, skutečně modlit. Jenže k tomu docházelo jen při jediné příležitosti - těsně před plánovanou vraždou.
"Synku uklidni se."
"Víš přece, co to znamená! Mami …"
"Nic už nezmůžeš, kolotoč se točí. A musí se zastavit až po předem stanovené době."
Sean zbledl. Udělal to nerad, ale obešel svou matku, která mu nijak nebránila a dřív, než udělala vůbec jeden krok, zamkl ji v pokoji. Sám se rozběhl k tomu jejímu a zběsile hledal mobil.
Žádné komentáře:
Okomentovat