Prostě tam stál, nehýbal se. Miloval ji víc, než kohokoliv jiného. Jinak by ho ani nikdy nenapadlo to bláznovství, požádat o ruku.
Jessica ho vždy dokázala utěšit. I když byl hodně na dně. Dnes ho ale neměl kdo vzít za ruku, kdo pohladit po tváři, kdo políbit. Nikdo neřekl krásným jemným hlasem 'To bude dobrý'. Každý okamžik, kdy si tohle uvědomoval, ho nevýslovně mučil.
Stál nad jejím tělem a prosil o zázrak. Jenže zázraky se nedějí.
"Detektive, potřebuji se jí věnovat, dovolíte mi to?" ozval se věcným, ale soucitným tónem Sid.
O krok ustoupil. Jakmile se jí patolog dotkl, odvrátil hlavu a stále mlčky odešel.
Bezcílně se potloukal po kriminálce. Chyběla mu. Hrozně potřeboval něčí náruč. Rozhodl se přestat myslet na to, co se stalo. Snažil se přijít na souvislosti, které by pomohly viníka najít.
Život se hrozně rád obrací naruby v nejneočekávanějších chvílích. A každý si myslí, že zrovna jemu se nic takového nemůže stát. Potom slyšíme samé vyčítavé kdyby. Na to je ale pozdě. Nemůžeme ani všechno svádět na osud, což je často používaná útěcha. On je jen takový, jako lidé samotní. Jak by mohlo někde vládnout štěstí, když ho neúnavně zakopáváme do země a sotva přece jen někde vyraší, najdou se tací, co s větším či menším potěšením jeho nejisté výhonky upálí.
Oni dva si jeden ten úponek hýčkali, pěstovali, chránili jako největší poklad a stejně je pryč. Leží zlomený tam, odkud není návratu.
"Side, pitva je prý hotová."
"Jinak bych vám nepsal, detektive," podíval se Hammerback na Taylora přes obroučky brýlí. "Když já mám fofr, vy v laborkách na tom nejste jinak."
"No a co jste zjistil?"
"Mrtvá je třináct hodin," Taylor si myslel, že najít snoubenku, která se nedostaví ke svatbě, mrtvou, po třinácti hodinách, je přece jenom dost pozdě.
"Vyjmul jste kulku?"
"Ano. Prolétla mezi žebry, pravou plící a zarazila se v páteři. Trajektorie vede shora dolů, což vypovídá o tom, že vrah byl o dost vyšší, než oběť."
"Nebo ona seděla a on stál."
"Také možnost. Nakonec se udusila. Ale podle bledosti bych tipl, že ne tak, jak jste ji našli. Posmrtné skvrny má na pravém boku. Ne na zádech."
"V ulici nebyla krev, to souhlasí. Hledáme původní místo činu."
Patolog mu podal sáček s kulkou.
"Vyřiďte Flackovi, že pokud bude chtít její věci, ať se staví. Být jím, minimálně ten zásnubní prsten tu nenechám. Nerad bych, aby se věci zrovna jeho snoubenky ztratily."
Taylor zvedl hlavu a přísně se na něj podíval.
"Nemůžu za předpisy márnice," oplatil mu Sid stejnou mincí. Detektiv už neodpověděl. Vzal kulku, kartu s otisky, oblečení, a zamířil do laboratoře. Čekalo ho dost práce.
Bonaserová úspěšně zjistila taxi službu, na kterou Jessica volala. Měla i číslo taxíku a jméno řidiče. Bohužel pro ni, ani jedno nebylo k sehnání. To není dobré. Nabývala čím dál většího dojmu, že tady nešlo o Donovu přítelkyni. Buď byla nějaký prostředník, nebo oběť co se nevinně veze s hlavní postavou. Každopádně taxi bylo vodítko. Oběť u sebe neměla … Jessica neměla … doklady, peníze, kabelku, peněženku, nic. Nějak o ní nemohla přemýšlet jako o oběti. Vždycky si v duchu mrtvé anonymizovala, lépe se vytvářely teorie. Teď to nešlo. Jessica Beallová je až moc konkrétní.
Prozatím nechala vyhlásit pátrání po Rogerovi Glatmanovi a jeho vozu.
Flack stále kroužil kolem jako hladový sup. Měl hlad po vrahovi. Neodvažoval se přijít na oči komukoliv, kdo by ho chtěl pokoušet nějak uklidnit. Znamená vyhýbat se Dannymu, Hawkesovi, Aiden, svým způsobem i Macovi. Vyhnul by se i Stelle, jenže právě si něco uvědomil. Někdo by mohl namítnout, že na takové věci se nezapomíná. On ale celý den neviděl nic krom prázdných šedých očí, vytřeštěných do míst, kam on ani nikdo jiný živý, nevidí. Nečekal, že bude konec tak těžký. Ve své dosavadní kariéře přihlížel spoustě chvil, kdy se příbuzní hroutili nad smrtí. Nenapadlo ho, že samotného ho podobná situace potká. A když už, nějak se se vším vypořádá. Čas jde neúprosně dál. Maže myšlenky, vzpomínky, léčí rány.
Teď se stalo.
A čas opravdu pracoval. Avšak pouze odvál předpoklady a poté se zastavil. Cítil, že krvácí s Jess. Potřeboval ji. Není. Věděl to až moc dobře, ale něco v něm tu skutečnost přesto odmítalo pochopit. Čekal, že se každou chvíli zblázní.
Přes tohle všechno, co ho zasáhlo, viděl stály ty oči. Prázdné, děsivé, volající o pomoc. Poslední spravedlnost.
"Stello …"
"Done, neprospělo by, kdybys byl jinde?" ptala se starostlivě.
"Můžeš se podívat na můj poslední případ?" ignoroval její otázku a položil svou.
"Souvisí s tím nějak?"
"Je to možné. Viník je pořád ve vězení, ale jeho rodina mohla … byl to hodně emotivní výstup."
"Dobře. Díky za upozornění. A kdybych pro tebe mohla ještě něco udělat … stačí říct."
"Jen jednu věc," řekl potichu. "Prosím, najdi toho parchanta."
"Budu se snažit. A ty se drž," povzbudivě ho poplácala po rameni. Nestál o to. Vytrhl se jí a opustil laboratoř. Rovnou i celou kriminálku. Nešel ani na policii. Sedl do auta a jel. Jel někam … kamkoliv vedla silnice.
Když přejížděl Brooklyn, jeho první myšlenka byla utopit se. Ovšem byl tu malý problém. Umí plavat a v tom případě by se podvědomě snažil zachránit.
Viděl před sebou les mrakodrapů. Dostat se nahoru a skočit. Asi by to vzdal do pátého patra.
Svou zbraň zavrhl rovnou. Jakmile by měl prst na spoušti, nedokázal by sebrat dostatek síly na zmáčknutí.
Uvízl v zácpě. Kousek od něj na chodníku si nějaký muž zapaloval cigaretu. Po chvilce zapalovač vracel do kapsy. Byl ve tvaru sochy svobody.
Tak kde je sakra ta svoboda! Kde je, když nás pořád něco poutá! Jednou láska, podruhé nenávist, dál třeba slabost.
Praštil do volantu. Ozval se klakson a dítě, které s matkou vystřídalo kouřícího muže vedle, se úlekem rozbrečelo. Ignoroval ho.
Konečně se hnuli dál.
"Macu, zjistil jsi něco, když si tu jen tak vysedáváš?" plácla sebou Stella proti Macovi na židli v jeho kanceláři.
"Zbraň ráže .22, těch je tu celkem dost. Její otisky nejsou jinde krom kartotéky nemocnice, takže bez záznamu. Krev z oblečení je na DNA, ale žádné jiné stopy na něm nebyly. Střela šla poměrně z blízka, tak dvaceti až třiceti centimetrů. A primární místo činu neznáme."
"Možná známe. Taxík, co si objednala, ani jeho řidič, se od její smrti nedali vidět ani slyšet. Pátráme po nich."
"Co kamery?"
"Nezabíraly přímo místo, kde ji odložili. Jsou až o pěkný kus dál. Nic průkazného nenatočily. Mohl klidně odjet, aniž by byl vidět."
"To je zlý."
"Ale třeba ti pomůžu. Flackův poslední případ s vraždou možná souvisí."
"Opravdu? Máš dokumentaci?"
"Hm. Cestou sem jsem jí vyzvedla. Napadlo mě, že se budeš chtít podívat taky. Říkal, že to mohla být rodina odsouzeného. Tady je zápis o potyčce, kvůli které si to myslí," podala mu jeden z papírů na vrchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat