Už nikdy! 3

Mac stále nevystupoval. Stella si všimla Donova manévru. Ne … zatmělo se jí před očima. Poslední pasažéři začali opouštět nákladní letadlo. Už ne sami a po svých. Na volné prostranství vynášeli rakve.
Danny v poslední chvíli chytil Lucy, hned poté se Bonaserová skácela k zemi.

Z letadla vyšli i ti s vyššími hodnostmi, kterým se samozřejmě vůbec nic nestalo. Chvilku pozorovali dav s odlišnými pocity. Jedna půlka brečela a druhá byla těmi nejšťastnějšími lidmi na světě. Tým CSI jen pozoroval vojáky, jak vynášejí rakve. Na každé té rakvi měl každý voják svou čepici a americkou vlajku. O všech vojácích generál promluvil jako o "hrdinech", ale to samozřejmě rodinám nestačilo. Životy těch, co měli rádi, jim nevrátí ani v nejmenším. Chvilku po proslovu o tom, jak to generála strašně mrzí, rozdával rodinám čepice, vlajky a odznak. Bonasera s dcerou byly poslední v řadě. Proto se možná ani neobtěžoval k nim dojít a zase se chtěl vrátit do jednoho z už prázdných vrtulníků, který ho mělo vzít do Pentagonu. To ale neměl vidět Don.

"Ještě momentík a pak se vám budu plně věnovat!" pohladil Liz a Matta a mířil rychlým, dupavým krokem svých kanad za generálem. Sebral Macův odznak a vlajku s jeho čepicí z rakve a šel až k němu.
"Tenhle voják měl taky rodinu!" nekompromisně na něj zvýšil Don hlas.
"Neřvěte na mě, Flacku!"
"Kecy, že tě to mrzí, kulový tě mrzí! Hlavně že žiješ, co? A co ti, co tam zemřeli!" jak stál u něj, držel mu Macovi věci na hrudníku. Generál, po nich ale ani nesáhl.
"Promiňte, musím jít," otočil se a zase mířil do jeho vrtulníku. Bez ohledu na Dona.
"Idiote!" teď se pro změnu otočil Don a šel za Stellou. Ona už stála v pohodě na nohách, no v pohodě… Slzy jí pořád tekly. Don k ní jen bezmocně dorazil.

"Mrzí mě to," z jeho očí bylo poznat, že ho to opravdu mrzí. Podal jí Macovy věci.
"Hm," nadechla se a přikývla. Co taky měla říct. Všichni na ně koukali jako na zjevení. Nějak se stalo, ani nevěděli jak, že se najednou objímali. Nedokázala se na to dívat tak, že aspoň jeden se vrátil. Kdyby to byl Mac, určitě by se cítila úplně jinak. Jenže ten se nevrátil. A už nikdy nevrátí. Místo něj tu může jen chvíli objímat Dona, ale to nepomáhá. Naopak. Za tu dobu ho nějak přestávala milovat. On je živý, on tu může být, spolu se svou rodinou, Mac už nikdy!

Slovo nikdy je sporné. Často ho říkáme a přitom jeho definitivu nebereme vážně. Teď ale definitivní je. Definitivně nezvratné nikdy se jí zarývalo do srdce.
"Dal mi tohle," podal jí řetízek, "pro tebe," a poté kouknul na Lucy.
"Je nádherná!"
"Kdybys někdy něco potřebovala …" obrátil se zase na ní a poté zase na Lucy. Stella si jen utřela slzy a pořád si prohlížela Dona. Na jednu stranu byla ráda, že je tady. Využila chvilky, když Don hypnotizoval dceru a políbila ho. V tu chvíli se jí zase do očí vehnaly další slané pramínky. "Kdybyste potřebovali, máte mě tu," odtrhl se, pohladil jí po tváři a odešel za Liz, která na něj čekala o kus dál společně s Mattem.

"To platí i o nás," podotkl Danny, i když to myslel trošku jinak. Nikdo z nich s ní neprožil to co Don a mohli nabídnout nanejvýš své přátelství.
"Díky, Danny. Já … tady už to dál nevydržím," vydechla, vzala od něj zase Lucy a došli k autu. Krátce se ještě podívala na Dona, ten už v dalším dlouhém objetí své přítelkyně. Pak se otočila k Lucy. Ta už seděla v sedačce. Má jeho oči. A vůbec je mu hrozně podobná.
Práskla dveřmi od vozu, nastartovala a odjela.
"To byla … přítelkyně toho tvého kolegy co … zemřel?" ptala se jemně Liz.
"Ano. Jeho … a ta holčička …" nemusel to doříct, Liz věděla, že má dítě se svou bývalou a došlo jí, že s ní.
"Je mi to líto," řekla proto jenom.
"Tobě být nemusí. Umíral vedle mě …"
"To bude dobrý, Done … jednou to přejde …"

Nepřejde. Teď najednou má zodpovědnost jako dvojnásobný otec, protože jeho dcera o otce přišla. Stella ale nebude nic chtít, ani jí neřekne, kdo je Don Flack. Před Liz ale mlčel i na cestě domů, i když se končeně otevřely dveře bytu, když konečně mohl navštívit obyčejnou koupelnu, když ukládal po dlouhé době syna, když usínal s Liz po boku.
Stella spát nemohla. Lucy se stále ptala, kde je táta. Proč nepřijel taky, co se stalo. Ona jí neměla jak to vysvětlit. Tátu zabili? Táta je mrtvý? Malému děcku můžete říct co chcete. Nechápe. Nedokáže si uvědomit, že být mrtvý je už neexistovat, už nikdy se s ním nevidět.


Jako tak často ulice Big Apple opět smáčel déšť. Nebe nebylo šedé, bylo černé stejně jako oblečení pozůstalých stojících v jednom koutě hřbitova.
Většina skupiny, která stála kolem díry v zemi, byli policisté či bývalí vojáci. Samozřejmě zde byla i jeho rodina a i ti, co ho mají pořád jako velkého šéfa.
K místu, kde bude Taylor pohřben, se blížili policisté, kteří nesli Macovu rakev. Přes ni byla americká vlajka.
Před spuštěním do země si jeden z policistů dovolil pár vět o tom jaký Mac byl. O tom, že byl velký bojovník, že se řídil zákonem, že chránil obyvatele, a že zemřel za vlast jako hrdina. Poté dva policisté složili vlajku a společně s policejním odznakem ji podali Stelle. To jí tekly slzy, ale nebyla sama komu tekly potoky po tvářích. Jediný další zvuk, co zněl, byla americká večerka a pak kapky dopadající na rakev. Bouchání deště na dřevo, jakoby se ani příroda nesmířila a snažila se mrtvého probudit, přehlušily tři výstřely. Poté seržanta detektiva Maca Taylora spustili do země.

Jako osamělá černá tečka se zpovzdálí díval detektiv Flack. Nikdo si ho nevšímal. Lidé začali pomalu odcházet. Po nějaké době už zůstali jen Taylorovi podřízení. Konečně se Don odvážil přijít blíž. Byl úplně promoklý, ale to bylo to poslední, co mu vadilo. Stejně jako oni jeho, tak ani on si nevšímal ostatních. Došel ke Stelle, která už stála za branou hřbitova.
"Stell … kdybys teď cokoliv potřebovala … jakoukoliv pomoc …"
"Nech toho Done …"
"Chci ti nějak zkusit vynahradit, co se kvůli mně stalo. Slíbil jsem Macovi, že ti budu pomáhat a sám to chci."
Chvíli ticha prolomila Lucy, kterou Stella prostě musela vzít s sebou. Zeptala se, kdo je ten pán. Její matka odpověděla přímo nožem do srdce.
"Nikdo, zlatíčko. Já pomoc nechci. Není důvod, abys mi pomáhal. Není proč. Nechci tě už vidět," řekla pomalu.
"Proč?" nechápal. On by byl ochotný udělat hodně.
"Protože ty tady jsi," a obě bez dalšího slova odešly. Zbytek týmu také. Rádi Dona viděli, ale nanejvýš se na něj povzbudivě podívali. Nikdo nepromluvil.

Za pár dnů se vrátila do práce.
Stella definitivně povýšila na šéfa CSI. Lucy nikdy nehodlá sdělit, že její otec se vlastně vrátil. Má zlomené srdce a lásku k Donovi vystřídala téměř nenávist. Už nikdy nechce vidět člověka, co má teď idylický rodinný život, kterému může jen závidět, který se vrátil po svých, zatímco Mac v dřevěné bedně. Smutek utápí v práci a nemůže zapomenout. Dokonce nechala změnit příjmení své dcery na Taylor.
Donald své vysněné povýšení odmítl. Vzpomínky na Irák mu zůstanou. I když Liz a Matta miluje, mrzí ho to co se stalo mezi ním a Stellou. Mrzí ho, že už nikdy, nikdy neuvidí svojí dceru. Jediné, co mu zbývá, je vzpomínat na ty malé momenty kdy jí viděl na letišti nebo na pohřbu. Z přátel se stali nepřátele. Flack si práci zařídil tak, aby už nikdy nemusel spolupracovat s denní směnou CSI, a aby už nikdy neviděl Stellu. Měl svojí rodinu, které chtěl zůstat věrný. Práce už pro něj znamenala to minimální v životě.
Život šel dál, lidé přicházeli a odcházeli, čas se nezastavil. Pro někoho tohle bylo jen bezvýznamné období v dějinách věků, pro jiné doba, kdy se jim navždy poznamenaly životy. Na každém záleží, jakou cestu si vybere. Jen život a smrt si nevybírá.