12. září 1864
Všechno je chaotické.
Ne, že by již nebylo dříve. Měly bychom našeho bratra nenávidět. Měly bychom být spalovány nenávistí, ale my mu pomáháme. Je to zvláštní a chaotické, neboť naše rodina je mrtvá.
Ne, není úplně mrtvá. Rodiče ano, rodiče... jsou mrtvi. Ale ostatní jsou živí. Jenže leží v rakvích ve své nemrtvé strnulosti.
Klaus vytvořil tento opar smrti a velice mu vyhovuje.
A my nyní, jako jeho poslušné ovce, odjely sem, abychom mu pomohly. Vlastně ne tak docela. Pomáhaly jsme mu. Měl mi za to darovat to, po čem jsem tolik toužila. Ale ne vše vyšlo podle plánu.
Žije tu mladá upírka Katherine.
A my ji máme zabít.
Je to zvláštní, samy jsme upírky, ale přeje si to. A je nebezpečné mu odporovat. Jenže my mu v tom nehodláme sloužit. Chci se mstít.
Náš příjezd sem se neobešel bez spousty problémů. Jsme sirotci a ujala se nás rodina Lockwoodových.
Mají obrovské panství a monumentální dům. Nevím, co o nás vědí, co tuší, nebo co jim bylo zatajeno, ale stěhujeme se k nim.
Stěhování nikdy není jednoduché, zvláště, když jsem po cestě přišla o kufr s mými oblíbenými večerními šaty. V tu chvíli jsem měla chuť krutě ztrestat jejich pohůnka, co nás měl odvézt, ale ovládla jsem se. Poslední dobou se ovládám lépe. Moje sestra s tím takové problémy jako já nemá. Vlastně nemá problémy s ničím. Jen s Klausem.
Ale mě přitahuje krev omamnou silou. Doufám, že tady nic nepoznají dřív, než bude nutné.
Ale mám takové tušení, že tu nejsme jediní upíři. Minimálně je tu ještě Katherine a toto místo je velmi záhadné.
George Lockwood se choval po našem příjezdu celkem přátelsky, uvedl nás do našich pokojů a ukázal nám dům. Přišel ale další problém. Můj pokoj ještě nebyl připraven. Rozladilo mě to, ale počkala jsem.
Vůbec nebylo těžké přesvědit ho, jak upřímně želíme ztráty rodiny a jak jsme vděčné, že se nás ujali. Některých je mi navíc opravdu líto. Jestli má upír srdce a může ho bolet, nejspíš se to nyní děje u mě. Ale o tom teď nemohu psát. Můj starý sešit, v němž jsem se snažila svůj žal vypsat, se ztratil. A já se s tím vyrovnala. Vypnula jsem to. Snažím se to vypínat.
Myslím, že se mi tu bude líbit. Alespoň můj pokoj vypadá po konečné úpravě pohodlně a dobře zařízeně. Jen doufám, že nebude problém s jídlem. Jejich kuchyně je nejspíš dobrá, ale toto jídlo nemám na mysli.
Musím se určitě co nejdříve podívat po okolí.
A proč píši o tom, že byl dnešek chaotický? Hned po prohlídce domu nás poslal pan Lockwood vybalit si věci a poté nám oznámil, že nás musí seznámit s rodinou Salvatorových.
Moje sestra se sice snaží tvářit, že podobné zdvořilostní záležitosti vítá, ale obě to nemáme rády, mimo to jsme nebyly na žádné Salvatorovi zvědavé. V první řadě jsme chtěly najít Katherine.
Přísahám, že kdybych mohla zabít Katherine a zmizet, byla bych šťastna. (I s ohledem na příjemně vyhlížející dům.) Já chci pomstu. On ale ...nedokáži to přesně vyjádřit. Klaus začíná být nebezpečný i těm, co už jsou mrtvi, a vůbec se mi to nelíbí.. Na druhou stranu, tady se ukazovat nechce. Lockwoodovi si myslí, že již nemáme nikoho a kdyby se ukázal, mohl by vše pokazit. Což dělá díky své horké hlavě mnohdy plné bludů rád.
Pokud ho ale někdy mám až dost, nevím, jak označit to, co si myslím o Damonovi Salvatore.
Je to jeden z členů rodiny, s kterou nás Lockwoodovi seznámili.
Tvoří ji pan Giuseppe, otec, a Damon a Stefan, což jsou bratři. Stefan je mladší a působí jako příliš čestný a příliš naivní, než aby byl ve srovnání s Giuseppem a Damonem pravý Salvatore. Ale možná je to jen tím, že je ještě mladší, než já. Nejspíš se bojí svého otce a lze to poznat. Sálá z něj obava a úcta před autoritou, když pobývá ve stejné místnosti.I když jeho otec si dle mého názoru žádnou autoritu nezaslouží.
Damon je naopak uhlazený, hovoří, jako by byl vystudovaný řečník, a navenek se chová velice zdvořile. Bez mrknutí oka skládá komplimenty, z otcovy autority si hlavu příliš nedělá. Ale zaslechla jsem ho několikrát potají mluvit s bratrem. Ostatní je samozřejmě slyšet nemohli, ale mým uším už uniká o dost méně věcí, než ostatním smrtelníkům.
Popichoval ho, posmíval se a choval se nabubřele a rozmazleně. Myslím, že se choval jako já, než Klaus zabil naše rodiče a než se vše tak zle pokazilo. Proto bude lepší držet se od něj dál.
Nakonec jsme v sídle Salvatorových zůstali až do večera.
Nejsem si úplně jistá, ale někdy mi připadalo, že pan Salvatore až příliš okatě těká pohledem z mé sestry na Stefana. Jako by ho napadlo, že pokud o ní nezjistí nic nepřijatelného, mohl by si ji vzít. Lockwoodovi jako naši opatrovníci byli movitá rodina a ani my nepřijely bez určitého majetku.
Zajímalo by mě, jak by se jeho pohled změnil, kdyby ji spatřil krmit se. Ale ohledně této záležitosti můžeme zůstat v klidu, neboť bude všechno hotové nepochybně dříve, než kdy Stefan na ženění pomyslí.
Po večeři složené z pokrmů, jenž pro nás již dávno ztratily chuť, jsme doufaly v brzký odchod. Ale zřejmě ještě nemělo být všem překvapením konec.
Věděly jsme, že zde je, ale ne, že se s ní setkáme takto.
Pan Salvatore nám představil i dívku, o kterou se nyní stará. Prý je to sirotek z Atlanty a má zde pouze svou služebnou Emily. Dnes jí prý nebylo natolik dobře, aby s námi strávila i zbytek naší návštěvy.
Ale to nebylo podstatné. Stejně je to lež. Podstatná se ukázala pouze jedna věc. Byla to Katherine.
Buďto o nás vůbec nevěděla, nebo nás nepoznala, či se snažila nedat nic najevo. Usmívala se a zdvořile se přidala ke stolu.
Nenávidím ji. Ach jak já ji nenávidím. Když přišla, pocítila jsem stejnou touhu okamžitě ji vrátit to, co kvůli ní potkalo jiné, stejně, jako tehdy. Ale udržela jsem se a nedala na sobě nic znát.
Určitě nikdo z nich netuší, co je zač. O to menší mi udělala její přítomnost v této rodině radost.
Netuším, jak se nám nyní má podařit ji zabít, když je chráněnkou Salvatora. Salvatora, jenž je stejně samolibý, tvrdohlavý, na venek uhlazený a nepříjemný, jako jeho starší syn.
A hlavně, když k ní Stefan ihned po příchodu zamilovaně zvedl pohled, následován Damonovým pohrdavým úšklebkem, ve kterém se ovšem zamilovanost dala vyčíst též.
Žádné komentáře:
Okomentovat