21. září 1864
Dnes se stalo něco nečekaného a myslím, že mohu napsat hrozného.
Ráno se po celém městě rozléhal křik a rychle se po všech panstvím roznesla děsivá zpráva, že Rosalym Cartwrighteová (ne, stále nevím, jak doopravdy její příjmení zní, ale myslím, že toto je mu blízko), je mrtvá. Někdo ji prý rozdrásal hrdlo a ji samotnou poté našli ležet bez života v kaluži krve. A určitě spousta krve chyběla.
Služka jako každé ráno zaklepala na dveře ložnice své paní. Obvykle Rosalyn už touto dobou nespala a vyzvala ji, ať vstoupí, ale dnes ne.
Dnes se neozvalo nic.
"Slečno Rosalyn? Je ráno, nesu vám snídani," zkusila to ještě jednou. Když i poté zůstalo ticho, dveře otevřela. Nikdy jindy by to neudělala, nesměla narušovat soukromí svých pánů, ale tohle nebylo obvyklé.
Tác s obloženým chlebem a kávou s řinčením spadl na zem následován pronikavým jekotem.
Služebná se otočila a utekla. Věděla, že pro pomoc je již příliš pozdě a to, co viděla, ji k smrti vyděsilo.
Rosalyn ležela na zemi, kolem jejího krku a hlavy se leskla krvavá kaluž. Ona sama ale ve tváři neměla ani trošku barvy, oči měla vytřeštěné a úplně prázdné, rty zkřivené snad bolestí, snad snahou přivolat pomoc.
A byla dočista mrtvá.
Catewighter
Cartreighter
Cartrighter
Už si nemusím pamatovat, jak přesně její příjmení zní. Už ho nikdy nebude potřebovat.
Vím ale jistojistě, že já ani Thyre jsme to neudělaly a stejně tak vím, že Klaus tady není. Jediný viník proto může být Katherine.
Ta krutá nenávistná mrcha, která se nepochybně chtěla zbavit Stefanovy snoubenky, aby si s ním mohla dál pohrávat!
Mně na ní samozřejmě vůbec nezáleželo a ani moc na něm, ale bylo mi nepříjemné, co se stalo. Bylo mi nepříjemné, že bylo prolito tolik krve, a že někteří ze služebnictva se nepochybně podezíravě dívají i na nás, divné pobledlé dámy, o kterých vůbec nic neví.
Netuším, co tím Katherine sledovala. Snad zbavit Stefana povinnosti oženit se, snad zachovat si ho pro sebe, snad jen ukojení hladu? V každém případě to byl ale podlý čin. Ani já se zatím neodvážila někoho tu napadnout a ona klidně zavraždí nastávající paní Salvatore!
Vždycky jsem si myslela, že je to jenom vypočítavé děcko, které si bere, co chce, že je rozmazlená a zbabělá, i když mě Klaus varoval, že se tak může pouze tvářit. Ale teď vím, že je krutá, bezohledná a krvelačná, a že se jí doopravdy musíme co nejdříve zbavit.
Teď zabila Rosalyn. Co když příště zaútočí na někoho dalšího? Co když vyzradí, co jsme zač my a všechno svede na nás? Nesmíme dopustit, aby to udělala a aby unikla spravedlivému trestu. Musíme jednat.
I když nejsme jediné, kdo se rozhodl jednat.
Nevím, jak zareagoval Stefan, když se o násilné smrti své snoubenky dozvěděl, ale vím, co se honilo hlavou Giuseppemu.
To odpoledne totiž osobně přišel k nám.
Já byla zavřená ve svém pokoji, nervozně přecházela sem tam a snažila se vymyslet nějaký plán.
Thyre seděla dole s Georgem a o něčem si vyprávěli. Občas, když jsem vyšla z pokoje, jsem zaslechla smích. Její i jeho.
A pak přiběhl jeden mladý černoch, jehož George zaměstnával, se zprávou, že pan Salvatore chce nutně mluvit s panem Lockwoodem. Tak jsem se k nim přidala.
Tehdy jsme ještě netušily, co se vlastně stalo. Giuseppe vpadl dovnitř a nejprve chtěl, ať z pokoje odejdeme.
To ale jen víc podnítilo naši zvědavost a odmítly jsme. Nakonec řekl o smrti Rosalyn včetně všech podrobností.
Ani jsme nemusely hrát, jak nás to zaskočilo a George viditelně pobledl. Giuseppe ale zřejmě neměl na srdci jen toto, protože se pohodlněji usadil, hodil do sebe nabídnutou sklenku whisky, a hovořil dál.
"Je to hrůza, naprostá hrůza. Doufal jsem, že to skvělé děvče si vezme Stefana a zabezpečím tak oba dva a teď tohle! Nevím, kdo to mohl udělat. Spíš co. Vypadá to jako zásah nějakého dravého zvířete nebo … ani na to nechci pomyslet, ale nebo nějaké krvelačné bytosti! Rozhodně to tak nemůžu nechat, Georgi, to jistě chápete."
"Ovšem, všichni se budeme snažit zjistit, kdo to udělal. Myslíte, Giuseppe, že ten člověk či tvor zaútočí znovu?" George Lockwood vypadal o něco klidnější. Ale možná spíš jen tušil, co za tím je. Možná to dokonce věděl.
"Kdo ví! Kdo ví, co když zaútočí? Co když zaútočí na mé syny? Nebo na Vaše slečny? Nemůžu to tak nechat a nemůžu čekat! Chtěl jsem zabezpečit a oženit Stefana, ale když vidím, co se stalo a co se zase může stát, musím zakročit."
"Jak přesně?" zajímal se George.
"Stefan jistě tu ztrátu těžce nese, ale Damon … ano, Damon, měl jsem začít nejdřív u něj. Myslím, že kdyby to nebohé děvče už bylo manželkou Stefana, dokázali bychom se o ni postarat. Proto myslím, že je nejvyšší čas, aby se Damon vyjádřil a sám zasnoubil."
Nebyla to tak docela pravda. Všechny řeči o strachu o životy většinou byly jen zástěrka, jak se dostat k moci a penězům, a jak usměrnit bohémského a neposlušného syna. A události dnešní noci mu v tom jen pomohly.
"Asi Vám nerozumím," zamračil se George, "nevšiml jsem si, že by Damon byl s nějakým děvčetem."
"Zatím, Georgi, zatím. Ale Vaše Thyre je nesmírně půvabná a hodí se k němu. Nepochybně víte, že je teď důležité ji zabezpečit a zabránit i jejímu možnému napadení, a když bude mít po svém boku někoho, jako je Damon, jen jí to pomůže," a přirozeně to pomůže i jemu samotnému.
George se ale zamračil víc. Nikdy si nevšiml, že by se Damon k Thyre hodil, že by se k ní vůbec nějak měl, nebo že by byl ten typ, který svou manželku má ctít a ochraňovat.
Navíc Thyre vypadala velmi křehce, půvabně a roztomile. A Damon? Chuligán.
"Giuseppe, jste si jistý, že by se to mělo stát?" podíval se na Thyre a Ethel.
Ethel škubaly koutky úst a Thyre … se netvářila nijak znepokojeně. Což ho udivilo ještě víc.
Netuším, jak dokázal Giuseppe přicházet na taková slova, jako že Damon Thyre ochrání, nebo že budou dokonalý pár, ale já se doopravdy bavila. A myslím, že Thyre samotné to též připadalo spíš směšné, než závažné. A ani to nebylo překvapení, na původních Stefanových zásnubách jsme již jeho poznámky k Damonovi o Thyre zaslechly.
Také jsme věděly, že k tomu vůbec nedojde. Tak proč se nebavit?
Ale teď, když píšu tyto řádky, mi dochází, že podobný nápad je krajně nebezpečný. Katherine zavraždila Stefanovu snoubenku a mohu se jen dohadovat proč. A myslím, že proto, aby tu zůstal pro ni. Co tedy udělá s Damonovou snoubenkou, až zjistí, že ji zabít nemůže?
Všechno by mohla vyzradit a jakýkoli pokus ji zlikvidovat by poté přišel vniveč, protože bychom musely zmizet.
I kdyby nějakou obrovskou náhodou dosud netušila, co jsme zač, okamžitě by to zjistila. A navíc by se to mohl dozvědět i Damon. Měly bychom to zarazit. A pokud Thyre nebude chtít, zarazím to sama. Giuseppe nesmí uspořádat její svatbu a musí se přestat plést do našich životů. S konečnou platností.
Nejsme tu kvůli zábavě, nejsme tu kvůli pohrávání si se smrtelníky. Jsme tu kvůli Katherine. To ona je náš cíl, náš úkol a náš smysl.
Přijít, zabít a zmizet tak rychle a nenápadně, jako jsme se objevily.
Ale všechno se stejně tak rychle komplikuje!
Ach proč se to musí komplikovat! Nejdřív smrt Rosalyn, poté Giuseppův nápad se zásnubami, krom toho se Thyre až příliš sbližuje s Georgem.
Ano, je vhodné zpestřit si čas, který tu musíme trávit, ale není vhodné takto na sebe poutat pozornost. A ani já na to už nesmím zapomínat! Ani ona. Nesmíme se sbližovat s lidmi.
Nesmíme zapomínat na Katherine, nesmím se nechat rozptylovat, ona musí platit a ostatní se do toho plést nebudou.
Same …
Upír už nikdy nesmí udělat tu chybu, že se zamiluje!
Dopsala několik posledních chaotických vět. S tolika zásnubami a svatbami, které se kolem ní najednou rojily jako včely bodající ji svými žihadly, protože situace se sestrám začala vymykat z rukou, musela zase myslet na dvě stě let starou tragédii, která ji přivedla až sem a nedokázala plynule vyjadřovat své myšlenky.
A měla jasno. Katherine musí co nejdřív pocítit pomstu.
Žádné komentáře:
Okomentovat