Turnaround to Blame 7

Šok

"Rychle, nemám čas," na tuhle uvítací větu jsem už naštěstí byla několik let zvyklá, proto jsem ji úplně přešla.
"Tati, můžeš prosím sehnat někde Erica a říct mu, aby se podíval, jestli před pár hodinami někdo nezačal vyšetřovat cokoli ohledně Jadu? Jestli třeba neleží v … no … však víš," říct nahlas možnost, že leží v márnici, přeci jen byla příliš krutá.
"Jaké Jadu? Děje se něco? Proč by to měl někdo vyšetřovat?" moc nechápal.
"Jadu LeSardo je děvče, co hlídá Matta. Někam zmizela a vedle našeho domu je ohraničené místo činu, ale už prázdné. Bojím se, že by mohla být oběť."
"Eric je na výjezdu, pokud vím, ale já jsem v laboratoři, jak vypadá ta vaše Jadu?" chopil se iniciativy sám.
"Vysoká asi jako já, černé vlasy, snědá, napůl indka. Hubená. Dvaadvacet."
"Dobře, podívám se, co se u vašeho domu stalo. Vy jste v pořádku? Matt je v pořádku?" ujistil se ještě.
"Jo, naprosto, třeba to ani není ona a jde o něco jiného. Díky," zavěsila jsem a doufala, že se zase nestala jedna z těch šílených situací, kdy ve středu katastrofy není sice člověk sám, ale i tak mu to naprosto zhatí všechno, co dosud běželo.

"Ruby Tremontová?" zeptal se Don, když mu štíhlá dívka v šortkách a tílku otevřela dveře svého bytu.
"Proč?" trochu se vyklonila a podívala se podezřívavě na tři muže před nimi.
"NYPD. Potřebujeme s vámi mluvit," Flack blýskl svým odznakem, Ruby zahučela "Aha," a odstoupila, aby mohli všichni dovnitř.
Byt vypadal velmi maličký, ale na to, že byla podle pana a paní Addamsových obyčejná studentka archeologie, docela hezký a útulný. Stále lepší, než bydlení na kolejích.
Ruby zavřela dveře a zvědavě se dívala na příchozí policisty.
"Určitě už víte, že Kyra Addamsová …" Flack hledal vhodná slova, protože chtěl zjistit co nejvíc, než bude muset s celou pravdou ven, "byla nahlášena jako pohřešovaná."
"To jsem měla vědět, že jdete kvůli Kyře, jasně, její rodiče mi volali."
"Měli jsme snad přijít kvůli něčemu jinému?" reagoval Don celkem zvědavě.
"Ne, ani ne, jenom jsou tu všude studentský byty, občas se tu policie ukáže," pokrčila Ruby rameny. Všichni si to dokázali představit. Přestupky, tráva, tvrdší drogy. Zdaleka ne každý student byl vzorný.
"Dobrá. Můžete nám říct co se dělo od té doby, co zmizela? Respektive její rodiče nám řekli, že odešli do divadla a už ji neviděli. Ale věděli, že měla odjet k vám. Asi sem, že?" začal se pak Flack dostávat k podstatě věci.
"Jo, byly jsme domluvené, že přijede a přespí tu."
"Rodiče ji začali shánět až po třech dnech. Podle nich nebylo neobvyklé, že se neukázala doma i dva dny."
"Já tu bydlím sama, takže nikoho neobtěžuje, když zůstane dýl. Normálně jde do školy, ale místo domů pak sem. Chodíme pařit, máme dívčí mejdany, doma by jí to asi nedovolili. A navíc pak ani nezjistí, když se Kyra třeba napije. Rodičům říká, že chodí sem a díváme se na filmy. A protože ještě nikdy nic neprasklo, tak jí to žerou," vysvětlila jim Ruby konečně záhadu třídenních výletů po kamarádech. Vlastně to bylo dost pochopitelné. Kyra ještě nesměla oficiálně pít a tady měla s přáteli úplně volnou ruku. Ani v devatenácti ještě nebyla víc, než teenager, co zkouší, co zvládne.
"A ten večer, kdy zmizela, jste taky byly domluvené na další podobnou … jízdu?" ujišťoval si Danny verzi rodičů.
"Byly. Jenže pak mi zavolala, že to ruší, že má jiný program."
"A to vás nezarazilo?"
"Neudělala to poprvý. Někdy nepřišla a byla se svým klukem. Jenže to rodiče vědět nemusí. Ještě jí měli za moc malou, i když jí pouštěli ke mně," mávla Ruby rukou, jako by to bylo naprosto normální.
"Šla za ním i ten večer?" zeptal se Danny a byl si jistý, že za chvíli budou mít třetí adresu, na kterou se dnes podívají.
"To nevím. Neřekla mi co má za program. Ale já se neptala. Potom jsem jí volala druhý den odpoledne a pak ještě večer a včera po škole, než mi zavolali její rodiče a řekli, že o ní nic neví. Řekla jsem jim jenom to, co vám. Že vůbec nepřišla a netuším, kde je. Samozřejmě mi ani jeden telefon nevzala a její mobil vůbec nebyl zapnutý," pokrčila rameny, zatvářila se zamyšleně a pro sebe si kroutila hlavou. Snad přemýšlela, kam mohla její kamarádka zmizet.
"Vzpomínáte si, že by se před svým zmizením chovala Kyra nějak zvláštně?" už docházelo do tuhého a Don začal směřovat k odhalení.
"Ne, vůbec ne."
"A nestýkala se s někým divným nebo cizím? Neměla s někým problém? Nemohl jí někdo chtít ublížit?"
"Jak říkám, ne. Proč se ptáte? Víte snad, co se jí stalo?" nechápavě se na trojici zamračila.
"My jsme totiž Kyru už našli. Ale bohužel, mrtvou."

"Mr … proboha … jak to? Teda … mrtvou?" ze zamračené otázky nezbylo nic a Ruby na ně vyvalila oči stejně, jako Kyřina matka. Jen nezačala plakat.
"Ano. Někdo jí v Central parku usekl hlavu a to ještě tu noc. Určitě není nikdo, kdo by to mohl chtít udělat?" využil Eric toho, že se jejich svědkyně nezhroutila, a zeptal se znovu.
"Ne … sakra proč by to … proč by tohleto někdo chtěl vůbec někomu udělat? A Kyře, vždyť … ne, ne to … ne, nevím," Ruby se zvedla ze stolku, na kterém do téhle chvíle napůl seděla a začala přecházet po místnosti. Což znamenalo dva kroky tam a dva kroky zpátky.
"Je nám to líto. Ale někdo mohl."
"To není možný. Taková … taková fajn holka!"
"Mohla byste nám dát adresu jejího přítele?" zeptal se ještě Eric, protože viděl, že se pomalu dostává do šoku, ve kterém jim už nic neřekne. Podle všeho si byla s Kyrou velice blízká.
"Co, myslíte, že to udělal on?" vyjekla hned, jako by si tím byla úplně jistá.
"To ne, zatím vůbec nevíme, kdo to mohl být. Ale potřebujeme zjistit, jestli se s Kyrou před její smrtí neviděl."
"Dobře … tak dobře, myslím, že bydlí někde tady, chodí do stejný školy, jako ona, teda … jako chodila, tak … tady," podala jim papír s adresou, ale bez popisného čísla. Don ho přijal a rozhodl se zjistit si konkrétní dům či byt sám a dál už dívku nestresovat.

V autě potom proto volal na centrálu a snažil se číslo zjistit.
Ericovi mezitím zazvonil vlastní telefon.
"Kde právě jsi?" ozval se hlas jeho šéfa, když hovor přijal.
"Jedeme vyslechnout ještě pár lidí ohledně té oběti z Central parku, proč?"
"Tak se hned vrať, nejspíš bude potřeba, abys řekl pár věcí."
"Co se děje?" Eric přímo nesnášel, když mu jeho skorotchán prostě jen nařídil, ať přijede, ať jde, ať udělá, ať tohle, ale nezkoušel to vysvětlit. A vždycky se takhle choval jenom v osobních záležitostech.
"Vaši chůvu dneska někdo pobodal vedle vašeho domu. Není zatím vůbec schopná vypovídat, takže potřebujeme výpověď tvojí a Danny."
"Co … Jadu někdo pobodal? A kde? A Matt? Co je s Mattem?" napadlo ho jako první. Jen doufal, že tam nebyl s ní.
"Nic, je doma s Danny. Ale ty přijeď co nejdřív. Víc ti nemůžu říct, nevyšetřuju to a stejně je to teprve pár hodin."
"Fajn, jo … dobře." zavěsil a podíval se na své kolegy. Don už domluvil a oba jen čekali, co má jeho zmatený výraz znamenat.

"Průšvih?" odhadoval Danny, když se pořád k ničemu neměl, ale sbalil mobil a hodlal vystoupit.
"Já vlastně ani nevím. Tak čau," vystoupil z auta a odkázán na veřejnou dopravu, protože vůz měli s sebou jen jeden, vyrazil na své pracoviště.


"Ahoj, tak už máš něco hotového?" usmála se Lindsay Messerová na svou kolegyni, když vešla do laboratoře.
"No, mám identitu oběti," oplatila jí úsměv Jo Danville, kriminalistka, která nahradila v laboratoři dlouholetou zaměstnankyni Stellu.
Ta odešla za jiným místem do New Orleans asi rok po svém rozchodu s Macem. Opět přišli na to, že udržet několikaletý dlouhodobý vztah pro něj není snadné a v případě kolegyně nemá další budoucnost. Rozešli se v dobrém, ale ani spolupráce o moc déle nevydržela. Tak ji nahradila černovlasá kriminalistka přibližně stejného věku a zkušeností, která momentálně stála nad stolem s fotografiemi z dnešního místa činu.
"To už se probrala?" podivila se Lindsay. Dobře věděla, že pobodaná dívka na tom byla zdravotně zle a neměla u sebe vůbec žádné doklady ani vlastně nic jiného.
"Ne, ale Mac dostal informaci, kdo by to mohl být a potvrdilo se to. Je to chůva jeho vnuka."
"Aaaa sakra …" procedila Lindsay, "to se nám docela dost rozšiřuje spektrum motivů."
"Jo. Už sem prý jede Eric a musíme si promluvit i s Macovou dcerou. Jinak vážně nevím, stopy po nikom cizím se neukázaly, nůž tam nezůstal, tedy jasně, je tam spousta stop, ale taky je to používaná ulička. Pochybuju, že nám něco z toho pomůže."
"Ani těch několik kapek krve, co byly samostatně kousek od oběti?"
"Možná, DNA bude trvat dlouho. Každopádně nemáme nic, co bychom použili ihned - otisky, svědectví."
"A její oblečení?" zeptala se ještě Lindsay na poslední věc, co z místa činu mohli odnést.
"Samozřejmě nasáklé krví a límec trička je roztržený, jako by ji někdo chytil, pevně. Dívala jsem se, jestli na něm nezůstaly nějaké nečistoty nebo cokoli, nakonec jsem našla utržený nehet zaseklý v kapsičce na prsou, ale stejně jako krev - tohle potrvá. Myslím, že bude nejlepší vyslechnout Erica a jeho přítelkyni. A až nám řeknou adresu oběti - Jadu LeSardo - čekají nás rodiče," usmála se Jo velmi nevesele. Oznamovat zločin rodině bylo psychicky to nejtěžší.
"Dobře, pojedeme k Taylorovým?" Lindsay si ani neobtěžovala natahovat rukavice a plášť, protože to bylo zbytečné, takže si připravená stoupla do dveří.
"Radši bych, kdybys počkala na Erica a sepsala to, já a detektiv pojedeme."


"Tak tady, říkáš?" Danny vystoupil z auta a podíval se na velký dům na Roosvelt Islandu. Místo pro ty "lepší".
"Já ne, Ruby a dispečer," pokrčil Flack rameny a přidal se k zírajícímu kolegovi.
"Její rodiče rozhodně nevypadali na chudáky, ale očividně si našla přítele ještě mockrát bohatšího."
"Začínám takový případy nenávidět," našpulil Flack rty nelibostí.
"Proč, uvědomuješ si pak, v čem bydlíš ty?" zasmál se Messer a společně vykročili k bílé bráně zasazené do zářivých oblouků plaňkového plotu.
"Doufejme, že budou doma," prohodil ještě do prostoru, když mačkal zvonek.
Asi po patnácti vteřinách se ukázalo, že někdo doma je určitě. Brána se začala odsouvat a ve dveřích za asi dvacet metrů dlouhou příjezdovou cestou se objevil možná dvacetiletý, černovlasý hubený kluk.
"Co chcete?" doběhl k nim ještě, než se vchod otevřel úplně.
"Jsme od policie. Detektiv Flack a Messer. Hledáme pana Fultona. Ethana Fultona, to jste vy?" začal Flack jako už mockrát.
"A co jsem proved?" ohradil se mladík okamžitě.
"Jste přítel Kyry Addamsové?" ukázal mu Danny směr, který mu snad mohl napovědět.
"Takže něco provedla ona?" zatvářil se velmi nechápavě. Oba detektivové si vyměnili významné pohledy. Její přítel neví ani to, že byla pohřešovaná?
"Ne tak docela, mohli bychom si promluvit? Uvnitř?"

"Tak co se teda stalo?" zopakoval Ethan potřetí svou otázku, když detektivy konečně uvedl do domu. Podle jeho tvrzení byl otec v práci a matka v pracovně, ale protože už byl plnoletý, nebylo nutné je k rozhovoru shánět.
"Kyra byla včera večer nahlášena jako pohřešovaná," osvětlil mu Flack situaci, ale dřív, než se zmohl na nějakou jistě šokovanou reakci, pokračoval dál, "ale ještě před tím jsme ji našli - bohužel mrtvou."
"Co … c … kdy?"
"Před třemi dny. V Central parku. A také u řeky."
"Jak - taky u řeky?" zopakoval po něm Ethan docela dost nevěřícně. Flack mu chtěl ihned odpovědět bez jakéhokoli přikrašlování, protože potřeboval, aby si Ethan uvědomil závažnost situace a z žádného důvodu nelhal o jejich setkání. Ale nestihl to.
"Ethane, zlato, co se děje?" z vedlejší místnosti se k nim připojila žena ve středních letech s úzkými brýlemi a stejně tak úzkou, tedy spíše štíhlou postavou v bílých kalhotech a tunice stejné barvy.
"Promiňte, NYPD, detektiv Flack a Messer. Jsme tu, abychom si promluvili s vaším synem o událostech před třemi dny."
"Jde o Kyru, mami … je mrtvá …" vydechl Ethan jako dovysvětlení.
"Probůh … co se jí stalo?" paní Fultonová se usadila na černou koženou pohovku vedle svého syna jako dokonalý kontrastující doplněk.
"Někdo jí oddělil hlavu od těla. Nevíme kde, ale našli jsme ji v Central parku a tělo poté na břehu řeky. Je mi líto, že to musím takhle říct, ale jistě si uvědomujete, jak důležité je, abychom se dověděli co nejvíc."
Paní Fultonová zopakovala své probůh a upřela oči na Ethana. "Ty o tom něco víš?"
"Ne … já … vůbec, to je … to je prostě strašný …"
"Už jsme mluvili s její kamarádkou Ruby Tremontovou, ta nám řekla, že v den, kdy k tomu došlo, měla Kyra spát u ní, ale zrušila to. A naznačila, že se mohla sejít s vámi," Dannyho ten třetí výslech během krátké doby už značně zmáhal, navíc sledovat další osobu, jak zírá a hroutí se po oznámení, co se stalo, by bylo nad síly každého. Proto nečekal a ptal se okamžitě. Odpověď ale nepřicházela.

"Sešli jste se tedy ten den?"
"My … ne. Ne, vůbec jsem se s ní neviděl … o ničem nevím."
"Ani jste si nevolali?"
"No volal jsem jí, ale nebrala mi to. Myslel jsem, že má zase svoje období špatný nálady, tak jsem to vzdal, lepší, než ji dráždit. Nenapadlo mě, že by mohla … mohla by …" nedopověděl.
"A kde jste byl tu dotyčnou noc přibližně v …" Flack se podíval do svých zápisků a sdělil mu přesný datum a čas, kdy podle koronera ke smrti došlo.
"Doma. Byl jsem tady," odpověděl okamžitě. "Jsem uprostřed semestru, nerad bych prospal přednášky a navíc to chci znovu zkusit na Harvard, takže se spíš učím."
"Harvard, prestižní škola," poznamenal Danny.
"Jo … mysleli jsme, že by to vyšlo i Kyře a že tam budeme … no … spolu …"
"To je nám vážně líto. A byl tady ještě někdo jiný?"
"Ne, nikdo. Chcete tím snad něco říct?" Ani kdyby chtěl, zatím úplně bez důkazů nemohl, takže dřív, než se spustí obvyklá písnička 'Myslíte, že já jsem ji zabil?!' položil Danny další otázku.
"Nenapadá vás, kde nebo s kým mohla být?"
"Ne, jak říkám, vůbec nevím!" buď začínal být podrážděný, nebo ho příliš obtěžovalo odpovídání na další otázky, když musí strávit něco tak definitivního a rozdělujícího jako smrt.
"Ani neznáte někoho, kdo by proti ní něco měl? Kohokoli? Někdo, kdo by jí chtěl ublížit, kdo by se jí chtěl mstít …."
S pohledem upřeným na protější stěnu Ethan zamručel v nesouhlas a zakroutil hlavou.
"A vy, paní Fultonová?" obrátil se detektiv ještě na matku, ačkoli neočekával žádné nové informace.
"Já ji moc neznala, jen jsem se s ní párkrát pozdravila, když přišla za Ethanem sem, takže vám nemohu pomoci …"

A tím výslech skončil. S dalším úplným nic se vypravili zpět, aby dali dohromady dosavadní postup a pokusili se najít vodítko k neprověřeným bílým místům v časové ose osudového večera. K tomu museli získávat povolení k prohlídce bytu Addamsových, protože ti je, zdrceni ztrátou dcery, odmítali a do večera tak neměli téměř o nic víc, než ráno.

Stejně tak to zůstávalo s Jadu. Dosud ležela v nemocnici a dosud se neprobrala k vědomí, přičemž nejspíš jen její svědectví mohlo odhalit násilníka, co ji pobodal.
Jo Danville a Lindsay Messerová už se dávno vrátily od jejích rodičů s nepořízenou a předtím, od zaměstnavatelů, se také nedozvěděli nic moc.
A ti sami zkoušeli přijít na něco nového.

"Tak jak to tady dopadlo? Byla tu Jo?" zeptal se Eric hned po pozdravu.
"Jo. Z Matta nakonec vypadlo, že občas Jadu odběhla, ale hned se zase vrátila, ale co já vím, mohla si chodit nakupovat, nebo něco takového," pokrčila jsem rameny a jakmile dosedl vedle mě, dala jsem mu pusu. Byl to namáhavý den a oba jsme už potřebovali sednout si a opřít se jeden o druhého.
"Mně Lindsay ještě řekla, že podle předběžných výsledků je Jadu kuřačka, ale to nevysvětluje útok. Ačkoli tohle jsme měli vědět."
"Vždyť jsme o ní nevěděli skoro nic. Jenom hlídala Matta a rozhodně tady u nás nekouřila. A už to dál nemůžu probírat, s tou tvou kolegyní jsme se snažily přijít na jakýkoli důvod, proč by ji někdo napadl, ale bezvýsledně. Teda napadá mě toho hodně, ale jenom na základě fantazie. Už mám moc plnou hlavu, promiň, nemůžu to dál řešit," zavřela jsem pevně oči a snažila se vyhnat všetečné myšlenky vracející se zákeřně pořád k tomu samému.
"Fajn, to nevadí. Udělala jsi, co jsi mohla. Navíc se z toho prý brzy dostane," obtočil mi paži kolem ramen a přitáhl si mě k sobě. Tím byla debata o naší chůvě uzavřená. Sám věděl, že pomoci nemůže a případ měly v rukou jeho kolegyně, kterým důvěřoval.
"Akorát nevím, co teď. Možná by mohla místo ní nastoupit June?" nadhodila jsem to, k čemu jsem ho potřebovala umluvit. Byl by to elegantní způsob, jak vyřešit její nesnadnou situaci.
"Tvoje sestra?"
"Mm. Miláčku nemůže pořád jenom ležet v motelu, musíme jí nějak pomoct. A tohle je docela fajn způsob, nezdá se ti?"
"Možná …" zamumlal, ale poznala jsem, že si tím není příliš jistý. Nemohla jsem se divit, pro něj byla úplně cizí člověk a pro mě zatím ne o moc víc. Ale ještě to nebylo nejdůležitější téma. Během dneška jsem přemýšlela nad spoustou závažných věcí, co se nás týkají a nejsou ještě dořešené, a rozhodla se alespoň některé z nich dovést do konce. A June je jen jedna z nich.

"Myslíš, že máme jít zítra s Mattem plavat?" zeptal se Eric po chvilce ticha. Plavání byla Mattova oblíbená činnost a už nějakou dobu chodil s Ericem pravidelně do bazénu. On sám je potápěč a ráda jsem souhlasila, aby se to časem naučil i můj - náš syn.
"Určitě. Říkáš, že bude v pořádku a jeho to nezasáhlo, nic neviděl, jenom ví, že odešla a teď je v nemocnici. Určitě nemá žádné trauma. Naopak, dělat dál to, co normálně, je teď nejlepší."
"To, co normálněl …" nadzvedl tázavě obočí a podíval se na mě pohledem, co říkal, že některé věci jako normálně by určitě dělal moc rád.
"Jo, to co normálně," usmála jsem se, "ale já bych s ním taky chtěla něco udělat. Něco trochu jiného, než normálně."
"Chceš zítra s námi?"
"Ne. Víš, chci mu říct o Matthewovi."