Upírčin deník 6

22. září 1864

Dnešní den jsem byla velmi podrážděná. Thyre se chovala rozmařile, vesele a zjevně jí vůbec nic netížilo. Asi si vůbec nepřipouštěla, že ji chce Giuseppe provdat za svého syna a dál se usmívala na George, až se mi zazdálo, že přespříliš svůdně.
Když jsem sešla ráno z pokoje k snídani, opět seděla v křesle proti němu a nechávala si něco vyprávět. Usmívala se na něj, mrkala dlouhými řasami a on z ní téměř nespouštěl oči.
Upíři jsou všichni svým způsobem dokonalí, protože fyzické nedostatky dokáží během chvilky odstranit, a obyčejní smrtelníci jsou jimi často okouzleni. Zvláště, pokud se o to upír cíleně snaží.
Jen se obávám, že toto je přesně ten případ, že se ho pokouší ovlivnit, aby bylo tak, jak chce ona. A já nikdy nevím, co přesně chce ona. Ale úplně zešílela, pokud ji napadlo dostat George Lockwooda. Je to stejně hloupý nápad jako vzít si Damona Salvatore, možná ještě trochu hloupější.
Upír se nesmí zamilovat a nesmí se nechávat ovládat lidmi!
Ale pokud by opravdu měla zálusk na George, není teď vhodná doba toto řešit. Musíme vyřešit závažnější a nebezpečnější problém.

Proto jsem Thyre hned po snídani vzala ven. Nechtěla jsem, ať nás někdo slyší, proto jsme opustily panství Lockwoodových, které se touto dobrou doslova hemží služebnictvem. Sběr jablek, dovážení dřeva, připravování sadů a polí na zimu. Nikdo si nás nesměl všimnou
Docela dlouho jsme probíraly smrt Rosalyn se zvláštním příjmením a pak jsme se dostaly k nápadu Giuseppeho.

"Musíme ten šílený nápad vymést Guiseppemu z hlavy! Ty si nemůžeš vzít Damona."
"Žárlíš snad?" zasmála se, i když si byla vědoma pravdivosti jejích slov.
"Ne. Ale nemůžeš si ho vzít," Ethel neměla nejmenší důvod žárlit. Damon byl krásný, ale taky pitomec. Navíc od smrti Samuela, jejího vůbec nejvážnějšího nápadníka, nechtěla potkat nikoho, s kým by se to muselo opakovat.
"A proč? Protože bych ho někdy v záchvatu vzteku mohla kousnout?" Thyre se znovu zasmála.
"Nechovej se tak lehkomyslně. Nejde to! Co by asi jeho rodina udělala, až by zjistila, že jsi upír? Nebo myslíš, že by na to nepřišli? A nebylo by někomu divné, že ty vypadáš pořád stejně mladě a krásně a Damon chodí šedivý, skoro plešatý, shrbený o holi a nakonec umře?"
"Dokážeš si ho tak vůbec představit?" ignorovala její otázku a zkusila to udělat sama. Nešlo to.
Teď se musely zasmát obě. Bylo to legrační a zároveň odstrašující.

"Asi ne … a byla by škoda si ho takhle představovat."
"Ano. Byl by to půvabný upír. A na věky takhle krásný. Nesmrtelný, krásný, mladý, zlomyslný, ironický, prostě dokonalý upír," vydechla Thyre.
"Nech toho, další nesmrtelný, co se chová jako Klaus? To bych si snad dobrovolně probodla srdce kůlem."
"To by ti nepomohlo, jak víš dobře. Ale nepopřeš, že by byl úžasný upír."
"Ale nebude. A ty si ho jako člověka vzít nemůžeš," zchladila sestra Thyrino okouzlení, "na jak dlouho by to bylo? Padesát? Šedesát let? Ani ne? A ty bys byla pořád stejná a on by za chvíli zemřel. Zpráchnivěl. Je smrtelník. Ty jsi tu na věčnost. Nejde to. Navíc víš, co a proč se stalo Rosalyn.
I kdybychom se měly pokusit Guiseppeho ovlivnit, nejde to. Už tak způsobujeme dost rozruchu. Měly bychom udělat, co chceme, a zmizet."
"No neboj se, Ethel, já si ho taky vzít nechci. Ale nejsme zrovna moc blízko k … Katherine," nepatrně kývla hlavou před sebe s překvapeným pohledem.
Nebylo pochyb.
Určitě je slyšela. Teď už bezpečně všechno ví.

V tu chvíli se mi zdálo, že je vše nenávratně ztraceno. Katherine nás musela slyšet a musela se okamžitě dovtípit, o co nám jde, když mluvíme o přiblížení k ní a o našem úkolu.
Nevím, co tam dělala. Nejspíš utekla z domu Salvatorových a možná byla na lovu, ale my udělaly tu závažnou chybu, že jsme si jí nevšímaly až do poslední ztracené chvíle.
Ví, že si myslíme, že zabila Rosalyn. Ví, že chceme zlikvidovat ji. Ví, že máme něco společného s Niklausem, jehož jméno jsem tak neopatrně vyřkla. A ví, že se do našich plánů zamotali i Salvatorovi.
Otočila se na nás s přesladkým úsměvem.
V ten moment jsem měla pocit, jako bych se dívala do očí jedovatému hadovi. Pochopila jsem, že už není času nazbyt. Okamžitě jsme s Thyre musely zmizet.

"Ví to! Ona to ví! Zasáhneme. Dneska, než bude úplně pozdě. Uděláme to a zmizíme odsud, konečně budeme mít pokoj i od Klause!" Ethel nervozně přecházela sem tam po pokoji. Tak hloupá neopatrnost a kolik je to asi bude stát?
"Jistě, že zasáhneme, ale proč bychom odsud měly mizet! Vážně nechápu tvou posedlost zbavením se Klause! Vždyť mu jde o totéž, co nám! Pomstít se Katherine! Potom se možná vrátit domů, ale mě spíš napadlo, že bych tu mohla zůstat," Thyre měla ale nejspíš úplně jiné plány.
"Zůstat? Zůstat tady? Sestřičko copak jsi doopravdy přišla o rozum? Necháš se provdat za toho floutka Slavatore? Nebo … ne, to snad není pravda! Je v tom George, že?" Ethel konečně pochopila, že její sestra vážně nevede s mladým panem Lockwoodem jen nevinné debaty o počasí.
"A proč ne? Proč bych tu nemohla být a proč by se mi on nemohl líbit? Zase chceš začít s tím, co jsem? Ethel ale to neznamená, že se mi nikdy nikdo nesmí líbit!"
"Dobrá, tak ho klidně sveď a klidně ho nech poznat pravdu, třeba ti nebude chtít probodnout srdce, ale zůstat tady je sebevražda! Zůstat tam, kde o nás Klaus ví, nechci ani za nic!"
"Přeháníš. Jakmile vyřídíme Katherine, nechá nás být," Thyre si byla bratrem naprosto jistá a neměla důvod ho nenávidět. Možná se ho jen bát.
"Všechny zabil, copak si nevzpomínáš? Rebeku, Elijaha, MATKU!" zahřímala Ethel, která už to nemohla vydržet. Nemohla dál vydržet, jak všichni slepě důvěřují Niklausově verzi o smrti jejich matky a jak se její sestra dokonce smířila s tím, že Elijah se chystal na zradu, tak zaplatil a Rebekah zmizela spolu s ním.

Ona dobře znala pravého vraha a tušila, že ani ony před ním nejsou v bezpečí. Jenže to Thyre neviděla. Věřila mu, protože jejich nejstarší sestra pro ně vždy byla jen sobecká a sebestředná přítěž.
"Zase tvoje lži? Nebudu tě poslouchat, Ethel! Neslyším to! To není pravda, snažíš se, abych ho nenáviděla! LŽEŠ! Pořád jenom lžeš! Toužíš, aby bylo po tvém! Ty vlastně ani nechceš zabít Katherine, protože podvedla Klause, ty je viníš z toho, že zemřel Samuel! OBA! TVŮJ Samuel! Ty a ty a zase ty! O nic jiného ti nejde! Ale víš co? Pro něj je jen dobře, že zemřel, než aby musel trpět s tebou! A Klaus je pořád naše rodina! Je jediný kdo nám zbyl a já mu věřím! Slíbili jsme si, že budeme navždy spolu, protože to byla naše jediná možnost a ty se snažíš zničit i tohle? Zůstanu tady a ty klidně zmiz!" Thyre chvíli popadala dech a hledala další slova, kterým by mohla sestře konečně všechno říct. Teď už vůbec nelitovala, že jí za celých dvě stě let od nešťastné události s Katherine a Samuelem neřekla, co potají udělala. Nezasloužila si to.
"Já už vím, proč tě měl otec nejradši," nakonec našla ztracenou nit a byla odhodlaná pokračovat. "Bylas stejná jako on! Sobecký kámen! Dokonalý upír, VRAH, kterému je lhostejná i vlastní rodina! Možná máš pravdu … udělej to a zmiz … bez tebe nám bude lép!!" poté vyběhla z Etehlina pokoje a domem se rozlehlo prásknutí dveří na opačném konci chodby.

Po jejím výbuchu jsem stála na místě a nemohla se hnout. Jak tohle mohla říct?? Jak mě mohla vlastní sestra srovnávat s krutým otcem?? A jak může být tak slepá a nevidět ne mou, ale Niklausovu sobeckost, díky které je schopný nás všechny odklidit z cesty??
A jak ... jak jen mohla vyslovit, že je dobře...že zemřel...JAK TOTO MOHLA VYSLOVIT?? Nenávidím Katherine za to, že mu připravila smrt! Nenávidím Klause za to, že zabil naši matku a že mu nedokázal pomoci! Že se o to ani nepokusil! Ale ne kvůli mně, ale kvůli němu! Nezáleží na mne! Já tu budu žít tisíce dalších let a vše kolem mě bude proudit dál, ale to, co způsobili Samuelovi, jim nemůžu odpustit! Je to vážně tak sobecké?? Bylo sobecké být zamilovaná?
A co Thyre? Svádí George Lockwooda a chce tu kvůli němu zůstat! To sobecké vůbec není? JAK JEN MŮŽE BÝT TAK SLEPÁ!

Ne … ne, již ani minutu nazmar. Nechť si Thyre laškuje s mladým pánem, nechť se baví připravovanými zásnubami, ke kterým nejspíš nedojde, já to udělám. Bez ní a bez Klause. A zmizím jim ze života, když o to tolik stojí. Slepá a naivní!
Když jsem tak hrozně sobecká, udělám to sama pro sebe. Hned teď.

Rozhořčeně zaklapla deník, ke kterému se pod návalem nevěřícného vzteku uchýlila, a potichu, ale velmi rychle a mrštně, se vykradla z domu.