Upírčin deník 8

24. září 1864

Nespala jsem, nešlo to. Celou noc až do rozednění jsem vzpomínala proti své vůli na vše, co se před dvěma sty lety stalo. Na Samuela, na Niklause, vlastně i na rodiče a na to, jak jsem pomalu všechno ztrácela.
Zuřila jsem a vzpomínala, plakala a vztekala se. Ale po rozednění už jsem se konečně zmátořila. Svlékla jsem své šaty s krví toho vesnického obejdy, jehož jsem v noci zabila, abych se trochu upokojila, a vyhodila je spolu s dekou, již jsem nechtě také umazala. Na mysl už mi nepřišlo nic, než zabít Katherine … zabít Katherine …
Proto jsem ihned zabušila na dveře pokoje Thyre.
Pomsta na Katherine je to jediné, co mě spojuje s Klausem. Všechny si u sebe drží..držel si je lží o smrti matky, mně se pokoušel vyhrožovat, ale potom, když se po staletích objevil Samuel a on na nás přišel, slíbil, že nám pomůže, když budu mlčet. Pak se vše pokazilo. Všichni jsme stáli proti sobě, všichni jsme byli na kordy. Elijah možná utekl, spíš ho ale Klaus dostal. Rebekah zmizela taktéž rukou Klause. A my … my měly snad zmizet ze světa též, ale náš pakt nás zachránil. A je třeba ho konečně splnit. Ale ne kvůli němu.

Thyre dlouho neotevírala. Už jsem myslela, že otevřu násilím. Jenže poté jsem ucítila, že na protějším konci chodby někdo stojí a upřeně mě pozoruje. A že se bojí. Ohlédla jsem se.

Stála tam jedna ze služebných Lockwoodových, která se starala o úklid. Nejspíš se chystala odnést věci k vyčištění a vyhození a její pozornosti neunikly krvavé skvrny na Etheliných šatech.
Už od jejich příjezdu se mezi služebnictvem potichu roznášelo, že ona a její sestra nejsou tak docela normální, a tohle byla poslední kapka. Ethel jen pozorovala, jak jí v očích začalo svítat.
Vražedkyně.
Čarodějnice.
Upírka.
Zločinec.
Jakmile zaregistrovala, že se na ní Ethel otočila, upustila vše, co držela v náručí na zem, a jen vteřina chyběla ke zběsilému útěku a vyděšenému křiku. Byla to snad její nová paní, kdo zavraždil tu snoubenku Salvatorovic syna? Byla to její nová paní, kdo způsoboval v poslední době záhadná zmizení v okolí?

Neměla jsem čas na rozmyšlenou. Ihned jsem se k ní rozběhla, chytila ji pevně pod krkem a po dlouhé době jsem opět na někoho použila své schopnosti.
Donutila jsem ji zapomenout na vše, co viděla a co jí došlo, a myslet si, že na šatech ulpěl červený inkoust. Zároveň jsem jí přikázala, aby šaty i deku ihned spálila a nikomu o tom neřekla. Jako každý, koho upír ovlivní, okamžitě poslechla.
Poslední dobou jsem příliš roztržitá. Ale tuto situaci se mi podařilo zachránit.

Když jsem se konečně dostala do pokoje Thyre, byl prázdný.
V tu chvíli jsem se obávala nejhoršího - že se rozhodla strávit večer s Georgem. Tak zbrklá a nezodpovědná snad ale není, proto jsem doufala, že si pouze přivstala jako já. První má cesta od ní tedy vedla do jídelny. Ovšem také jsem nepochodila.
Nemohla jsem burcovat takto brzy George z jeho pokoje, ale nakonec se ukázalo, že to není třeba. Zaslechla jsem totiž ze salonku smích. Stejný veselý rozverný smích jako před dvěma dny, kdy jsem je viděla v jídelně. Smích mé sestry. Přirozeně tam nebyla sama, po chvilce se přidal George.
Mám čím dál silnější pocit, že se řítíme do záhuby a to obě dvě. Já tím, že tu musím zůstávat a ona svou náklonností k němu.

Nakonec jsem je rázně vyrušila a požádala Thyre, abychom si ihned promluvily o samotě. Neochotně se tedy zvedla a zamířila se mnou do mého pokoje. Ve dveřích se ale zarazila.

"Co se tady stalo?"
"Pokusila jsem se zabít Katherine," ta slova plynula sama a rychle. A bylo lepší říct to hned.
"Co … tady?" Thyre se rozhlížela po pokoji své sestry, který byl vzhůru nohama. Na zemi ležela pera, rozlitý inkoust, knihy, šperky, peřiny.
"Ne tady. U Salvatorových. Skoro jsem to měla, ale nakonec unikla! Thyre musíme to udělat a hned! Všechno už ví, všechno jí došlo, zklamala jsem, jsem příšerná, jsem na nic, ale musíme to konečně udělat, než uteče!" Ethel byla zoufalá. Až tak, jak se na přezíravou ledovou upírku, kterou byla dosud, nehodilo.
"Zbláznila ses! Jaks to mohla udělat! Takhle riskovat, takhle nerozvážně blouznit!"
"Nejsem jediná! S Georgem tě vídám stále častěji! Do toho Katherine a navíc ty tvé zásnuby s Damonem! Nezapomnělas na ně, doufám!" Ethel se nedala, i když původně chtěla prosit o pomoc.
"To je ale teď docela jedno! Ethel tys to všechno zkazila, ty …
"Já vím, ale zuřila jsem, chtěla jsem se konečně pomstít, prosím, pochop to a pomoz mi. Prosím, Thyre."
"Cos vlastně provedla?"

Když jsem jí líčila, jak jsem si přinesla kůl a pokusila se Katherine probodnout, dívala se na mne jako rozzlobená matka na neposlušné hloupé dítě. Ačkoli jsem starší.
Nakonec už to ale nekomentovala a souhlasila, že zakročíme. Že zakročíme obě najednou. Pokusíme se ji izolovat od služky Emily, jedna ji přemůže a druhá bodne. Pro jistotu jí ještě hodláme ukrást její lapisovou ochranu před sluncem. A to dnes v noci.
Měly jsme tedy celý den na to sehnat kůl, připravit podrobnosti a poté vyrazit. Nikdo o tom samozřejmě neměl vědět, tak se nám nikdo do plánů ani nepletl.

Alespoň jsme si to mysleli, jelikož dopoledne opět přispěchal posel od Salvatorových. Nejprve jsem se bála, že si Katherine vymyslela jakousi báchorku a veřejně mě obvinila z upírství, ale o to nešlo.
V dopise stálo, že je načase zahájit zásnuby Damona a Thyre a že zítra večer bude velká oslava, kde se to vyhlásí, a kde ji formálně požádá o ruku.
Je to hrozné, je to zamotané a k lepšímu zatím nic nespěje.
Na Georgovi bylo tehdy vidět, jak moc se mu začíná Giuseppův návrh, vlastně již téměř realizovaný, protivit. Ach Thyre, svedlas ho. Svedlas obyčejného člověka v takto složité situaci. Na co jen myslíš! Chceš si jen užívat.
Dokonce tu chceš zůstat …
Já se již těším, až bude po všem a zmizím. Ale ona navrhla, že zde zůstane. Přesvědčí Giuseppeho a zůstane u George.
Ale to přece nejde. Ne, to nejde.
Jak toto může dopadnout?