30. září 1864
Klaus přecházel sem tam po místnosti. Očekával je každým okamžikem. Dobře byl spraven o tom, že se rozhodly rozjet za ním a on se nemohl dočkat, až vylije svou zlost.
Nikdy jim neměl věřit. Hlavně Ethel. Jeho nejstarší sestra si s ním nikdy příliš nerozuměla a teď navíc vše zkazila. Od matčiny smrti se ho snažila zdiskreditovat a podrazit a teď se jí to daří. A táhne s sebou i mladou nevědomou Thyre. S tímhle už musel něco udělat.
Thyre může potřebovat dál, ale Ethel … od pohřbu matky se pokoušela rozvrátit rodinu, kterou držel obrovským úsilím pohromadě. Dalo mu velkou práci vymlouvat neustále to, co o něm tvrdila, a snažit se ji umlčet.
Vždy to nějak vycházelo, ale byly okamžiky, kdy pochyboval. Jako teď. Nebo jako tehdy. Tehdy se bál nejvíc …
Když byl obřad připraven a stačilo jen obětovat Katherine a ona zmizela. Utekla mu. Vzala s sebou veškerou naději na zlomení kouzla, co drželo jeho vlkodlačí část spoutanou. A on tak nemohl z nikoho udělat takového křížence, jakým je sám. Nemohl dodržet slib, jímž svou sestru držel nějakou dobu v šachu a musel nechat jejího milence, mladého vlkodlaka Samuela, utéct, aby se mohl nekontrolovatelně přeměnit do své vlčí podoby, jako každý úplněk.
Jenže pak ho zastřelili a spálili. A dodatečně mu připsali na vrub i Klausovy oběti z přerušeného rituálu.
Jemu na tom příliš nezáleželo, mnohem víc ho mrzelo a dráždilo, že celá jeho snaha přišla vniveč.
Vzpomínal si na to.
A také si vzpomínal, jak se Ethel chovala, když zjistila výsledek.
Jak zuřila. Jak házela věcmi. Jak nelítostně vraždila. A jak se krutě pohádali.
"JAK TO MYSLÍŠ, ŽES NEMOHL NIC UDĚLAT! JAK TO MYSLÍŠ, ŽE UTEKLA!" stáli proti sobě, on a Ethel. Ethel křičela se slzami v očích a on to ignoroval. Od smrti matky, od doby, co se stali upíry, byla víc jeho protivník, než sestra.
"Utekla! Je to nevděčná mrcha! Nemůžu za to, Ethel! Nemůžu! Co jsem měl dělat. Nepovedlo se to." Nepřítomně zíral na kouř vycházející ze vzdálené hranice. Nedivil se jí, že zuří, ale nehodlal ji nechat svalovat vinu na něj. Stejně nikdy její naivní lásku k vlkodlakovi nechápal. A teď navíc přišel o svou zbraň, kterou pro něj byl.
"Tobě se nikdy nic nepovedlo! Ty a tvoje nápady! Ty a tvoje HLOUPÉ nápady! Neměla jsem ti věřit! Tobě, takovému sebestřednému vrahovi!"
"MLČ!" Tohle přehnala. Dokázal snést řádění svých sester. Všechny byly stejně hysterické a za všechna léta si již zvykl. Ale urážky své osoby nestrpěl od nikoho. Popadl ji pod krkem. Ať zuří. Ať pláče. Ale ať se proti němu nikdy nestaví. Bylo mu lhostejné, zda mu věří, či ne. Bylo mu lhostejné, co si o něm myslí. Ale nedovolil jí říkat to nahlas.
"Dost. Dost urážek a dost obviňování! Já vrah? Jsi jediná, kdo si myslí, že zná pravdu. Už jsi zkoušela přesvědčit ostatní, že já zabil matku a já ti to promíjel. Dokonce i tohle jsem dělal i pro tebe! Ale už dost! Byl jsem bláhový, když jsem vám chtěl pomoct. Tys pro nikoho z nás nikdy nic neudělala, jen jsi vyžadovala slepou důvěru pro své lži. Ale to teď skončí, rozumíš, Ethel? Skončí to!" vykřikl a upřeně se jí díval do očí. Kdyby ji dokázal ovlivnit, nejspíš už by ji donutil poslouchat vlastní příkazy. Už dávno. Ale na ostatní původní upíry jejich schopnosti nestačí. A Ethel byla navíc tak plná vzteku, že by se to stejně nepodařilo. Cítil ho z ní a rozpaloval jeho vlastní.
"Chceš mě umlčet? Chceš mě zabít? Chceš, abych tam hořela s ním? Protože to už jsi zařídil se všemi! Protože i to jsi zařídil ty! Jen kvůli tobě ho zabili!" vyprskla na něj na svou obranu. Jemu v tu chvíli došlo, že představa, jak ona tam hoří, jak ji zabije, vůbec není tak zlá. Na věky by skončily jeho starosti s příliš vzpurnou sestrou, která ho mohla ohrozit. Ostatní sourozence měl v hrsti, ale ji nikdy. Pak ale dostal nápad, jak se jí zbavit i bez dýky v srdci nebo useknuté hlavy.
"Kvůli KATHERINE! Ona všechno zničila! Ona utekla a ona mi zabránila obřad dokončit! A ona je jediná, kdo o všem ví a může nás ohrozit! Na ní se pomsti. Ji najdi a ji zabij! Nebo s ním hořet budeš!" vyprskl svůj příkaz, jako by byla jeho služka.
Chvíli se na něj beze slova dívala. I když spustil ruku z jejího hrdla.
Vzpomínal si na ty oči. Ledové, pohrdající jím.
A potom přikývla.
Ale nikdy jí tohle neměl věřit. Nikdy neměl její slib přijmout. Byla vždycky nespolehlivá a teď je pro něj opět velmi nebezpečná.
Zuřil.
Čím déle k němu nepřicházely, tím víc zuřil.
"Jsi si jistá?" vyštěkl na blonďatou dívku, která seděla v jednom z křesílek.
Jejich dům nebyl příliš velký, ale to je netrápilo. Nikdy nebylo jisté, kdy se budou chtít odstěhovat a za tolik století života přivykli různým obydlím, kterými museli vzít za vděk.
"Ano. Vypravily se sem, obě," odpověděla svému bratrovi. Od začátku jejich honu na Katherine měla jediný úkol. Sledovat je a donášet Niklausovi, co se zrovna děje.
Průběhem nikdy nebyl nadšený a zprávy z posledních dní ho činily rovnou nepříčetným.
"Tak proč tu ještě nejsou! Četly ten dopis? Znají adresu?" dál se netrpělivým hlasem ptal Rebeky, o které si Ethel i Thyre myslely, že dávno leží v některé rakvi. Sice nebylo lehké zabít původního upíra, ale stačilo ho jen přemoci, zavřít, nechat vyhladovět a byl jako mrtvý.
Rebekah si jen povzdechla.
"Ano. Když jsem je viděla naposled, balily si věci. A domlouvaly se, jak pojedou. Přímo sem. Už jsem ti to jednou říkala. Sledovala jsem je celou dobu a vždy jsem ti o nich říkala pravdu. Tak vyčkej!"
Sestry po cestě příliš nemluvily. Každá sama se snažila ve svých myšlenkách dobrat vysvětlení. Snažily se přijít na to, jak je sledoval a jak všechno ví. Ale odpověď nenacházely.
Nikdy si nevšimly jiného upíra ani neznámého člověka, nikdy si nevšimly nikoho, kdo by je špehoval. A přesto někdo musel.
Bály se.
Nemohly věřit nikomu. Žádnému z cestujících a už vůbec ne Klausovi. Ethel i napadlo, že by neměla věřit ani Thyre. Nemohla vyloučit, že tím špehem byla ona. Že Klausovi posílala zprávy a byla odhodlaná ji zradit. Ale na druhou stranu ten dopis přišel příliš brzy a on žil příliš daleko.
Když vlak zastavil ve stanici, kde měly vystoupit a odkud je čekal ještě kus cesty pěšky, popadla každá svůj kufr s několika málo věcmi a mezi prvními se prodraly ven.
Na peróně se chvíli rozhlížely, než si všimly vozu, u nějž stál mladý muž v uniformě.
Ethel totiž ihned prohlásila, že pěšky nepůjde, i když pro jejich upíří rychlost, kterou mohly při běhu využít, by to neznamenalo příliš mnoho času.
Neměly u sebe peníze, ale přesvědčit mladíka, aby je odvezl kam chtějí, trvalo Thyre asi pět vteřin, takže už za okamžik nasedaly.
"Tak co myslíš, že udělá?" zeptala se své sestry, když se ujistily, že je přes hluk vozu nikdo slyšet nebude.
"Já nevím. Ale musíme být ostražité. Připravené na vše. Po matce, Elijahovi a Rebece jsme na řadě my."
O všech byly přesvědčené, že jsou mrtví, nebo alespoň hluboce uspaní a neschopní se probrat.
Thyre se už nadechovala, aby odsekla, že poznámky o matce si může nechat, ale nakonec nic neřekla. Uvědomila si, že s ostatními má Ethel pravdu, a že ona nechce být další.
Klaus jim v dopise psal, že jeho dům najdou na okraji města hned vedle malé louky vedoucí k lesu.
Nasměrovaly tam tedy vůz a jakmile v dálce zahlédly mezi vysokými olšemi střechu, vystoupily a poslaly svůj odvoz pryč s vymazanou vzpomínkou na nezaplacenou službu.
Cesta k hlavním dveřím byla vysypaná štěrkem. Pomalu po něm kráčely a on jim křupal pod nohama.
Okolí ani dům samotný nevypadaly ničím zvláštně. Ani zlověstně nebo nepřátelsky. Nejspíš vůbec nikdo netušil, kdo v něm bydlí. Co za bestie ho obývá.
Neustále se rozhlížely kolem sebe, jako by čekaly, odkud na ně Klaus vyskočí. Stejně, jako když Thyre našla dopis a rozhlížela se po sídle Lockwoodových. Ale stejně jako tam, ani tady je žádné podobné překvapení nečekalo.
"Už jdou," Rebekah se rychle zvedla z křesla u okna, ve kterém bedlivě sledovala cestu.
"Perfektní," Klaus se usmál trochu potěšeně a hodně podle. Stále musel potlačovat vztek, ale od chvíle, kdy věděl, co musí udělat, pociťoval i uspokojení, které bude ještě větší.
Ze stolku vzal dlouhou dýku v koženém pouzdru.
"Co chceš dělat?" Rebekah jeho čin ale zpozorovala a zděsila se.
"Postarat se o své věci," odvětil jí a stoupl si přímo za dveře, aby otevřel on a nepřipravil se tak o šanci.
"Jak, s tímhle?"
"Uvidíš, sestřičko. To uvidíš."
Došly až na zápraží před dubové dveře. Thyre nakoukla dovnitř vitráží, která zdobila jejich pravou stranu. Nic ale neviděla, tak se postavila po bok své sestry, která rázně zaklepala.
Nepochybovaly, že obyvatel či obyvatelé už dobře ví, kdo je to.
A také že ano.
Klaus otevřel hned, jak se ozvalo klepání. Rozhodnutý všechno skoncovat.
"Konečně. Konečně je tady neschopná a hloupá sestřička, která mi moc dlouho dělá jen problémy," zavrčel s neskrývanou nenávistí na Ethel. Thyre, která stála vedle ní, si zatím příliš nevšímal. Ta těkala očima z jednoho na druhého.
Klausovi sršely z očí blesky a Ethel o krůček ustoupila.
V tom Thyre došlo, k čemu se chystá. Zahlédla blyštivý nůž v ruce svého bratra a těsně před tím, než dal průchod zuřivosti a rozmáchl se, skočila před Ethel.
Rebekah zaječela.
Čepel dýky se zabořila do hrudníku Thyre a zastavila její srdce.
Žádné komentáře:
Okomentovat