Ale pak uslyšela příšerný táhlý skřípot.
Chytila se za hlavu, pevně zavřela oči a opřela se o stěnu vedle okna.
Ve stejnou chvíli náhlá bolest hlavy doprovázená dunivým skřípotem donutila Melissu zhroutit se do židle na sesterně.
Jenna a Allison stály opřené o svá auta na vyhlídce nad městem. Derek a Scott běželi do lesa najít řádící vlkodlaky a ony zrovna nebyly v situaci, kdy by se jim podle nich měly plést do cesty. A nejen proto, že ti dva vlkodlaci by byli schopni útočit na kohokoli bez rozdílu.
V obou rezonoval krátký, ale zdrcující rozhovor.
Když ten šílený křik, skřípot nebo co to bylo konečně utichl, Jenna zjistila, že sedí na zemi opřená o zeď a všichni stojí v půlkruhu kolem ní. Vypadali, jako by to nikdo z nich neslyšel. A tvrdili, že neslyšel. Ale tahle starost jim vydržela jen do chvíle, než vyšli z banky ven. Tam si totiž Derek všiml Jennina auta a zatímco Scott se zaraženě ptal, kde k němu přišla, jen pohledem jí jasně dával najevo, že na něj nemá právo. A pak, než sebrala dost kuráže, aby mu konečně něco řekla, zatímco ignorovala Scottovy otázky, se znovu rozhořela hádka s Allison, při které jí Scott přiznal, co že se před několika měsíci, než Allison odjela z města, doopravdy stalo s její matkou. Že ji Derek pokousal, když se Scotta pokusila zabít, a Allison to tajil.
„Teď už aspoň taky víš všechno,“ prolomila nakonec Allison ticho, které mezi nimi dlouhé minuty vládlo. Cítila, že musí něco říct.
„Nepřekvapuje mě, že ti to tajil.“
„Nebo že mě Derek nemůže vystát.“
Jenna se nevesele ušklíbla.
„Klid. Mě nenávidí víc než tebe.“
Allison překvapeně zamrkala.
Jenna se nadechla. Potřebovala o tom s někým mluvit. S kýmkoli. Konečně to ze sebe dostat, ospravedlnit někomu, co udělala, co musela udělat. Allison by ji přitom nemusela soudit, ona neznala ani ji, ani nikoho dalšího z její minulosti. Pak poklepala na kapotu svého Camara.
„Je Paula Halea. Derekova bratra. Proto se tvářil tak naštvaně, když ho viděl. Já ho… mám po něm všechny jeho věci.“
Allison očividně nechápala, kam tím míří. Jenna by jí ale i tak řekla všechno. Když už začala, nemohla přestat.
„Seznámili jsme se v New Yorku, když se tam se mnou táta odstěhoval. Žil tam, stal se alfou, měl vlastní smečku. Přes něj jsem poznala všechno, co vím o nadpřirozenu. A pak jsem s nimi utekla do New Orleans. Byli jsme do sebe úplně zbláznění a udělali jsme pár věcí, co jsme asi dělat neměli, rozhodně ne v tomhle věku. Jenomže jsme si mysleli, že je přece úplně přirozené spojit se navždycky, myslím… ne jako při svatbě, kdy máš ve slibech ty kecy jako jedno tělo jedna duše, doslova. Jenže on pak začal… propadat šílenství, násilí, zabíjení a… skoro zmizel, zůstal jenom vlk a nikdo ho nedokázal přivést zpátky. Nešlo to udělat jinak, dřív nebo později by to stejně udělal někdo jiný, aby se dostal na jeho místo a… já sakra věděla, že Paul by chtěl, abych to byla já!“ vybuchla najedou. „Někdo ho zabít musel a musela jsem to být já!“
„Oh… to… je mi líto.“
Jenna zavrtěla hlavou. „Nemusí. Prostě… se to stalo. A… pak na mě přešlo jeho auto, jeho peníze… jenže jsem nemohla zůstat s jeho smečkou. Ani se vrátit k tátovi. Tak jsem si řekla, že se vrátím sem. Takže… aspoň vidíš, proč mě nenávidí. Smečka mu to řekla, že je Paul mrtvý a proč.“
„A teď se mu ze stejného důvodu rozpadá vlastní smečka.“
„Víš co, měly bychom něco udělat. Nenechat to… stát se znovu.“
Podívala se na Jennu. Pochopila, co myslí.
Allison otevřela kufr svého auta, tašku uloženou v něm a kývla na Jennu, ať se k ní přidá.
„Fajn, takže s čím můžu počítat u tebe?“
Jenna se podívala na obsah tašky. To nepříjemné napětí doprovázející čekání a nicnedělání bylo pryč. Vztek a smutek taky. Měly nějaký cíl, důležitý cíl.
„Jsem schopná je sejmout i beze zbraně, když bude třeba. Jenom je nalákat.“
Allison skepticky zamručela.
„Hej, nikdo jste se mě nikdy nezeptal, co jsem zač. Můj bratr je vlkodlak a ostatní v rodině čarodějky, pár triků taky umím.“
„Jak myslíš. Nastražíme tu past, přilákáme je, ty je dostaneš na správné místo a můžeme je tu držet do rána.“
„Máš všechno, co budeme potřebovat?“
Allison popadla onu tašku a hodila ji Jenně.
„Jdeme na to.“
Připravit past jim netrvalo dlouho. Jenna zjistila, že ji kupodivu baví spolupracovat s Allison, a že se jí docela dost ulevilo po jejím přiznání. Zvlášť, když měla Allison dostatek taktu, aby se k němu alespoň prozatím nevracela. Pak se akorát krátce dohadovaly, která z nich proběhne pár set metrů zpátky do lesa a nechá krvavé stopy, které můžou vlkodlaci snadno sledovat a které je nepochybně přilákají, a když i to bylo hotovo, obě si vzaly brýle pro noční vidění, taktéž z Allisoniny výbavy, a čekaly.
Čekaly.
Čekaly.
Žádný vlkodlak zjevně o Allisoninu krev nejevil nejmenší zájem.
A pak pochopily proč. Všimly si, že dole u města, kam měly perfektní výhled, se řítí dvě postavy přímo opačným směrem. Obě zaklely a ihned naskočily zpátky do aut.
Nebyla to dlouhá cesta a jakmile se přiblížily ke škole, Allison překvapeně prozradila Jenně, že jim musí pomáhat její otec, protože si všimla několika ultrazvukových vysílačů vedoucích do budovy. Ty přitom lovci používali běžně. Jenže si také brzy všimly, že oba vlkodlaci do ní nevstoupili, ale vylezli na střechu. Musely je nějak donutit vejít dovnitř, kde, jak viděly, čekali ostatní. Allison proto popadla toulec se šípy. Jenna ale kriticky přehlédla scénu kolem.
„Vezmi to odsud, já z druhý strany. Ale počkej na vhodnou chvíli!“
Jenna nechala Allison na parkovišti a odběhla podél školní zdi. Potřebovaly je donutit vlézt do budovy a zároveň jim zabránit utéct pryč. Proto nakonec vyšplhala na vrcholek zdi. Narovnala se a bez dalšího čekání ze sebe vyrazila něco mezi rozkazovačným zavrčením a zavytím. Její podoba se přitom nijak nezměnila, alespoň ne pro nikoho, kdo se díval lidskýma očima. Že tohle dokáže udělat, zjistila Jenna v New Orleans. Když se tam přestěhovali s Paulovou smečkou, když se rozhodli, že svoje životy navždy propojí. Zjistila, že to znamená nejen psychickou stránku. A Paul byl alfa. Silná alfa. Po tom požáru a poté, co dal dohromady svou smečku, byl alfa Haleů. To vždycky znamenalo velkou moc děděnou po desítky let.
Jeden z těch vlkodlaků byl přitom taky Hale. Cora. Derekova a Paulova sestra. Nemohla ji nevyslyšet.
Allison mezitím vylezla na střechu školního autobusu, a když si všimla, že se oba vlkodlaci zmateně blíží směrem k ní, vypálila své světelné šípy. Pod takovým útokem z obou stran rychle seskočili ze střechy dolů a rozeběhli se schovat do budovy.
„O čem jsi chtěla tak strašně nutně mluvit?“ zeptala se Danielle své sestry. Do nemocnice se za ní rozjela jen proto, že zněla tak naléhavě. Vůbec se jí nechtělo nechávat zrovna dnes v noci děti doma samotné. Sice by tam neměl být schopný vejít nikdo nebezpečný a ona měla dojem, že ona postava, pokud to byla postava, zamířila pryč, když nastartovala své mitsubishi, ale moc ji to neuklidňovalo. Něco se rozhodně dělo.
„Přivezli sem muže, zavražděného dnes v noci, a to dost divným způsobem. Ukážu ti ho, ale ještě chci, aby ho viděl i Stiles, protože v tom stejně vrtá. Ale to není všechno.“
„Slyšelas to taky, co?“ zeptala se své sestry rovnou. Nebylo těžké si domyslet, že s tím ten mrtvý asi bude mít něco společného, zvlášť, když ten zvuk, co ji na pár vteřin omráčil, rozhodně nebyl přirozený. A Melissa mohla předstírat co chtěla, ale pořád byla čarodějka, zůstávalo to v ní.
„Namluvila jsem ostatním, že to byla jenom náhlá bolest hlavy z dehydratace, protože to nikdo jiný neslyšel, ale nebylo to normální.“
Danielle přikývla. Věděla, že nebylo. Jen zatím nevěděla, co to způsobilo.
„Někdo musel nabourat přirozený řád něčím hodně temným. Něčím, co přesahuje rámec „normálních“ temných věcí,“ Danny naznačila uvozovky, když hledala správná slova. I když to pořád byl jen její odhad.
„To mi povídejte, člověk si sotva zvykne na jedno a přiřítí se něco novýho.“
„Nevýhoda bytí člověkem, Stilesi.“
„...díky. Takový povzbuzení vždycky ohromně potěší. Cos mi chtěla ukázat?“
Melissa na oba kývla a rychle je zavedla do márnice. Dávala přitom pozor, aby je cestou nikdo neviděl, i když to nebylo uprostřed noci moc těžké. Mrtví noční nonstop služby nepotřebovali.
„Oběť, kterou jste našli u bazénu,“ prohlásila pak, když se zastavila u těla přikrytého prostěradlem.
„Vy?“ podivila se Danielle.
„Vlastně Lydia. Jako… Lydia Martinová. Pak mi zavolala. Neví, jak se tam dostala nebo co ji tam přilákalo, ale prostě tam najednou dorazila a našla ho. Což jí pochopitelně dost děsí, protože naposledy se takhle ocitala na místech, když ji Peter nutil, aby ho oživila. Na druhou stranu ale nezní moc pravděpodobně, že by ji Peter tahal k tomuhle tělu, a ni se mi nezdá, že by ji z ničeho nic tenhle chtěl donutit, ať ho oživí, takže nějak nevíme, co si myslet.“
„Možná bych mohla najít vysvětlení, kdyby měla zájem, ale teď k tomu tělu. Říkala jsi, že ho zavraždili divným způsobem.“
Melissa z mrtvoly stáhla prostěradlo a přikývla.
„Jak je vidět na první pohled, někdo ho podřízl a zároveň škrtil. K tomu mu ale ještě uštědřil pořádnou ránu do hlavy. Všechny tři způsoby smrtelné samy o sobě. Proto je to divný. Zabili by ho v každém případě, tak proč? Navíc to pořád není všechno.“
„Ještě čtvrtý způsob? To už by bylo extrémně nadbytečný,“ podivil se Stiles.
„Ne. Ale není to jediná taková oběť. Dnes přivezli ještě dívku s úplně stejnými zraněními,“ vysvětlila jim a z boxu vytáhla další tělo. Když odkryla jeho obličej, Stiles zalapal po dechu.
„Proboha, ty ji znáš… to jsem netušila...“ okamžitě ji zase chtěla zakrýt, ale Stiles ji zadržel.
„Heather byla pohřešovaná od včerejšího večera...“
„Tehdy podle všeho zemřela.“
Stiles se s těžko čitelným výrazem díval do tváře mrtvé dívky a Melissa zvedla pohled k Danielle. Obě dvě napadlo totéž. Jestli ten ochromující zvuk souvisel se smrtí muže ležícího vedle a ta dívka zemřela už včera, proč tehdy neslyšely nic?
Když oba vlkodlaci vběhli do školy a zavřely se za nimi dveře, Jenna oběhla budovu zpátky k hlavnímu vchodu a k Allison, která slezla ze střechy autobusu. Tentokrát s ní už ale čekat nehodlala. Bez dalšího rozmýšlení se vrhla dovnitř za ostatními.
Zjistit, kam jít, bylo jednoduché. Stačilo jen poslouchat vrčení. Neměla sice tak citlivý sluch jako její bratr, ale rozpoznat vlkodlaka pro ni už byla hračka. Ihned proto seběhla dolů do sklepa školy a pak ke kotelně. Zrovna ve chvíli, kdy Derek vešel do dveří, které za nimi Scott a nějaký muž, jehož Jenna neznala, pevně zavřeli a drželi zabarikádované. Kde nepochybně byli i oni dva vlkodlaci.
„Zbláznil se? Proč tam šel?!“
„Někdo tam s nimi zůstal!“ odpověděl jí Scott a nebýt toho, že se soustředil na zvuky uvnitř, okamžitě by k otázkám, kde vzala své auto, přidal otázky, co tam dělá.
„Sakra, pust mě tam!“ byla přesvědčená, že by je mohla zneškodnit, ale to samozřejmě její bratr netušil. Ani ten muž.
„V žádném případě, jsou naprosto mimo veškerou kontrolu, roztrhají tě na cáry!“ oponoval jí proto.
„Heleďte sice nevím kdo jste, ale právě proto tam Derek nemůže zůstat sám!“
„Jak ty ho vůbec znáš?“ vložil se do toho Scott.
„Dlouhý příběh.“
„Jo, to asi i ten s jeho sestrou a betou tam uvnitř, řekl bych, že si s nimi poradí líp než ty. Ty dveře se neotevřou, dokud nevyjde slunce.“
Jenna mu chtěla něco odpovědět a také uvažovala, jestli ty dveře prostě nevyrazit i přes jejich protesty. Nechtěla svému bratrovi ukazovat, co všechno dokáže, protože s ním nechtěla rozebírat svůj život a už vůbec ne mu přiznat, co se stalo s Paulem. Ale dřív, než se rozhodla pro jednu možnost, znovu zaslechla to divné skřípání, které jí brzy přemohlo všechny ostatní smysly.
Potřetí ji ten samý nepříjemný zvuk poslal do kolen, když se po rychlé sprše, kterou se u své tety snažila smýt noc beze spánku, chystala vyrazit zpátky do školy, tentokrát jako vzorná studentka. A jak si všimla, nejen ji.
„Takže to jsou už tři mrtví a jeden pohřešovaný.“
„Pravděpodobně. Díval jsem se všude. Jako by prostě odešel. Nechal tam auto, nechal tam psa,“ shrnul Scott poslední případ, o němž se se Stilesem bavil. Muž, kterého našla včera Lydia u bazénu, Heather, ta dívka Emily, která předchozí večer stanovala v lese. Scott byl nejdřív přesvědčený, že pachateli byli Boyd a Cora, vlkodlaci, jež včera Allison vypustila z banky, ale podle Stilese zranění na obětech vůbec nevypadala jako práce vlkodlaků. Naopak trval na nějakém šíleném rituálu, protože jak zjistil, mrtvý muž nosil prsten znamenající jeho slib neoddávat se sexu až do svatby, Heather mu sama přiznala, že ještě s nikým nespala, a o Emily totéž potvrdila její přítelkyně, kterou hned po jejím zmizení vyslýchala policie. A Scott musel nakonec uznat, že spolu s Heather a všemi ostatními okolnostmi to časově s Boydem a Corou nesouhlasilo. A už vůbec by do rovnice nezapadal majitel psa, jenž se dnes ráno ztratil na parkovišti u veteriny.
„A mohl… být panic? Vypadal jako panic?“
Scott protočil oči.
„Ne, rozhodně ne. Deaton mě nutí mít sex se všemi klienty, nové nařízení. Ne, fakt nevím, jestli byl panic,“ dodal pak, když viděl Stilesův výraz. Dneska jeho vtipy moc neoceňoval.
„A proč o něm navíc mluvíš, jako by už byl mrtvý? Jenom se ztratil.“
„Jo, pohřešovaný a předpokládá se, že mrtvý, protože byl pravděpodobně panic, Scotte. A víš kdo další je? Já! A víš co to znamená? To znamená, že moje nedostatečné sexuální zkušenosti mě doslova ohrožují na životě! Potřebuju se s někým vyspat. Hned teď. Někdo se mnou musí mít sex, to jako dneska, jako právě teď!“
Jenna kolem nich jen prošla a předstírala, že se jich ani Stilesova trapného výbuchu nevšímá. Sice ji překvapilo, že si její bratr umí dělat legraci sám ze sebe, ale kromě toho ji také včera v noci hodně naštval, protože věděla, že se mohla o toho Boyda a zvláště Coru Haleovou postarat sama a nemusela je nechat roztrhat Dereka na cáry, jak vhodně poznamenal otec Allison. Jenže jí to samozřejmě nevěřili. A nejspíš by jí ani nevěřili, kdyby jim teď řekla, že ten klient je stoprocentně mrtvý taky. Jak totiž zjistila od své tety, ty záchvaty s podivnými zvuky v hlavě se ozvaly vždycky během posledních dvou vražd a dneska ráno se ozvaly zhruba v době, kdy podle nich zmizel. Jenže k tomu neměly žádný důkaz a pořád ani nevěděly, proč to slyší. Navíc Danny vypadala něčím rozrušená a Jenna musela do školy, neměly čas podívat se na to blíž. Kdyby nepřišla ani dneska, nepochybně by už zavolali její matce. A ona se s ní nepotřebovala znovu pohádat.
Nepotřebovala také dnešní hodinu tělocviku, na které trenér Finstock oznámil přespolní běh.
„Myslím, že bych dneska měla cvičení radši vynechat, ráno jsem měla záchvat migrény,“ zkusila mu proto oznámit.
„McCallová, já vim, že jste tu nová, ale pro Vaši informaci jsem už slyšel horu lepších výmluv. Takže nazout boty a připravit se na start bez dalších nejapných keců. A to platí i pro tebe, Lahey! Fajn, že jsi zpátky, smůla, že jdeš pozdě. Zvláště pro hráče lakrosu je tohle povinný, nehodlám mít v týmu bandu tlusťochů!“
„Ježiši to je idiot...“ zamručela Jenna a Isaac se na ni ušklíbl. Byl vlastně jediný, kdo ji včera nenaštval. Po tom záchvatu jí pomohl na čerstvý vzduch, zatímco Scott zůstal hlídat dveře kotelny, a nijak nedával najevo, že podceňuje její schopnosti.
„Tos ho neviděla v nejlepším.“
„Vás taky ne. Jak je na tom Derek?“
„Teď už v pohodě.“
Isaac původně chtěl dodat ještě něco dalšího, ale pak se mezi něj a Jennu na startovní čáře nacpaly dva obrovské stíny. A když trenér odpískal start, vystřelily víc než jen profesionální rychlostí. Isaac, kterému ve chvíli, kdy se objevili, úsměv ihned spadl, vyrazil za nimi. Po pár vteřinách i Scott. Jenna rozhodně neměla v úmyslu ani se snažit je dohnat. Jen v duchu nadávala na mužské a zvláště vlkodlačí ego. Ti dva vepředu byli nepochybně taky vlkodlaci, protože jinak by museli mít pár zlatých z olympiády, a z nějakého důvodu to Isaacovi a Scottovi silně vadilo.
I když možná nakonec nebylo tak těžké ten důvod zjistit. Sice byla v poslední skupině těch, kteří se rozhodli naprosto ignorovat trenéra a sotva se ploužit, ale i ona nakonec uslyšela odněkud zepředu křik, jenž ji donutil přidat na tempu. Ne, že by nemohla běhat rychle, běh jen nepatřil mezi její oblíbené činnosti.
Jakmile pak doběhla k rostoucímu hloučku studentů, uviděla, že všichni civí na mrtvé mužské tělo přivázané u stromu s dlouhou krvavou ránou na krku. Nemusela ani slyšet Scotta, aby si byla jistá, že je to onen pohřešovaný z dnešního rána.
Trenér je okamžitě začal odhánět, i když ne moc úspěšně, a někdo volal policii. Někdo další pak dotyčného poznal a začal zoufale volat jeho jméno – Kyle. Jenna si toho nevšímala. Pozorovala tu ránu, která dávala jasně najevo, že ho někdo podřízl. Ale nejen to. Nad ní byla jasně viditelná stopa po něčem tenkém, co se mu zarývalo do krku a zároveň ho škrtilo.
„Viděls, jak se na něj dívala dvojčata?“ slyšela pak říkat Isaaca.
„Jo, jako by netušila, co se stalo?“
„Ne, ne, moc dobře to ví.“
„Vždyť ho škrtili a vůbec, to jsem jedinej, komu tyhle vraždy nepřipadají vlkodlačí?“ oponoval mu Stiles. Jenna musela v duchu souhlasit.
„Takže si myslíš, že je to náhoda, že se ukážou a lidi začnou umírat?“ trval si na svém Isaac.
„Ne, ale nepřijde mi, že to dělají oni. Scotte, co myslíš ty?“
„Já nevím,“ přiznal Scott.
„Nevíš?“
„No… něco na tom, co říká Isaac, je. Jako vážně? Lidské oběti?“ Scott už ráno dal Stilesovi za pravdu, že to nevypadá na řádění vlkodlaků, ale jeho teorie o rituálech mu přišla nepravděpodobná.
„Scotte… tvoje oči žlutě svítí, na tvářích ti rostou chlupy a všechno to najednou zmizí když chceš, a kdybych tě teď bodnul, tak se kouzelně zahojíš, ale pořád máš problém s existencí lidských obětí?“
„Na… tom taky něco je.“
„Mně je to fuk. Zabili ho. I tu dívku, která mě zachránila. Zabiju je za to,“ prohlásil tvrdě Isaac.
Protože zabít dva silné vlkodlaky najednou je tak moc jednoduché, pomyslela si Jenna. Celkem ho chápala, ale v tomhle byla na Stilesově straně. Tedy ne že by jim to hodlala říct, dokud o tom nezjistí víc. Jen měla pochybnosti, že to Isaac jen tak zvládne. Už ho vyřídili jednou. Jak těžké to pro ně bude podruhé?
Navíc jeho první pokus dopadl katastrofálně. Během jedné z dalších hodin totiž celou třídu vyhnal na chodbu jekot a oni našli ležet na zemi jedno z ošklivě zmlácených dvojčat, zatímco to druhé tvrdilo, že mu to udělal Isaac. Který si za to vysloužil zůstat po škole. Takhle to rozhodně nebude fungovat. Isaaca to rozzuřilo. Hodně rozzuřilo. Zvlášť, když se mu oba vysmívali do obličeje.
Jenna si všimla, že mu v očích prosvítá zlatá. Že se přestává ovládat. Zatímco se tedy uklidňoval rozruch kolem a přihlížející se vytráceli, rychle ho chytila za ruku.
„Klid. Podívej se na mě. Pomalu dýchej. Udrž to uvnitř. Nenech to ovládnout tě. Nenech je dostat z tebe, co chtějí.“
Cítila, že ji Isaac taky popadl za ruku, a to dost silně.
Chvíli trvalo, než se uklidnil. Ovšem nakonec uklidnil.
„Díky, to…“ pak si ale uvědomil, že jí drtí ruku.
„Sakra, promiň, to jsem nechtěl...“
„To nic, hlavně, že ses udržel.“
„Co jsi tu sakra dělal?“ připojil se k nim Scott.
„Nic. Udělali to schválně a hodili to na mě. Chtěli mě vyprovokovat.“
„Očividně vás chtějí naštvat a zkompromitovat.“
„Pak zkompromitujeme my je.“
Na začátku hodiny literatury pak uvedli jejich plán do pohybu.
Scott začal ze svého batohu tak, aby na něj Aiden i Ethan dobře viděli, vytahovat součástky jedné z jejich motorek. V tu samou chvíli se z chodby ozval řev motoru. Isaac projel chodbou na druhé z jejich motorek, když mu Jenna o přestávce ukázala, jak ji nastartovat bez klíčů. Ne že by byla vyloženě pyšná na tohle svoje umění odkoukané od jedné Paulových bet, ale očividně se občas hodilo.
Dvojčata samozřejmě okamžitě vystřelila na chodbu… což profesorka Blakeová ocenila tím, že je taktéž nechala po škole.
Stiles se zatím tomuhle divadlu vyhnul. Jako vždy si totiž nemohl pomoct, aby se mnohem radši než tvrdnout ve škole nepokoušel zjistit víc o probíhajícím vyšetřování všech vražd, načež ho také jako velmi často načapal jeho otec a jako ještě častěji mu důrazně doporučil, aby do všeho přestal strkat nos. Navíc, když jde zjevně o sériového vraha, kvůli kterému do města přijede FBI.
Stilesovi se to vůbec nelíbilo. Nemyslel si, že by FBI byla výrazně úspěšnější v pátrání po pachateli než jeho otec, když to nepochybně bylo něco nadpřirozeného, ale to je určitě nezastaví v konstatování, že je jeho otec neschopný. Potřeboval ho nějak postrčit, ale nevěděl jak. Navíc ani nevěděl, kam přesně. Protože zjistil, že zatímco první tři oběti byly panny a panic, Kyle se svou přítelkyní rozhodně vedl bohatý intimní život, takže s nimi zdánlivě neměl nic společného. A napadlo ho, že ani neměl mít, že jde o trojice obětí se společnými znaky. Jenže s jedinou obětí z druhé trojice netušil, jaký bude ten další znak.
Nakonec proto vyrazil za doktorem Deatonem jako za další možností, kde získat nějaké informace, a ke svému překvapení tam našel i tu poslední možnost, Danny.
„Ou, dobrej, nevěděl jsem, že je tu návštěva.“
„Konzultace,“ odpověděl mu Deaton. „Ale ty jsi tu nějak brzo.“
„Jo, mám volnou hodinu. A zrovna jsem byl na cestě za tátou, má dost práce, jako… asi víte, že se tu zase vraždí lidi, takže je jeho práce to jaksi řešit.“
„To jsem pochopil z titulu šerifa.“
„Jo, no, ale… je to teď pro něj dost těžký, když nemá část informací. A my víme, že nemá asi tak půlku, že? Tak jsem přemýšlel a napadl mě někdo, kdo má vždycky hodně informací a vždycky vypadá, že ví víc než většina. Což jste náhodou vy dva.“
„Máš nás. Chodíme kolem a vraždíme. Z nudy,“ poznamenala Danny. „Ale ne, náhodou jsme právě o tom mluvili. O tom, že ty vraždy nejsou nic přirozeného, máš pravdu, šerif na to těžko přijde sám.“
„Takže víte, kdo to dělá?“ zeptal se Stiles s nadějí.
„Ne. Ale tušíme co. Všechny symboly a věci kolem těch vražd, směřuje to ke starým keltským druidům. A každý, kdo kdy studoval lidské obětiny, musel narazit na spojení s druidy. Zvláště tyhle. Slyšel jsi někdy o muži z Lindow? Dva tisíce let staré tělo nalezené v Anglii, uškrcený, podříznuté hrdlo a proražená hlava. Trojitá smrt. A v jeho žaludku také našli pyl. Hádej které oblíbené rostliny druidů. Jmelí.“
„...což už všechno víš, že?“ poznamenala Danny, když si všimla Stilesova nepřekvapeného výrazu.
„Proč jste nám tohle neřekl dřív?“
„Možná proto, že posledních deset let jsem se pořád snažil něco popírat, něco si nalhávat… na to si rychle zvykneš,“ řekl Deaton.
Danny se zamračila. Podobně jako u své sestry, i u doktora Deatona se divila, že se snažil svou nadpřirozenou stránku tak silně potlačovat. Nikdy nedokázala pochopit nikoho, kdo to dělal. Nedokázala si představit život bez magie. Úmyslně.
„Fajn, takže je to… druid?“
„Ne. Někdo, kdo kopíruje staletí staré praktiky lidí, kteří měli vědět, že to není správné. Víš, co v keltštině znamená slovo druid?“
„Ne.“
„Moudrý dub. Duridové měli blízko k přírodě. Věřili, že ji mají udržovat v rovnováze. Byli to myslitelé a učenci, ne sérioví vrazi.“
„No, tenhle je,“ poznamenal Stiles.
Než mu ale Deaton stačil odpovědět, ozvala se Danny.
„Ne, zase, už zase...“ chytila se za hlavu a snažila se přemoct ten příšerný zvuk, který slyšela už počtvrté.
Stiles i Deaton na ni jen zírali. Deaton věděl, že s tím nejde nic udělat. Právě kvůli tomu za ním totiž přišla. Podivný zvuk a ochromující bolest hlavy ozývající se vždy, když dojde k jedné z rituálních vražd kromě té první. Shodli se, že ta první sama o sobě ještě neznamenala vzorec a nemohla spustit cokoli, o co se onen vrah snaží, ale všechny ostatní v návaznosti na ni už znamenaly to, co právě Stilesovi naznačil. Porušení rovnováhy přírodní magie, což Danny cítila proto, že se narodila jako čarodějka. Proto to cítila i Melissa a Jenna. Porušení té samé magie, která jim kolovala v žilách.
Do toho zazvonil Stilesovi telefon. Jeho spolužačka Lydia mu oznámila, že právě zmizel učitel hudby.
Scott se rozhodl pro jistotu počkat na Isaaca, dokud ho nepustí domů z jeho trestu. Pro případ, že by si to s ním dvojčata rozhodla vyřídit hned, jak budou z učitelského dohledu. Nějakou dobu bloumal po téměř prázdné škole a nakonec zůstal sedět na schodech do patra. Asi po půl hodině si k němu přisedla Jenna.
„Co tu ještě děláš?“
„Nechce se mi jít domů.“
Což byla poloviční pravda. Původně se chystala jít domů, ale znovu se ozval ten zvuk. Znovu ji přemohlo to skřípění. Znovu pochopila, že něco právě vraždí. A nemohla s tím nic udělat, protože nevěděla co, kde ani proč.
„Možná by sis prostě měla říct Danny o klíče. Stejně tam jsi víc než doma.“
„Představ si, kdybys najednou ty přijel za tátou. Dobře,“ zvedla ruce, když chtěl Scott protestovat, „to by bylo horší, ale o to nejde. Není zrovna jednoduchý být doma po všech těch letech.“
„Přijela jsi sem dobrovolně, ne? V autě, který je dražší než půlka vybavení našeho domu...“
„Vážně tě tak žere moje auto?“
„To, že znáš Dereka, že je nejspíš milion dalších věcí, co jsi neřekla?“
Jenna si povzdechla.
„Jestli to chceš tak moc vědět, tak jo, znám Dereka. Trochu. Víc jsem znala jeho bratra.“
„On má bratra?“
„Ne asi. Měl. Já jsem s ním… to auto bylo jeho. Naše. Byl alfa. S jeho smečkou jsem mohla utéct od táty. Víš, fakt nemáš tušení, jakýs měl štěstí, že si máma nechala zrovna tebe. Přestěhovali jsme se do New Orleans. Já se tam dozvěděla spoustu věcí o vlkodlacích, o Halech, o magii… pomáhala jsem mu s jeho betami. Než umřel.“
„To… je mi líto.“
Jenna zavrtěla hlavou.
„To je to, co alfy dělají, ne? Umírají. To je… nech to být. Aspoň jsi mě taky překvapil. Když jsem tě viděla naposledy, byl jsi nemocný dítě, co mi nikdy nestačilo. Teď jsi velkej vlkodlak,“ poplácala ho po koleni a vstala. Na vrcholku schodiště se objevil Isaac.
Všichni tři vyrazili do školy hned, jak ten nepříjemný pocit Danielle přešel. Nebylo už pro ně pochyb, že je mrtvý, ale jestli zmizel přímo ze školy a to teď, mohli po jeho únosci a vrahovi najít nějaké stopy. Připojili se proto v hudební třídě k Lydii, která jim pustila nahrávku z jeho mobilu zapomenutého na piánu. Právě z ní usoudila, že jen tak neodešel domů.
„To je slabší a ne tak nepříjemná verze toho, co jsme slyšely pokaždé,“ potvrdila jim pak Danny.
„Můžeme dostat kopii?“ zeptal se Deaton.
„Moment, doktore, jestli vás něco napadá, pomohlo by nám to vědět,“ ozval se Stiles.
„No, v temné části druidské mytologie má každá skupina lidských obětí svůj účel. Vlastní typ síly. Skupiny jsou to různé, panny, léčitelé, myslitelé, válečníci...“
„Moment, moment, moment,“ přerušil ho Stiles. „Mohli by být válečníci i vojáci?“
„Rozhodně.“
„Kyle byl v ozbrojených rezervách s Boydem. To je ono, ten ten vzorec.“
„A kde je Boyd?“ zeptala se Danny.
„Nejspíš už doma? Zkusím mu zavolat.“
„Lydie? Děje se něco?“ obrátil se Deaton na zamyšleně se tvářící studentku. Ta jim ukázala telefon, v němž byla fotka učitele hudby v uniformě.
„A… napadl mě někdo jiný spojený s armádou.“
„Kdo?“
Následovali Lydii do učebny profesora Harrise, která byla přirozeně prázdná.
„Mohl už odejít domů.“
„A rozhodně není mrtvý. Nic jsem neslyšela.“
„Nemyslím, že by odešel bez tohohle,“ Lydia ukázala na stůl, kde byly poházené testy. Jeden z nich zvedla.
„Oznámkoval ho R? A tenhle H?“
Rychle prošli všechny testy, ale jen šest z nich bylo oznámkováno. R, H, D, C a dvě A.
„Stilesi, víš jak jsem ti říkal, že druid je galské slovo pro moudrý dub?“
„Jo?“
„Když si druid zvolil špatnou cestu, říkávalo se, že z moudrého dubu se stal temný dub. Je pro to taky keltské slovo. Darach.“
„Můžem vyrazit?“ postavil se i Scott a společně vykročili k východu.
Jenže pak se na vrcholku schodiště objevili i Aiden s Ethanem a jakmile viděli Isaaca, zatvářili se znovu vysoce naštvaně, seběhli dolů a okamžitě se proměnili do své vlkodlačí podoby. Jenna tak poznala, že jsou oba alfy. Isaaca to ale nezarazilo, spíš naopak. Okamžitě se rozběhl zpátky proti nim.
„Isaacu ne!“
Jenna věděla, že proti nim nemá Isaac šanci. A sotva mrkla, poprvé uviděla i vlkodlačí podobu svého bratra. Sice nechtěl na dvojčata útočit, ale nemohl v tom nechat Isaaca samotného. Jenomže dvojčata pak udělala něco, co nečekala. Netušila, že je to vůbec možné. Stoupla si k sobě a nějak… srostla do jednoho obrovského a dost ošklivého vlkodlaka. Ošklivého, obrovského a silného. Isaaca odhodil jednou rychlou ranou, Scotta chytil pod krkem a bez viditelné námahy ho zvedl ze země. Jenna chvíli těkala pohledem z jednoho na druhého a pak se rychle postavila doprostřed chodby.
„Hej! Zkus to na někoho silnějšího!“
Vlkodlak, co býval Aidenem a Ethanem, praštil se Scottem o zeď a otočil se čelem k Jenně. Ta neváhala. Jakmile měla volnou cestu, rozběhla se proti němu… nim, zavrčela a instinktivně je vzala oběma rukama za krk. Neměla šanci je zvednout ze země, už proto, že byli o víc než půl metru vyšší než ona, ale ani se o to nesnažila. Zavrčela znovu a, nebyla si jistá, zda vlastní silou nebo proto, že se podvolili, je od sebe doslova odtrhla.
„Jestli tohle není zajímavý obrat.“
Někdo další se ozval z druhé strany.
Jenna se otočila a spatřila muže s černými brýlemi a bílou holí. Neznala ho, ale podle tohoto vybavení by neměl vidět, co se tu právě stalo. Jenže se tvářil, jako by viděl. A jako by se mu to zamlouvalo.
Jenna zalétla pohledem ke Scottovi a Isaacovi. Isaac se sotva dokázal zvednout ze země, kam ho znovu srazilo jedno z dvojčat, když je tak násilně rozervala a oni sebou praštili na zem, a Scott se vzpamatovával z velmi silné rány do hlavy. Ten muž přitom s naprostou jistotou kráčel k ní.
Pak ji ale bez zastavení obešel a mířil dál. Přímo k dvojčatům, jež se ještě úplně neproměnila zpátky. Z hole přitom vytáhl krátký nůž, kterým po nich dvakrát s velkou jistotou švihl. Jenna měla pocit, že musí nějakým způsobem vidět. Jinak by se jim na tvářích neotevřela tak přesná tenká rána.
Když se otáčel k odchodu, z jedné ze tříd vyšel Stiles a Danny. Za nimi pak Lydia a někdo, koho Jenna také neznala.
Slyšel je, ale nevypadal, že ho to zajímá. Dokud je neucítil. Rozhodně… něco ucítil. Otočil k nim hlavu.
Danielle nevěděla, jestli ji může vidět, ale věděla, že ji poznal. Ostatní si tím sice nemohli být jisti, ovšem ona nepochybovala, že jestli se dívá, dívá se přímo na ni. Ani se nepohnula. Co si myslí? Cítí něco? Může vůbec ještě něco cítit? Nebo by s ní jen nejradši udělal to, co s ostatními, kdyby mohl?
A pak… prostě odešel.
Aby všech překvapení nebylo málo, když už se večer Jenna chystala ke spánku, pro jednou doma, i když to znamenalo snést pobyt ve společném pokoji spolu se Scottem, někdo zazvonil.
Isaac.
Derek, jeho vlastní alfa, ho vyhodil z bytu a on neměl kam jít.
Žádné komentáře:
Okomentovat