Zkusit se má všechno. Alespoň se to říká. A tak pomalu zkouším.
Cigarety, tráva, alkohol, sex, nevěra, přechod na červenou, šikana a podobné radosti a k tomu občas i něco ušlechtilejšího, jako je výjimečné učení nebo třeba šerm.
Akorát, že ty ušlechtilejší radosti vydrží být zábavné o poznání kratší dobu, než ostatní, a úplně stejně to dopadlo i se šermem. Prostě mě úplně přestal bavit a já s tím seknul. Ne, že by to byla taková otrava, ale čím dál častěji se mi nechtělo chodit trénovat, čím dál častěji jsem si říkal to prokleté půjdu příště, a čím dál víc jsem se nakonec blížil k ještě prokletějšímu kašlu na to.
Jenže když sekne člověk i s učením, protože někteří jedinci prostě nemají dostatečně silnou vůli k tomu, aby se na ty bláboly dívali i jindy, než když je pod taktovkou sadistických individuí, kterým dělá neskutečně dobře diktátorské donucování celé třídy chovat se dle jejich vůle a z rozdávání F mají snad orgasmus, zapisují, nějakou náhradu hledat musí. Nonstop pít a s někým spát nejde. A nudit se nechci.
Proto mě napadlo, že ten šerm nakonec nebyl zase tak špatný, a že se to může hodit. Samozřejmě asi těžko se bude v životě hodit schopnost ovládat kord. Běhat po ulicích jako Zorro pošuk fakt nehodlám a pořídit si rukavici, fackovat s ní po vzoru Homera Simpsona každého vola v okolí a vyřvávat 'Urazils mou čest, vyzývám tě na souboj' by mi asi zařídilo jednosměrnou jízdenku do nejbližší léčebny. No, zase by byla zdarma.
Ale to ostatní, co se člověk naučí kolem, to rozhodně je k užitku. A já už spoustu z toho zapomněl.
Kde ale znovu začít? To byl první kámen úrazu.
Rozhodně jsem nemohl jít žádným směrem, který by se byť jen otřel o Ronnie. Nejsem blázen, nejsem ani sebevrah, zatím, a nejsem zatím ani vrah. A dokud se jedním nestanu, nemůžu se jí plést pod nohy, protože bych z toho asi moc dobře nevyšel. Dokud nejsem sebevrah, neudělal by mi radost pokus o mou vraždu, dokud vrah, rozhodně by mě nepotěšila potřeba zabít, a dokud blázen, asi bych se moc nesmál pomalému odřezávání veškerých tělesných výrůstků.
Pak jsem si ale vzpomněl, že Jenna začala trénovat šerm taky. Není to moc dlouho, ale pořád je do toho vpravená víc, než já po té dlouhé přestávce. A navíc mě ta holka vážně ještě pořád beznadějně miluje. Kdo by toho nechtěl využít? Spolehlivější společnost, než tu, co vás nenávidí, ale nemůže bez vás být, neseženete. Ani když jí zaplatíte. No a tady nikomu ani platit nemusím.
Začali jsme tedy trénovat spolu. Sice se může zdát, že jestli člověk šermuje s chlapem nebo ženskou, je to jedno, ale není. Jenna sice není o nic jemnější než Jack, v podstatě jí taky udělá radost každá rána, kterou mi způsobí, ale její odhodlanost a brutální schopnost nezastavit ani v nejnebezpečnějších okamžicích, je přeci jenom jiná. Ne menší a asi ani větší, ale jiná. Je totiž naprosto přesvědčená, že bych si zasloužil, aby mě zapíchla. Ale nikdy to neudělá, protože se ocitla v začarovaném kruhu, z kterého neumí ven, ale který jde využít.
Navíc se nesoustředí jen na to, jak se má postupovat a jak se má při šermu správně pohybovat, ale snaží se využívat všeho, co má k dispozici. To ale stejně jako já. Ona je prcek a o něco mrštnější, takže se může soustředit na souboj v nižších partiích u země, já jsem zase vyšší, těžší a mám větší sílu, čehož se dá využít v přímém střetu.
A takový trénink mě kupodivu vážně baví. Vrátil se mi ten počáteční zápal a chodím tam rád.
Má to ale i svoje negativa.
Suzie se tváří jako kyselá okurka nechaná svému osudu na ostrém slunci. A nechce se mnou vůbec spát. Jednou mi i řekla, ať na to rovnou zapomenu a ty svoje chabé pokusy si strčím tam, kam slunce nesvítí. O něco vulgárněji. Byla hodně naštvaná a očividně žárlila na toho zamilovaného prcka. Nemůžu říct, jestli má důvod, prostě mě baví jeden sport a jí to hned leze krkem. V těchto chvílích mám strašnou chuť poslat jí na obdobné místo, akorát na druhé straně Země, nebo jí minimálně doporučit, ať si trhne nohou. Jenže nejde popřít, že mi vyhovovalo s ní spát, a že sex mi chybí.
A trénink všechno nevynahradí, a už vůbec ne, když z něj přijdu s nějakým zraněním.
Třeba právě dneska mě Jenna sekla do paže. V tom zápalu to ani nepřijde a když se člověk nepodívá, kolikrát ani nemusí zjistit, že je opravdu zraněný, jenže po chvíli to začalo dost protivně štípat a pálit a krví nasáklý rukáv už taky nebyl moc pohodlný.
V tu chvíli mě popadla děsná ješitná touha jí to vrátit a získat znovu psychicky i fyzicky navrch. Protože ten její spokojený úšklebek musím za tohle smazat. Jsem hajzl a nepopírám to. Ale nedělám si iluze ani o nikom dalším.
Žádné komentáře:
Okomentovat