Tony už deset minut poklepával netrpělivě prsty do stolu. Pozoroval, jak se všichni kolem vesele baví bez jakýchkoli známek něčeho zlého. Ti, co seděli u stolů v párech nebo více lidech si okolí nevšímali, jedinci ho znuděně pozorovali nebo byli zabraní do novin, mobilů, popřípadě sem tam i notebooků.
Jen Alice se stále nevracela. Čekání ho pomalu přestávalo bavit. Zvedl svou obří postavu a zamířil směrem k toaletám. Musel projít kolem řady stolů i kolem baru s mléčnými koktejly. Zeptal se barmana, jestli náhodou neviděl dívku s berlemi. Jen mu potvrdil to, co už věděl. Že zmizela za dveřmi do chodby k toaletám. Tony je tedy otevřel.
Byl už skoro u dalších, když se přímo před ním rozlétly dokořán. Stála v nich asi padesátiletá dáma a přísně si ho měřila.
"Nepřešel jste, mladý muži?" káravě ukázala na druhý konec chodby.
"Aa … pardon, já jen … není tam dívka se sádrou na noze a berlemi?"
"Ne, to bych si určitě všimla. Na rozdíl od vás, který neumíte rozeznat panáčka od panenky, vidím ještě docela dobře. Dovolíte?" odstrčila ho kousek překvapivou silou a odkráčela zpět do kavárny. Tony se bezradně rozhlížel. Další dveře vedly jen k pánským záchodům. Strčil tedy do těch, co měl před sebou, ale skutečně po Alici nenašel ani stopy. Na pánských také tak a jiná cesta nebyla. Copak mohl přehlédnout, že by odešla? Ale ona by přeci neodešla. Nebelhala by se domů pěšky a nerada jezdila taxíkem.
Dneska zvlášť, byla přece úplně vyděšená, že jí usilují o život … usilují jí o život!
Na nic nečekal. Vytáhl mobil a na druhý pokus, když na čísle 9911 vyťukaném roztřesenými prsty se nikdo neozval, vytočil 911.
Ani nepostřehla, co všechno se stalo. Bylo to hrozně rychlé.
Berle opřela o umyvadlo a pustila si na ruce proud vody. Uslyšela zvuk otevíraných dveří. Nevěnovala mu pozornost.
"Daniela …" ozvalo se jí těsně u ucha. Zpanikařila, popadla berli, švihnutím se otočila a vzala neznámého, který znal její jméno a vyslovil ho, po hlavě. Na zem ho sice neskolila, ale odstoupil o pěkných pár kroků.
V tom ucítila na svém týlu něco studeného.
"Hni se a vystřelím."
Roztřásla se.
"Padej," křikl na svého téměř omráčeného kolegu. Ten pootevřel dveře, shledal, že vzduch je čistý, vyšel a s sundal z kliky cedulku údržba. Hned za ním postrkoval druhý neznámý ji. Na chodbě schoval zbraň, ale na rtech měl varování.
"Zkus nějakou blbost a neodneseš to jenom ty."
Pevně ji obstoupili každý z jedné strany a vedli k východu. Sádra vadila v jejich rychlé chůzi. Ale bylo jim to jedno. Před ním stálo auto. BMW.
Noc.
Dvě auta.
Dvě pistole.
Jeden výstřel.
Útěk.
Strach a pláč.
San Francisco.
Tohle auto bylo jedno z nich.
"Nastup si," dloubl ji jeden do zad. Nezbývalo, než aby k smrti vyděšená poslechla.
Hned, jak za oběma vězniteli kleply dveře, surově si ji jeden přitočil obličejem k sobě a zalepil oči, ústa a druhý ruce za zády. Jediné, co v těch několika vteřinách stihla přes svůj děs postřehnout byl řidič s tmavými brýlemi a zbraně, které se blýskali u všech tří. Pak se rozjeli. V autě bylo naprosté ticho, sotva byl slyšet motor nebo hluk venku. Byl to opravdu luxusní vůz. Takovým se vezla poprvé a naposledy, ale nestála o to. Mileráda by si tuhle projížďku odpustila.
Klepala se. Její trýznitelé to museli cítit a museli se tím bavit. Plakala by, ale páska přes oči tomu záhadným způsobem bránila.
Co asi dělá Tony? Je mu už divné, že nikde není? Shání ji? Nebo mu taky ublížili? Musí ji shánět, je to dlouho, už padá tma. Strach jí nedovolil víc přemýšlet. Nedovolil nic, než ho vnímat každým kouskem těla a duše. Hučel jí v hlavě, stahoval vnitřnosti, zintenzivňoval třes.
Když už to nemohla vydržet a i přes pásku se ven vydral zvuk podobný vzlykům, jeden z mužů vedle se zasmál. Nedokázala ani určit, z které strany smích přišel. Byl ale umlčen rázným: Zavři zobák.
Cesta připadala hrozně dlouhá. Jako by už ona sama měla být mučení..Netušila kde jsou, kam jedou, kdy tam budou … věděla jen jedno. Až tam budou, zabijí ji.
Sean se potichu a co nejnenápadněji kradl z domu. Policie, kterou zavolal, sice měla dorazit co nejdřív, jenže kdo ví, kde chtějí Alici navždy umlčet.
Otec nasedl do svého BMW a řidič už startoval. Neměl příliš času přemýšlet, co dál. Šel trochu zpátky do ulice a odchytl první taxi.
"Sledujte ho. Ale nenápadně!"
"Prosim? Ste policajt?"
"Nejsem, tak na co čekáte?" ukazoval na vzdalující se BMW.
"Jasně, a zapletu se do něčeho nekalýho!"
"JE TO MŮJ OTEC TAK KURVA JEĎTE ZAPLATÍM DVOJNÁSOB!" na to už taxikář slyšel a konečně odlepil auto od chodníku.
Nejeli moc dlouho. Když se otcův bavorák dostal na nájezd na Golden Gate Bridge, taxikář pokračoval směrem k objížďce.
"Co to děláte?"
"Most se opravuje, nejsem cvok pane! Jestli chcete na druhou stranu, tak to objedem. Co předváděj oni to nevím."
"Ne, zastavte. ZASTAVTE!"
Sean vystoupil. Řidič k němu přes stažené okénko nastavil dlaň. Položil mu na ni bankovku přibližné hodnoty, kterou ukazoval taxametr a chtěl se rozběhnout na most.
"No momeeent! Slíbil jste dýško!"
Jen protočil oči a vytáhl ještě jednu bankovku. Pak se konečně rozběhl. Pochopil, proč jeli na Golden Gate. Bylo naprosto jasné, proč dnes, proč tam a proč v tuhle dobu.
"Cvok vymaštěnej …"
Běžel jak nejrychleji mohl. Za běhu vytáčel číslo policie a poslal jednotku, která mířila do vily, na most. Nemohli tam ale být brzo. Kvůli objížďce bylo město ucpané a dostat se na most plný připraveného náčiní dělníků včetně těžké techniky bylo ještě těžší.
Běžel, i když už nemohl. Neviděl před sebou skoro nic, orientoval se podle šumění vln a překážek, co měl stále v cestě.
Nikde žádné světlo, žádné zvuky. Auto už muselo dávno zastavit. Čím dále ale byl, tím běžel pomaleji a opatrněji. Nesmí ho vidět. Ne teď. S jednou pistolí a policií kdesi by neměl šanci.
Konečně zahlédl siluetu lidského těla. Byla tmavá jako sama noc, opírala se o zábradlí a z úst jí stoupal lehký dým.
Přitiskl se k jednomu z jeřábů, co tam stál.
Stál tam asi...pět, možná deset minut.
Uslyšel tichý motor dalšího auta. Zároveň s ním v hloubce pod sebou šplouchnutí. Patrně zbytku doutníku.
Zatajoval dech. To druhé auto musí vézt ji. Netušil, co udělá, až ji uvidí. Respektive až uvidí něco, co by mohla být ona. Jestli se udrží.
Druhé auto zastavilo. Pozorně poslouchal, ale neslyšel žádné sirény ani další motory. Policie byla daleko.
Zadíval se znovu do tmy před sebou. Z obou dvou aut vystoupili řidiči a stoupli si tak pět metrů od jeho otce. Pak přišli další dva vysocí muži a mezi sebou táhli třetí postavu. Určitě Alici.
Přiblížil se o pár opatrných kroků blíž, měl tak mnohem lepší výhled.
"Pane," poprvé někdo z nich promluvil.
"Já vím."
Ten, co jeho otce oslovil luskl prsty. Přivedli Alici přímo k němu. Leskla se jí na očích páska a ruce držela vzadu, určitě spoutané. Ale taky určitě žila. Dostal příšernou chuť je všechny zabít. Všem jim hodně ublížit, vyrvat jim ji a utéct.
"Slečna Daniela Předotová …" trhla sebou. Její příjmení vyslovil hodně zkomoleně, ovšem ona ho poznala. Poznala by ho mezi tisícem hlasů. Rok ho neslyšela a teď ji děsila i tahle zkomolenina. Třásla se, sádra jí překážela v chůzi, noha bolela.
"Znamenala jste pro nás riziko, ani nevíte jaké. A pořád znamenáte. Rok jsme se za vámi honili jako liška za králíkem. Teď konečně ta liška klapla čelistmi," stál přímo u ní a mluvil na ni povýšeným hlasem.
"Škoda, že nevidíte to krásné panorama. Bylo by to to poslední, co uvidíte," chystal se pokynout hlavou k předem určenému příkazu. V tom se začal zběsile rozhlížet kolem.
Konečně se ozvala policejní siréna. A to blízko! Sean si oddechl.
Přestal sledovat hrůzostrašné divadlo před sebou, vyskočil z úkrytu a namířil zbraní před sebe.
"Romeo … ty bláhový Romeo!" stačil ještě vykřiknout jeho otec. "Nezachráníš ji!"
Dva bouchači ji dotáhli ke kraji. Divoce sebou házela, snažila se zachytit další zvuky.
V ten moment byli obklíčeni policií a náhlým světlem.
"Okamžitě všichni ruce nad hlavu a pusťte tu dívku!"
Namířila na ně armáda hlavní.
Starý pan Blake dal ruce nad hlavu. Stejně tak řidiči, kteří už byli odzbrojeni v moci policistů. Na Alici, kterou dělil malý krůček od pádu do hlubin, ale stále mířily dvě zbraně a jejich majitelé nehodlali povolit.
"Pusťte tu dívku!"
"Madam!" zařval jeden ze zasahujících na novou postavu. Na scéně se objevila snad ze vzduchu. Přišla jako duch a teď zvedala svou devítku. Jakoby si policistů vůbec nevšímala.
"Madam! Položte to!"
"Synku, říkala jsem ti, že bez něj tady nebudu …"
Starý Blake už byl opřený o auto s želízky na rukou. Sledoval svou nádhernou ženu s jiskrami v očích. Měla jasně bílý kostým, perfektně sedící na její opálené postavě. Miloval ji.
"Maminko …"
Jeden z Aliciiných trýznitelů byl přemožen.
"Nebudu …"
Druhému vypadla zbraň z ruky a byl sražen k zemi.
"MAMI!"
Policista chtěl zachytit zmatkující Alici.
Výstřel. Pád.
Svázané tělo pomalu protínalo vzduch.
Dopadlo na vodní hladinu.
Rozřízlo ji, klesalo hlouběji … hlouběji … během vteřiny se za ním zavřela.
Sean i policejní jednotka bleskově mizeli z mostu k vodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat