Rakev pomalu zajížděla do země. Kolem čerstvě vykopaného hrobu nestál nikdo, kdo by to s dojetím sledoval, pouze tři lidé, z nichž jeden hned, jak obřad skončil, rázně odešel. Jerome Kessler za epizodou se svou bývalou ženou udělal tlustou čáru.
Zbylí dva si ho ale téměř nevšímali. Heather stála nad hrobem a upustila do něj rudou růži. Roztřeseně pak udělala krok zpátky. Obyčejně je velmi silná a statečná, ale na pohřbu vlastní dcery taková být nedokázala, a kdyby ji Grissom nechytil, nevěděla, jestli by ji nohy unesly.
Pak ještě chvíle strávená v tichosti.
"Pojedeme," neřekl to jako příkaz, ale ani jako prosbu. Pronesl to potichu a pevně, jako prosté oznámení.
Heather neodpověděla. Naposledy se podívala na hrob, pak se otočila a nechala se pomalu dovést do Grissomova auta. Nepromluvila ani během cesty. On jí nechtěl rušit, navíc moc dobře věděl, že za veškerou projevenou slabost se Heather velice stydí. Ale čím dál byli od hřbitova, tím víc mu připadala klidnější.
Nakonec zaparkoval před jejím domem. Nepořádala žádné občerstvení ani setkání pozůstalých, jak se po pohřbech obvykle dělá, ostatně nebyl nikdo, kdo by se účastnil.
Vystoupil a spolu s ní vešel dovnitř. Málokdo by tady hádal bývalou Lady Heather. Obyčejný dům, obyčejné pokoje, obyčejná terapeutka. Ale teď neobyčejně smutná.
"Udělám ti čaj," rezolutně ji posadil do křesla a sám se ujal 'hospodaření'.
"Děkuju," bylo to poprvé od začátku obřadu, kdy něco řekla. Bál se, že ale zase naposledy. Působila v těch černých šatech a s pobledlou tváří jako by byla sama mrtvá.
Gil čekal, až se uvaří voda, a ani si nevšiml, že Heather najednou stojí za ním. Dokud nepromluvila.
"Uvažoval jsi někdy nad dětmi? Tvými?"
Trochu sebou trhnul a možná trochu ukvapeně odpověděl: "Ne."
"Já taky ne. A pak to prostě přišlo."
"Heather, máš ještě vnučku. Krásnou. A víš, že se s ní už můžeš vídat," pokusil se ji utěšit.
"Jo, ale … mám strach. Zoe je mrtvá a já … se bojím, že musím někoho kontaktovat, protože … někdo nedodržel podmínky a bojím se, že na to nemám …"
"Jaké podmínky? Koho kontaktovat?" teď nechápal. Konvice cvakla, ale ani jeden si jí nevšímal.
"Tu druhou."
"Kterou druhou, Heather? Tvojí vnučce se nic nestane, o tu je dobře postaráno, to víš."
"Nemyslím ji, Gile … Můžu věřit … můžu ti říct všechno a budu vědět, že nikdo další se to nedoví?"
"Samozřejmě. Mluv, co tě trápí? Která druhá ještě je?"
Heather se nadechla a vypadala, že je pro ni hodně těžké něco říct.
"Pojď si sednout," vzal podnos s čajem a zamířil zpátky do obývacího pokoje.
"Já mám ještě jednu dceru," nakousla konečně jedno z nejkyselejších jablek jejího života.
"Nikdy jsi o ní nemluvila," poznamenal zaraženě.
"Ne. Protože jsem ji téměř nikdy neviděla a nic o ní nevím. A ani se nedovím. To je moje část dohody. Tedy … byla," přikývla.
"Jaké dohody?" i když nevěděl, zdála se mu dost špatná.
"Stará se o ni její otec. Tedy částečně. Tehdy jsme se dohodli, že až se narodí, vezme si ji na starost jedna jeho kolegyně. Chodila s ním, žili spolu. Takže si ji vzali do péče, pojmenovali ji a o mně se nikdy neměli zmínit. Prostě jsou její rodiče oni. A já jí nikdy neměla přijít do cesty, pokud to její otec zvládne. Jestli se nedozvím, že je z ní to, co jsem byla já, nebo policajtka, neexistuju pro ní."
"Ty ses jí dobrovolně vzdala? Ale proč?"
"Je o něco málo mladší, než Zoe. Víš dobře, že v té době jsem zdaleka neměla svoje Dominium a dělala jsem prostitutku."
Grissom se lehce zamračil.
"Je to tak, Gile, musíme věci nazývat pravými jmény. Byla jsem prostitutka. Luxusní, pravda, ale prostitutka. A nechtěla jsem, aby v tom musela žít se mnou. Potřebovala jsem ji uchránit a její otec byl ideální příležitost. Je to kriminalista, teď už jako ty, vede laboratoř v New Yorku. A ta její matka je jeho zástupkyně. A jinak o ní nic nevím. Ani nevím, jak se to děvče jmenuje."
"A co by se stalo, kdyby tu vaši dohodu porušil?"
"Začala bych se o ni zajímat. Bylo by to těžké hlavně pro ni, ale nechci, aby špatně dopadla." vysvětlila.
"Počkej, ale jedno pořád nechápu. Ty jsi pracovala … jaks pracovala … a nechala sis ji? Nebo to nebyl zákazník?"
"Byl i nebyl. Bylo to před … třiadvaceti lety? Objevil se tady, začali jsme se spolu bavit úplně obyčejně jako s každým jiným, ale pak řekl, že se snaží zapomenout na smrt manželky. Někdo ji prý přejel a ujel. No a pil. Vyslechla jsem ho, mluvila s ním a zapomněli jsme si dávat pozor. Ale nevzala jsem od něj peníze. Nějak mě to přesvědčilo, že psychická stránka je zajímavější, než vypadá. A bylo mi ho líto. Byl tu několik dní, které jsme se vídali, a pak se vrátil domů. Myslela jsem, že na něj zase zapomenu, ale mělo to následky. A já se jí nedokázala jen tak zbavit. To nešlo. Sice jsem váhala, věděla jsem, že její život nebude stát za nic, ale když z toho pak vyšla tahle dohoda, myslela jsem, že se o ni dokáží postarat. Ale teď mám strach."
"Myslíš, že když jsi nedokázala Zoe uchránit, nevyjde to ani s ní? Nebo proč ji chceš kontaktovat?"
"Je to detektiv. Její matka je jeho kolegyně. Neměla jsem jim věřit. Nedavno jsem mluvila s jedním známým. Shodou okolností je to vedoucí detektivů z New Yorku. Asi ti nemusím říkat, jak jsem ho poznala. A sdělil mi, že má dcera je detektiv. Neví, že je má, ale mluvil o ní jako o dceři Maca Taylora, což je ten muž, o kterém jsem ti říkala. Takže nedodržel dohodu. A já … musím zakročit."
"Vážně musíš?"
"Musím. Bojím se. Nevyšla dohoda, nemusí vyjít ani to, že se o ní postará. Nechci, aby byla u policie. Nechci, aby byla v nebezpečí. Ale … nejsem si jistá, jestli to dokážu."
Žádné komentáře:
Okomentovat