Post Lucem 12

Stiles vrazil jako velká voda do kuchyně, rovnou k ledničce, aby si našel něco rychlého k snídani. Cass nikdy nezvládala tak brzy ráno jíst, takže čekala, než vyrazí ven, ale on měl hlad jako vlk. Přinejmenším jako vlkův nejlepší kamarád. Dokonce přehlédl i svého otce, stojícího u linky s hrnkem kávy v ruce. 

„Dobré ráno?“ 

Stiles se zaklonil, podíval se na něj zpoza dveří ledničky s nakousnutým plátkem sýra v puse. 

„Vyspal ses?“ 

„Hm-hmm,“ zabručel Stiles, zavřel ledničku, sáhl do pytlíku bagelů na lince. Potom chytil nakousaný sýr. „Přiměřeně k našemu velkému problému. Proč se ptáš?“

„Prostě se zajímám, jestli se můj syn dobře vyspal.“ 

Stiles si ho podezřívavě přeměřil, zatímco si na bagel kromě sýra položil ještě plátek šunky. „Vyspal,“ vykročil ke dveřím. 

„Ale… jsi opatrný, že?“ 

Stiles se otočil zpátky se stejným podezíravým pohledem. „Jasně. Stará klasika. Vždycky někomu říkám, kam jdu, neberu stopaře, neskáču cizím lidem na štěňátka a bonbony, smířil jsem se, že sem přicmrndá FBI, i když pevně věřím, že tak zkušený šerif jako ty to nakonec dokáže vyřešit…“ 

Šerif odložil hrnek a na poslední chvíli zadržel povzdech. 

„Víš, co myslím. Dáváte si pozor, máte s Cass všechno, co…“

„Takže teď se zajímáš, jestli tvůj syn ví, co dělá v ložnici? Otče, Cassie na mě čeká vedle, nesnaž se zlikvidovat můj sexuální život, zrovna když je teď lepší, než byl kdy předtím! Což v mým zoufalým případě není moc vysoká příčka.“ 

„Stilesi,“ šerif ho přerušil s kamennou tváří. Už zažil nejspíš veškeré pokusy svého syna, jak ho odradit od debaty, včetně urputné snahy uvést ho do rozpaků, a nehodlal se vzdát. Nechtěl mít na krku jeho průšvih ještě v tomhle ohledu, ačkoli věřil v zodpovědnost Cass. Akorát mu to tak úplně nevyšlo, když Stiles vypálil:

„Neboj, máme úplně všechno, co potřebujeme. Teda skoro. Můžem si půjčit pouta? Ne? Určitě?“

Starý babky maj tuhý maso (2024)

Prší. Hustě, prudce. Někdo u sousedů táhne po chodníku popelnici. Vyváži ji od domu do garáže po vybetonované příjezdovce. Má v ní schovanou mrtvolu a v dešti je to nejbezpečnější, protože pokud jde náhodou někdo kolem, jde nebo jede rychle a nerozhlíží se. Nechce přece zbytečně moknout. V noci by to kupodivu nebylo tak bezpečné, to tu na rohu často někdo postává, kouří, řve nebo jen tak plive do řeky opřený o zábradlí, a mohl by si všimnout, jak hlasité to skřípání popelnice je. Až hororové. V noci se přece jenom zvuky víc nesou než ve dne, kdy je takové drhnutí popelnice o beton docela normální zvuk na docela normální ulici v docela normální dobu u docela normálního domu docela normálních lidí.

Post Lucem 11

Stiles na jednom z chromovaných operačních stolů před Danny a Deatona rozložil několik papírů s náčrtky, vytištěnými informacemi a fotografiemi okopírovanými nepochybně bez vědomí jeho otce z policejních záznamů, jako úvod do své teorie. Doktor Deaton měl pravdu, jak jim přiznal, něco ho napadlo.

„Takže, všechny tyhle symboly a věci, jako triskeliony, logo banky, popel jasanu horského, všechno, s čím jsme se v posledních dnech setkali, pochází od keltských druidů. Dokud jsme se dívali na každé zvlášť a v jiném kontextu, neuvědomoval jsem si, že to má vlastně jeden a ten samý původ. Tak jsem se do něj zavrtal. A bingo. Kdokoli, kdo si někdy vyhledal něco o lidských obětech, ví, že druidové měli celkem slabost k obětinám bohům. Slyšeli jste někdy o Lindowském muži? Dva tisíce let staré mumii nalezené v Anglii? Našli ho uškrceného, s rozmlácenou hlavou a rozříznutým hrdlem. Trojitá smrt, hm?“ gestem naznačoval, jak to je přece něco velmi povědomého. „Taky mu v žaludku našli pylová zrnka. Hádejte, ze které oblíbené rostliny druidů?“

„Ze jmelí,“ odpověděl Deaton okamžitě.

„...říkám všechno, co už víte, žejo?“ Stilesovo nadšení náhle výrazně ochladlo.

„Jak jsi říkal, tohle je snadné dohledat, pokud víš, kde,“ přikývla Danny. Spousta magických prvků měla kořeny v keltské mystice, vlkodlaci obzvlášť, a její vlastní výzkum lidských obětí ji velmi rychle zavedl stejným směrem. Deaton ze své podstaty musel tohle tušit ještě dřív než ona.

„Tak proč nám to neříkáte?“

„Možná proto, že jsme se posledních deset let neustále snažili něco odstřihnout. Odmítat. Nepřiznat si to. Stane se z toho celkem silný zvyk.“

Post Lucem 10

Hodina fyziky byla ten den od začátku hrozně napjatá. Cassie ji nikdy nepovažovala za svůj oblíbený předmět. Víceméně kvůli učiteli, panu Harrisovi. Přímo z něj odkapávala nelibost vůči studentům. Fyzika samotná jí nedělala takový problém. Dneska se ovšem k obvyklému napětí mezi povýšeným profesorem a otrávenými studenty přidalo ještě všechno, co viděli při tělocviku, drby a strach, co to mohlo znamenat, a v jejich případě i Isaacova touha pomstít se dvojčatům. Scott do něj i po začátku hodiny hučel, aby mu dal Isaac šanci zjistit, o co dvojčatům a alfám jde. Cass nevěřila, že mu ji Isaac dá. Jak to vyřešit, to ale netušila. Slíbila mlčet, neriskovat život Braeden odhalením, jak o něj ve skutečnosti nepřišla. Nechtěla být odpovědná, pokud by se jí něco stalo. Ovšem tohle tajemství způsobovalo čím dál větší problémy. Stiles se blížil honu na čarodějnice, jelikož nemohla potvrdit, že v době vraždy Danny uzdravovala Braeden. Isaac se řítil do pěkně krvavého průšvihu kvůli pomstě za něco, co se nestalo. A ona si opravdu nevěděla rady. Chtěla už jen, aby hodina skončila. Čas se neuvěřitelně táhnul, minutová ručička na hodinách nad tabulí jako by se zastavila. Rostoucí nepříjemné napětí dosahovalo vrcholu. Nevěděla, jak to ví. Ale cítila to. Nad hlavami jim visel špendlík, už už připravený rostoucí rudý balon mezi nimi propíchnout. 

Isaac se zvedl a pan Harris ho pustil na záchod. Něco se stane, teď.

Scott se okamžitě vymrštil. Chtěl jít taky, jenže Harris ho nepustil. Neexistovalo, aby nechal studenty courat při hodině po skupinkách, nejspíš měl svoje velice liché představy, co by prováděli. Zůstal prostě neoblomný jako vždycky, Scott si musel zas sednout a čekat. Dokud se z chodby, když už by se měl Isaac z obyčejné cesty na záchod vrátit, neozvaly rány a výkřiky. 

Post Lucem 9

Dveře veterinární kliniky doktora Alana Deatona zacinkaly. Cassie McCallová, která zrovna vcházela, se v nich téměř srazila s mladíkem, jenž v náručí nesl svého psa ven. Nejspíš byli po ošetření. Usmála se na něj, ustoupila, aby mohli projít, on jí úsměv oplatil, zatímco jeho pes na ni štěknul. Vyšli ven, Cassie pokračovala dovnitř, rovnou do ordinace vzadu. Tam se nad jedním pracovním stolem skláněl Scott, zatímco doktor Deaton něco zapisoval do počítače. Pravděpodobně informace o tomto nejnovějším pacientovi. 

Post Lucem 8

Allison otevřela kufr svého auta a velkou tašku schovanou uvnitř. Kývla na Cass, ať se k ní připojí.

„Dobrá, tak veď. Já mám jen tohle,“ ukázala jí Cass dýku, když si prohlédla šípy, tyče a další výbavu v tašce. Nepříjemná zloba a napětí doprovázející čekání, frustraci z nicnedělání a z toho, že se ji pokusili vyšachovat, byly pryč. Stejně jako strach, jenž pocítila v bance. Bezprostřední nebezpečí pominulo. Kdokoli z alf, slečna Morellová, všichni se vypařili. Stejně jako Boyd, Cora, Derek a Scott. Byly tu samy. A měly cíl. Záchranářský.

„V první řadě potřebujeme místo. Nalákat je tam je potom snadné, ale musí to být dostatečně zabezpečené a hlavně prázdné.“

„Hmm. Nemáš v tom náhodou i popel?“ 

Allison přikývla na souhlas. „Ne moc, na jednu místnost by to mohlo stačit. Možná ale nebudeme mít šanci ji připravit, takže bych radši spoléhala na silné dveře.“

„A něco bez oken, aby do rána neutekli. Nejblíž je naše škola.“ 

„Tam je hromada oken.“

„Ne v suterénu. Jenže dveře do šaten jsou zase fórový, jenom plech.“

„Počkej, ale dole je sklad, pomáhala jsem tam mámě párkrát doplňovat tužky a sešity,“ alespoň tak to bylo kdysi. Když její matka ještě pracovala ve škole. A byla naživu. 

„Jo, ten u kotelny, jednou jsme se tam se Stilesem schovali místo oběda, když-hej…“ šťouchla Cassie Allison do ramene, když se začala smát. 

„Ujetý místo na rande.“ 

„Ne, když jsou to ujetý lidi. A hlavně jsou tam vyztužený dveře. Teda… hlavně pro náš plán, to nemělo s naším rande vůbec nic společného. A ani to tehdy nebylo rande.“ 

Allison se pořád smála, když z tašky vyndala pár nepotřebných věcí, zavřela ji a hodila ji Cass.

„Takže školní sklad. Jdeme na to.“

Post Lucem 7

„Nesnáším, když tu musím takhle čekat. Drásá mi to nervy. Mám rozdrásaný nervy. Totálně rozdrásaný,“ Stiles pochodoval sem tam v setmělém loftu a snažil se soustředit na cokoli. Jednu věc, jednu myšlenku. Ale nemohl. Pořád musel myslet na to, že Derek, Scott a hlavně Cassie odjeli do smrtelného nebezpečí a on nemůže vůbec nijak pomoct.

„Mohl bych tě zbít do bezvědomí a probudit tě, až bude po všem,“ nabídl mu Peter, který dál ležel na gauči, četl noviny a bylo mu zcela lhostejné, že ostatní odjeli do smrtelného nebezpečí a on nehodlá vůbec nijak pomoct. „Nebo jeď za nimi. No, radši ne. Už jsi to zvoral dost.“

„Já? Jako já?“ Stiles se na něj otočil. Peter protočil oči, na moment si přes obličej spustil noviny a posadil se. 

„Ne, vůbec. Předvedl jsi perfektní ukázku, jak se chovat po tom, co podvedeš svou holku.“ 

„Já nikoho nepodvedl.“ 

„Jsem ochotný tomu věřit. Je zvláštní, že tě snese Scottova sestra, nepravděpodobné, že nějaká další. Ona, na druhou stranu… s tím, co musí být v ní? Všiml sis toho vůbec někdy?“ 

„Proč já vůbec něco říkám,“ uťal ho Stiles pro jistotu. Ticho možná nakonec nebyla tak zlá varianta v porovnání s Peterovým rozborem jeho bortícího se vztahu. „I kdyby mi nehodlala už nikdy věřit, nechci, aby ji roztrhaly alfy. Proč tam musela jet? Proč to měl Derek za dobrý nápad?“ 

„Protože jí věří. Je naivní. Věřit komukoli z jejich rodiny je naivní asi jako věřit Angličanovi, jak se jen porozhlédne po tvojí zemi a půjde si po svých. Nicméně, v jeho zoufalém případě, pochopitelné.“ 

Stiles se tvářil naprosto nechápavě. 

„Jsou to čarodějnice. To, co o nich netušíš, by vydalo na celou ságu. A o tomhle malém problému stoprocentně ví mnohem víc, než by tvůj hormony omlácený mozeček napadlo. Proto bych se ostatně o Cassiopeiu ani nebál.“

„To jsem nemyslel, proč je to pochopitelné v Derekově případě?“ 

Peter se ušklíbl. Nepříjemně a tak potěšeně sám sebou, až Stiles litoval své otázky.

„Víš, jak vypadala Derekova první velká láska?“

Stiles rázně, odmítavě zavrtěl hlavou. „Cassie nevypadá jako Kate Argent, to je úplně absurdní.“

„Vážně si myslíš, že Kate Argent je jediná holka, s kterou Derek byl? Tak zoufalý zase není. Mluvím o jeho opravdové první lásce,“ vysvětlil a úmyslně svá slova protahoval, „Paige.“

Post Lucem 6

Scott znovu střelil pohledem po Cassie a Stilesovi. Už byli skoro u domu, ze kterého se linula hudba a spousta světla, a právě do něj měli namířeno. Scott si jen nebyl úplně jistý, že je to dobrý nápad, nebo že minimálně neměl chodit on. Neměli vůbec žádné tušení, jak Boyda a Ericu najít. Bylo mu jasné, že když budou sedět doma a zírat do zdi, přijdou na stejné kulové, jako když půjdou na večírek. Jen si připadal nevhodně, slavit, když oni dva čekají na smrt. S tím by souhlasila i Cassie. Ovšem také to nebyl jediný jeho důvod. Což přiznal po několika vteřinách nucení.

Post Lucem 5

„Ten nápad se mi přestává líbit. Zní to tak trochu nebezpečně. Víš co? Mně se ten nápad rozhodně nelíbí,“ prohlásil Isaac, když mu Derek popsal, co se pokusí udělat, aby z něj dostali potlačené vzpomínky na jeho setkání s alfami při hledání bet Boyda a Ericy. Respektive co se pokusí udělat Derekův strýc Peter.

Hned po probuzení se Isaac začal shánět po nějaké dívce. Měla prý být s ním, měla ho zachránit, když ho napadl alfa ze smečky alf. Nikdo nevěděl, o kom mluví. Jen Scott si vzpomněl, že podle jeho matky s Isaacem do nemocnice skutečně přivezli ještě zraněnou ženu, která ho sháněla a zmizela. Jenže všechno, co Isaac říkal, bylo zmatené, po útoku a po pokusu ho vyřídit i v nemocnici měl v hlavě chaos, nedokázal moc dobře odlišit, co se stalo a co byl jen přelud. Hlavně si nevzpomínal, odkud ho vlastně ta dívka zachránila a přivezla. Cokoli, co našel, cokoli viděl, někdo se pokusil mu vzpomínky zablokovat. I proto trvalo tak dlouho, než se uzdravil. 

Post Lucem 4

Den před začátkem nového školního roku se Scott rozhodl splnit si jedno přání. Nechat se tetovat. Za svou snahu dohnat během léta nedostatky ve studiu a za všechnu odvedenou práci si to podle něj zasloužil. Cassie měla jisté pochyby, zvlášť když jim ukázal vlastní nákres vysněného tetování. Nikdy neuměla moc dobře kreslit, ovšem tlustý pruh pod tenkým pruhem by i ona zvládla tak, aby nevypadal nakreslený nohama. A tatér, mohutný, pomalovaný muž, vážně extra mohutný, jako by si sám na sobě zajišťoval co největší prostor pro reklamu, její názor sdílel. Pochyby sdílel i Stiles, který je do salonu všechny odvezl.

Post Lucem 3

„Takže ty jsi vlkodlak, omega? Ty jsi… řekněme nadpřirozeně nadaná. A ty jsi-“

„Stiles, těší mě.“

Všichni čtyři seděli v zimní zahradě. Už vůbec nepřipomínala ten smutný, zapomenutý, studený přístavek. Zářila novotou, čistotou, zdála se i poněkud větší. Uprostřed byla stěnou z vykládaného skla rozdělená na dvě části. Seděli v jedné z nich u proutěného stolu na proutěných křesílkách. Nad hlavami jim visely dlouhé listy nových květin, všude kolem sloupů a zdí stály květináče a Scottovi se z té směsky vůní a pachů v první chvíli zatočila hlava, než si zvykl. Vlastně všem nějakou dobu trvalo, než si zvykli, a odhodlali se tenhle dům navštívit. Když začaly prázdniny, Allison Argent odjela z města i s otcem a slibem, že se vzdávají lovectví. Bývalá kanima Jackson se odstěhoval se svým otcem do Londýna. Scott odpřísáhl, že dá dohromady své studium i život. Cassie dohlédla na to, aby se Stilesovi bezpečně zahojil rozbitý nos. Až pak, zdráhavě, se rozhodli vyřešit i poslední. Jejich matka Melissa pořád zarytě mlčela, a tak konečně sebrali odvahu, aby čelili asi velkým rodinným tajemstvím. A dojeli za jejich tetou Danielle do čarodějnického domu.