20. října 2018

Odi et amo 3

Horatio se na stanici svezl spolu s Yelinou. Ta se celou cestu snažila udržet téma u mrtvé Olivie a také přes telefon úkolovala svého kolegu, aby jí zjistil Oliviiny příbuzné, školu jejích dětí a další instituce, kam chodí, a poslal pro ně policistu, až je najde. Což se nakonec vyřešilo skoro samo, protože se znovu ozval Tim, že na Oliviin mobil právě volal kdosi, koho měla v kontaktech uloženého jako paní Reyesovou. A jakmile jí Yelina ze svého služebního mobilu zavolala nazpátek, protože Tim nechtěl riskovat a zvedat telefony mrtvých, ukázalo se, že je to soukromá lektorka a shání Olivii, protože si nepřijela pro děti po konci hodin španělštiny.

14. října 2018

Praeterita corrigi non possunt 2

Detektiv Yelina Salasová seděla v autě, které uhánělo po silnici mokré od neustálého deště, a cítila nervozitu. Neměla ráda déšť a teď snad do města přišlo období dešťů, když pokračoval už druhý den. A také neměla ráda, když se jí situace vymkla z rukou. Její syn Ray měl ve škole problém s učitelkou, protože se pod vlivem rané puberty rozhodl se spolužákem otestovat její mantinely tolerance pro vyrušování. Akorát to jí nevadilo tolik. S Rayem si to vyřídila, to ano, ale děti zkrátka ve škole někdy provokují a asi se musí připravit na to, že puberta u jejího syna něj úplně jednoduše. To nebylo vážné. Horší byla následná hádka s jejím přítelem. To se jí vymklo z rukou. A ona se pak musela vymknout z jeho. Bylo vážné tohle?
Ještě si vůbec nedokázala ujasnit, co teď.  On odešel a dnes ho zatím neviděla. Ani jeden také neměl zřejmě dost odvahy prolomit ticho a ozvat se. Jenže to nejde odkládat věčně. I kdyby jen kvůli modřině, jež se jí rozlila pod okem.

11. října 2018

Nemo iudex sine actore 1


Pršelo. Stejně, jako předchozí dva dny, i dnes se z oblohy řítila jedna obrovská kapka vody za druhou, až tvořily hustý studený řetěz bičující zemi pod jejíma nohama. Nikdo ale nehlásil příchod hurikánu ani jiné tropické bouře, prostě bylo jen ošklivě. Všude kolem bylo mokro a šedo. Lezavo. A nepříjemný chlad, tak netypický pro jižní Floridu, se do ní zabodával, i když ho přes oblečení neměla a nemohla cítit. Vnímala ho jinak. Vnímala ho jako stísněnost, depresi a bezmoc. A možná víc v ní samé než kolem. A déšť a zima to jen umocňovaly. Vyplavovaly na povrch.
Neběžela. Nikdy, když to nebylo naprosto nutné, jako třeba v případech dobíhání tramvaje nebo k zapomenutému hrnci na sporáku, neutíkala. Zvlášť, když by to znamenalo prodírat se mezi ostatními chodci a když měla na nohou boty, které by ji za takovou nečekanou námahu odměnily bolestí. Navíc už stejně nasávaly vlhkost z chodníku, a tak to bylo zbytečné. Kdyby dnes oblékla kalhoty, nepochybně by je měla úplně stejně urousané. To jí na dešti vadilo nejvíc. Své vlasy a ramena ochránila, ale zbytek oblečení vypadal, jako by deštník zapomněla doma.

10. října 2018

Každému, co jeho jest

Po dlouhé době jsem se rozhodla znovu se pustit do dobře probádaných, ale před lety opuštěných vod CSI: Miami a spáchat další povídku. A přestože část procesních záležitostí se bude zakládat spíše na českém právu, protože o tom americkém toho mimo seriály moc nevím, měla by být o něco propracovanější než má "slavná" díla z přelomu desetiletí. A také jsem se rozhodla, i když je to vlastně nepodstatné, že bude víceméně navazovat na povídku A co když na to přijde, takže v ní bude vystupovat detektiv Jeanette Croft, Tim Speedle, a přestože v době jejího nástupu byl už Tim v originále dlouho po smrti, i Natalia Boa Vista. A také další rodina některých kriminalistů, ať už zcela dle kánonu nebo aspoň částečně vymyšlená.


Poručík Caine se ocitne až nepříjemně blízko novému případu, který zprvu vypadá, že by mohl být docela rychle vyřešený. Jenomže co když se zločin neodehrál tak, jak jsou všichni přesvědčeni? K tomu se problémy nevyhnou ani nejbližšímu okolí Erica Delka, který se také bude muset pořádně snažit, aby se prokázalo, že se další zločin odehrál jinak, nebo že se možná vůbec nestal, a vůbec všichni se budou muset zasadit, aby naplnili jednu ze základních zásad, na nichž stojí právo a měl by stát i život. Suum cuique tribuere - Každému, co jeho jest. 

Povídka započatá v roce 2018.


24. srpna 2018

Oxymóron? (2018)

Všem známým, kteří utajeni jsou,
ve vzpomínkách, co hlavou nezní,
z okna od bláta svítícího čistotou,
ze špičky ledovce potem zborcení.

Černochům s bledýma rukama
i Inuitům s tmavou tváří.
S hladinou po krk v poušti pokřikujeme,
když tma nejjasněji září.

Zbytečnosti, co nutně potřebujeme,
nezbytné věci, jež letí v dáli.
Ať nikdo neví, rozhlašujeme
oxymóron, chudý králi?

12. května 2018

Dračí píseň 20

Ve chvíli, kdy konečně vkročila do paláce, do chladu mramorových chodeb ponořených do tmy, temných tak, že by nikdo nepoznal jejich růžovou barvu, kterou chtěl dávný princ Maron rozradostnit dávnou princeznu Daenerys, měla na okamžik pocit, že klesne na kolena, dotkne se vychladlých dlaždic, obejme první štíhlý sloup v dosahu a jen se poddá tomu rostoucímu pocitu, který ji v tu chvíli zaplavil. Že je doma.
Drak v jejím náručí se ale zavrtěl a zatahal za šátek, v němž byl zabalený.
Není doma.
Už to není jako dřív a nikdy nebude. Ten pocit zase rychle opadl. Nikdo nesmí vědět, že žije a že se zrodil drak. Už nebude moci být princeznou Nymeros Martell. Nebude se moci prohánět po Dorne jako písečný had. Však, jak si uvědomila, doopravdy jimi nebyla. Žila v přetvářce, kterou kolem ní vytvořili, a ta teď padla. Opálená princezna s tmavými loknami, bláznivými nápady, třemi divokými sestrami a hadím tělem. To všechno shořelo. Teď jí na hlavě začaly rašit nové vlasy, oranžový kabátec zakrývající její unavené nahé tělo, hedvábný šátek v rukách skrýval draka a ona měla dva stříbrné bratry. Jednoho, s kterým ji chtěli zasnoubit, a jednoho, s kterým….

1. května 2018

Fotostory Mac nevěrník (2010)

Když na některých fotkách vidím ty parádně zachycené xichtíky, hned mě napadne zase spatlat něco pro pobavení. Možná si pamatujete fotostory, kdy šel Mac rybařit, aby pokořil Sheldona. Toto je na podobném principu. Pozorně sledujte děj, k němuž jsou použity obrazové dokumentace (upravím si informace a působení Peyton, takže zapomeňte, že kdy v seriálu byla.)

Slavný detektiv Mac Taylor byl vyslán na služební cestu a při té příležitosti se seznámil se sympatickou slečnou Peyton. Zažili spolu pár pěkných chvilek...

29. dubna 2018

Fotostory Nick vaří (2013)

Dřív jsem už několik bláznivých fotostory udělala a řekla jsem si, proč si nevzít na paškál dalšího výtečníka z jiné CSI a nezaměřovat se pořád jen na Maca, jeho ryby a jeho ženy.

Tentokrát Nick Stokes z CSI v Las Vegas našel při vyšetřování zajímavý recept a rozhodl se ho zrealizovat.

21. dubna 2018

Fotostory Mac vs. Sheldon (2009)

Mac, Don, Danny a Sheldon pokecali na místě činu o nejnovějších událostech. Hlavně tedy o tom, že Sheldon byl na rybách. A Maca to nenechalo chladným.


17. dubna 2018

Husa (2018)

Do řeky padají labutí pírka,
na mostě krátkodobá uzavírka.
Kolo se točí a motor vrní,
pod koly sanitky nosníky brní.

Promáčklý blatník, řidič hned nadává,
že prý si nikdo už snad pozor nedává!
Kolo se dotočí a motor dovrněl,
značení nevnímá, reflex už zakrněl?

Vylétla hrdinně, nedbaje klaksonu,
přehlédla kabrio a padla na čuňu.
Hlava až v oblacích, pozornost kusá,
není to labuť, byla to husa.

10. února 2018

Jsem to, co jsem 3

Nějakou dobu po posledním návratu z Izraele jsem potkala starého známého ze školy. Ne z jakéhokoli výcviku S.H.I.E.L.D.u, ale z normální, civilní školy, kterou jsem vystudovala, protože jsem chtěla. A protože jsem cítila, že být profesionální zvláštní agent není dost. Že mít i nějaký „opravdový“ obor není špatné. Ten obor byla práva a ten, koho jsem zase potkala, kým jsem se nechala unést na vlně, o níž jsem doufala, že mě donese zpátky do bezstarostné a plné existence, a s kým jsem nějakou dobu zůstala ve styku, byl paradoxně taky Matthew. Matthew Murdock. Jediný o trochu mladší než já. A slepý. Ale tak nějak... neobyčejně přitažlivý a... jiný. Rozvážný, milý, vtipný... ne, ne, já se nezamilovala. Asi ne. Za pár dní? Kvůli snaze být zase nezávislá? Se vším kolem? Těžko. Poblouznil mě, protože už na škole se mi líbil a měla jsem pro něj slabost. Teď jsme si spolu dokonce začali, rozhodně jsem byla poblázněná. Rozhodně stál za to. Jenže taky se o tom rozhodně nedá říct víc. 
Bylo to vážně jen krátké, nezodpovědné období. Nemohlo by fungovat nic víc. Ani jeden jsme nad vztahem neuvažovali, já mu o sobě plno věcí nemohla říct, ne že bych chtěla, a zase to rychle skončilo, aniž bychom byli zklamaní. Myslím. Neřekla bych, že on se cítil výrazně jinak. Bylo to jen… dobrodružství.