24. srpna 2018

Oxymóron? (2018)

Všem známým, kteří utajeni jsou,
ve vzpomínkách, co hlavou nezní,
z okna od bláta svítícího čistotou,
ze špičky ledovce potem zborcení.

Černochům s bledýma rukama
i Inuitům s tmavou tváří.
S hladinou po krk v poušti pokřikujeme,
když tma nejjasněji září.

Zbytečnosti, co nutně potřebujeme,
nezbytné věci, jež letí v dáli.
Ať nikdo neví, rozhlašujeme
oxymóron, chudý králi?

12. května 2018

Dračí píseň 20

Ve chvíli, kdy konečně vkročila do paláce, do chladu mramorových chodeb ponořených do tmy, temných tak, že by nikdo nepoznal jejich růžovou barvu, kterou chtěl dávný princ Maron rozradostnit dávnou princeznu Daenerys, měla na okamžik pocit, že klesne na kolena, dotkne se vychladlých dlaždic, obejme první štíhlý sloup v dosahu a jen se poddá tomu rostoucímu pocitu, který ji v tu chvíli zaplavil. Že je doma.
Drak v jejím náručí se ale zavrtěl a zatahal za šátek, v němž byl zabalený.
Není doma.
Už to není jako dřív a nikdy nebude. Ten pocit zase rychle opadl. Nikdo nesmí vědět, že žije a že se zrodil drak. Už nebude moci být princeznou Nymeros Martell. Nebude se moci prohánět po Dorne jako písečný had. Však, jak si uvědomila, doopravdy jimi nebyla. Žila v přetvářce, kterou kolem ní vytvořili, a ta teď padla. Opálená princezna s tmavými loknami, bláznivými nápady, třemi divokými sestrami a hadím tělem. To všechno shořelo. Teď jí na hlavě začaly rašit nové vlasy, oranžový kabátec zakrývající její unavené nahé tělo, hedvábný šátek v rukách skrýval draka a ona měla dva stříbrné bratry. Jednoho, s kterým ji chtěli zasnoubit, a jednoho, s kterým….

1. května 2018

Fotostory Mac nevěrník (2010)

Když na některých fotkách vidím ty parádně zachycené xichtíky, hned mě napadne zase spatlat něco pro pobavení. Možná si pamatujete fotostory, kdy šel Mac rybařit, aby pokořil Sheldona. Toto je na podobném principu. Pozorně sledujte děj, k němuž jsou použity obrazové dokumentace (upravím si informace a působení Peyton, takže zapomeňte, že kdy v seriálu byla.)

Slavný detektiv Mac Taylor byl vyslán na služební cestu a při té příležitosti se seznámil se sympatickou slečnou Peyton. Zažili spolu pár pěkných chvilek...

29. dubna 2018

Fotostory Nick vaří (2013)

Dřív jsem už několik bláznivých fotostory udělala a řekla jsem si, proč si nevzít na paškál dalšího výtečníka z jiné CSI a nezaměřovat se pořád jen na Maca, jeho ryby a jeho ženy.

Tentokrát Nick Stokes z CSI v Las Vegas našel při vyšetřování zajímavý recept a rozhodl se ho zrealizovat.

21. dubna 2018

Fotostory Mac vs. Sheldon (2009)

Mac, Don, Danny a Sheldon pokecali na místě činu o nejnovějších událostech. Hlavně tedy o tom, že Sheldon byl na rybách. A Maca to nenechalo chladným.


17. dubna 2018

Husa (2018)

Do řeky padají labutí pírka,
na mostě krátkodobá uzavírka.
Kolo se točí a motor vrní,
pod koly sanitky nosníky brní.

Promáčklý blatník, řidič hned nadává,
že prý si nikdo už snad pozor nedává!
Kolo se dotočí a motor dovrněl,
značení nevnímá, reflex už zakrněl?

Vylétla hrdinně, nedbaje klaksonu,
přehlédla kabrio a padla na čuňu.
Hlava až v oblacích, pozornost kusá,
není to labuť, byla to husa.

10. února 2018

Jsem to, co jsem 3

Nějakou dobu po posledním návratu z Izraele jsem potkala starého známého ze školy. Ne z jakéhokoli výcviku S.H.I.E.L.D.u, ale z normální, civilní školy, kterou jsem vystudovala, protože jsem chtěla. A protože jsem cítila, že být profesionální zvláštní agent není dost. Že mít i nějaký „opravdový“ obor není špatné. Ten obor byla práva a ten, koho jsem zase potkala, kým jsem se nechala unést na vlně, o níž jsem doufala, že mě donese zpátky do bezstarostné a plné existence, a s kým jsem nějakou dobu zůstala ve styku, byl paradoxně taky Matthew. Matthew Murdock. Jediný o trochu mladší než já. A slepý. Ale tak nějak... neobyčejně přitažlivý a... jiný. Rozvážný, milý, vtipný... ne, ne, já se nezamilovala. Asi ne. Za pár dní? Kvůli snaze být zase nezávislá? Se vším kolem? Těžko. Poblouznil mě, protože už na škole se mi líbil a měla jsem pro něj slabost. Teď jsme si spolu dokonce začali, rozhodně jsem byla poblázněná. Rozhodně stál za to. Jenže taky se o tom rozhodně nedá říct víc. 
Bylo to vážně jen krátké, nezodpovědné období. Nemohlo by fungovat nic víc. Ani jeden jsme nad vztahem neuvažovali, já mu o sobě plno věcí nemohla říct, ne že bych chtěla, a zase to rychle skončilo, aniž bychom byli zklamaní. Myslím. Neřekla bych, že on se cítil výrazně jinak. Bylo to jen… dobrodružství.

6. srpna 2017

Dračí píseň 19

Robert zachmuřeně seděl ve Vysoké síni Orlího hnízda. Jindy veselý, žoviální muž plný smíchu a hlasité zábavy, který by spíš než v tiché, osamělé síni pospíchal z hory, aby se podíval za maličkou Myou, bastardem, jehož i přes své mládí zplodil s jednou ženou z Údolí, mlčel a zíral před sebe na pergamen, který byl na jedné straně zatížený číší a z druhé jeho rukou, aby se opět nesvinul do ruličky, v níž ho přinesl havran. Kdyby ho teď pozoroval někdo, kdo ho zná jen letmo, myslel by si, že tohle nemůže být lord bouřlivého rodu, jehož slova zní Naše je zuřivost. Ale Jon Arryn, jeho někdejší opatrovník a přítel, věděl své. Robert teď byl bouřlivým lordem víc než kdy dřív. A jeho byla zuřivost.

7. července 2017

Jsem to, co jsem 2

Matthew byl... agent. Velmi přitažlivý agent. Měl hnědé oči, hnědé vlasy, byl trochu starší než já, ale to nevadilo. Vždycky jsem byla na starší, nevím proč. Nebo jo, ale nepotřebuju to rozebírat. A tady šlo jen o pár let. Jindy se daly najít... výraznější příklady.
Jezdil do terénu na obvyklé akce. Sledovat, předat, vyzvednout. Byl operativec a vypadal podle toho. Udržovaný, profesionální. V osobním životě však uměl být milý i vtipný. Nebo tak mi to alespoň přišlo během fungujícího období našeho vztahu. Byl prostě běžný, řadový člen S.H.I.E.L.D.u, jakých tehdy bývaly desítky, což se nezměnilo ani po naší svatbě. Nemyslím, že mu vadilo mé postavení. O práci jsme spolu téměř nemluvili, jen to nejnutnější, přesto chápal, že ta má bude o něčem trochu jiném. Ale stejně nevím, proč jsem si ho brala. Nejspíš jen proto, že mě požádal.

28. května 2017

Jsem to, co jsem 1

Nechápu, jak jsem se mohla do této situace dostat. Hm. Ne. Lež. Chápu to. Myslím, že nad tím jen nechci přemýšlet. Že nedokážu přemýšlet nad vším, co se stalo, a hlavně nad tím, co jsem udělala. Někdo by asi řekl, že to byla sakra divoká jízda. Souhlasila bych s ním. Ještě včera. Byl to můj život a já ho přijímala takový, jaký byl. Naprosto neobyčejný. Jaký jiný mohl být? Dokonce jsem si to užívala. Všechno kolem mě. Mé schopnosti, můj výcvik, mé postavení, známosti, kontakty i mé tvrdé srdce. Všechno mi dávalo pocit moci a svobody, po kterých stačí jen sáhnout a mít je, protože mi nikdo nedokáže zabránit. Milovala jsem to. A možná proto jsem k sobě nepouštěla ozvěny praskotu ocelové aury tajemné agentky. Když něco nešlo podle plánu, změnila jsem plán. Když něco selhalo, nechala jsem to za sebou a šla dál. Prostě tak. Jako by to nemohlo proniknout hlouběji. Myslela jsem si, že to nejde. Ale teď vím, že jsem jen nechtěla. Bylo pohodlnější být agent. Ne pracovat jako agent, být jím. Myslím, že jsem se tak cítila proto, že ve mně zabili nevinnost v době, kdy ještě chvíli potřebovala vládnout. Ne, nebyla jsem zlaté, vzorné dítě. A nebyla jsem zneužívané dítě. Jen se všechno stalo moc rychle. Jen jsem byla nevhodná pro tuhle planetu.

27. května 2017

Jsem to, co jsem


Příběh Jenny Coulson z povídky A co jsem já? Už částečně znáte. Toto je ale příběh její starší sestry Danielle, který prochází stejnými zásadními událostmi Marvel Cinematic Universte + událostmi ze seriálu Agents of S.H.I.E.L.D., ovšem jinak a po svém. Začíná dříve než A co jsem já? a je vyprávěním v první osobě, tedy je v něm minimum dialogů a scény nejsou popisované přímo, spíš převyprávěné hlavní postavou.

Danielle se na rozdíl od své sestry stala zvláštní agentkou s agendou, do které nevidí ani její otec. A rozhodně není tak citlivá nebo empatická, vlastně se rozhodla být velmi tvrdou a Fury se pokusil z ní udělat vlastního "zimního vojáka". Lidštějším způsobem. Ovšem ocitne se v neméně závažném kolotoči problémů, které možná otřesou jejím přijetím toho, co je. Nebo ji donutí zjistit, že je to trošku jinak.

Povídka započatá v roce 2017.