Post Lucem 4

Den před začátkem nového školního roku se Scott rozhodl splnit si jedno přání. Nechat se tetovat. Za svou snahu dohnat během léta nedostatky ve studiu a za všechnu odvedenou práci si to podle něj zasloužil. Cassie měla jisté pochyby, zvlášť když jim ukázal vlastní nákres vysněného tetování. Nikdy neuměla moc dobře kreslit, ovšem tlustý pruh pod tenkým pruhem by i ona zvládla tak, aby nevypadal nakreslený nohama. A tatér, mohutný, pomalovaný muž, vážně extra mohutný, jako by si sám na sobě zajišťoval co největší prostor pro reklamu, její názor sdílel. Pochyby sdílel i Stiles, který je do salonu všechny odvezl.

Post Lucem 3

„Takže ty jsi vlkodlak, omega? Ty jsi… řekněme nadpřirozeně nadaná. A ty jsi-“

„Stiles, těší mě.“

Všichni čtyři seděli v zimní zahradě. Už vůbec nepřipomínala ten smutný, zapomenutý, studený přístavek. Zářila novotou, čistotou, zdála se i poněkud větší. Uprostřed byla stěnou z vykládaného skla rozdělená na dvě části. Seděli v jedné z nich u proutěného stolu na proutěných křesílkách. Nad hlavami jim visely dlouhé listy nových květin, všude kolem sloupů a zdí stály květináče a Scottovi se z té směsky vůní a pachů v první chvíli zatočila hlava, než si zvykl. Vlastně všem nějakou dobu trvalo, než si zvykli, a odhodlali se tenhle dům navštívit. Když začaly prázdniny, Allison Argent odjela z města i s otcem a slibem, že se vzdávají lovectví. Bývalá kanima Jackson se odstěhoval se svým otcem do Londýna. Scott odpřísáhl, že dá dohromady své studium i život. Cassie dohlédla na to, aby se Stilesovi bezpečně zahojil rozbitý nos. Až pak, zdráhavě, se rozhodli vyřešit i poslední. Jejich matka Melissa pořád zarytě mlčela, a tak konečně sebrali odvahu, aby čelili asi velkým rodinným tajemstvím. A dojeli za jejich tetou Danielle do čarodějnického domu.

Post Lucem 2

Cassiopeia McCall mezitím také ze školy a z hřiště zmizela. Ale proto, že byla zoufalá, a nevěděla, kam se obrátit. Hned, jak po výkřicích ‚Jacksone‘, ‚je snad mrtvý‘, ‚pomoc‘, ‚žije ale nehýbe se‘ a neustálém řvaní píšťalky zmizel největší dav, nemohla najít Stilese Stilinskiho. Ani jeho otec šerif, výjimečně v hledišti, ač jeho syn skoro nikdy neopustil střídačku, nevěděl, kam se poděl. Zkusila mu volat. Bez reakce. Jeho taška s oblečením pořád ležela v šatně. Jeho starý jeep pořád stál na parkovišti. Stiles nikde. Znovu mu zkusila volat a nic. Nikdy by ji přitom neignoroval, rozhodně ne ji. 

Kam si až pamatovala, byl to nejlepší kamarád jejího bratra. Jako dvojčata chodili dost dlouho všude spolu, tudíž se z něj rychle stal i její nejlepší kamarád. A potom… prostě jí na něm čím dál víc záleželo. Trávili spolu čas i bez Scotta. Pomáhala mu s úkoly… nu a on pomáhal jí. Pomáhala mu s průšvihy. Dostat se do nich i ven. I s otcem. Měla s ním trpělivost, poslouchala jeho šílené nápady a teorie o jejich městě, přetahovala se s ním o popcorn u televize, bránila ho, když se do něj opřel Jackson. Ne, že by snad ve školním potravním žebříčku stála výš než na nízké příčce Stilese a Scotta, jen to prostě z nějakého důvodu fungovalo. A nakonec to byl Stiles, kdo za ní přišel, když se jí to stalo. 

Post Lucem 1

Danielle vystoupala po třech kamenných schodech na studenou kamennou terasu pokrytou suchými listy, větvičkami, zašlými stébly trávy, kusy starého ptačího hnízda a dalším dávným navátým nepořádkem, přešla ji a odemkla velké, tmavé vstupní dveře velkého, potemnělého domu. Nadechla se a překročila práh. Nebyla tu už skoro deset let a nepředpokládala, že se od té doby něco změnilo. Dům byl dobře zabezpečený před nevítanými návštěvami a žádné, jaké by se daly považovat za vítané, neměly zájem se ukázat ještě déle než deset let. I přesto, že zvenčí vypadal jako hotové panství postavené někým, kdo zjevně pohrdá snahou zapadnout do okolní architektury. Kdo neměl hluboko do kapsy a mohl si uprostřed Kalifornie pořídit goticky viktoriánskou excentricitu. Někým, kdo tu mohl snadno zapomenout něco ukradení hodného. Jenže nikdo si to neověřil. Dům vysílal docela nepříjemnou auru, nejspíš každého odradila. Nepůsobil vůbec přátelsky. S tmavou špičatou střechou, zašlou fasádou, velkými, zatemněnými okny za řadou sloupů a zábradlím. Tolik alespoň šlo vidět z příjezdové cesty. Zbytek zakrývaly vzrostlé stromy a zamčený plot, napůl tepaný, napůl živý, zabraňující proplížit se dozadu. Bylo snazší to vzdát ještě dřív, než se někdo dostal k terase. Však se mu tu také začalo přezdívat čarodějnický dům, když zůstal před deseti lety úplně prázdný.

Post Lucem

Rozhodla jsem se ukončit rozepsanou fanfikci Instinkty ze světa Teen Wolf a kompletně ji přepracovat v sérii Post Lucem, neboli Po setmění. Víceméně v ní zůstávají stejné postavy včetně přidaných, ale víc do hloubky jsem propracovala a změnila pozadí, stav a původ, zkrátka "lore", a pokusila se lépe a pochopitelněji ho propojit malými náznaky s dalšími fandomy. Navíc se pořád snažím vylepšit své psaní, rozplánovala jsem si jednotlivé etapy jinak, než se zdálo původně, a Instinkty už mi nevyhovovaly. Začátek tedy koresponduje s dějem seriálu, alespoň co se týče zápletek, a vynechává první dvě řady, které je asi nutné pro pochopení fanfikce znát (protože je to fanfikce), ovšem zasáhne do něj víc postav novým způsobem, a brzy se začne úplně odlišovat. Až se ukáže, že svět je mnohem větší než jen Beacon Hills. 

Jak to bylo se Scottem McCallem a jeho smečkou odvyprávěl seriál Teen Wolf celkem detailně. Ale co když jeho rodina nebyla jen rozvedená matka - člověk. Co když existují další příbuzní a všichni kolem něj mají nějaké tajemství a mnohem větší moc? Co když se v Beacon Hills kromě známých nadpřirozených problémů a jeho vlastního dospívání začnou objevovat i mnohem závažnější věci sahající dál, než si dokázal představit? Co když post lucem neznamená jen po setmění? 

Povídka započatá v roce 2023.

Předehra:

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3

Alfa:

• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15

El Diablo (2020)

Poznámka: Tento výňatek z příběhu datovaného na přelomu středověku a novověku mluví o dědečkovi Melissy a Danielle Delgado z fanfikce Instinkty během jeho pobytu v Evropě a naznačuje, co byl zač, že v jejich rodě je díky silné magii typická značná dlouhověkost, a že jsem se rozhodla v tomto universu primárně Teen Wolf propojit většinu fantasy seriálů, které jsem sledovala. Je to tedy součást "mého kánonu", ale nic, co by zatím pro děj bylo natolik důležité, abych to musela vysvětlovat ve fanfikci samotné.

Jedle (2020)

Vlak dělá divný zvuky. 

V dáli mávaj mladý buky. 

A vedle nich jedle.

Neprojedem vedle.

Jen skrz.

Generační pláč (2020)

Zabít ty spratky! 

Dostat svět zpátky! 

Kde byl,

když jsem spratek byla já. 

Tři odpoledne (2020)

Zazvonil zvon. 

Už neplatí bon.

Na komunisty hon

nikdy nebyl.

Bohužel.

Instinkty 7

Zbytek noci u McCallových byl naprosto klidný. Jenna pro změnu zůstala spát na gauči a Scott s Isaacem hlídali Melissu v patře. Nikdo se ji ovšem napadnout nepokusil, a když se ráno chystala do práce, poslala všechny tři nekompromisně do školy. Uvnitř nemocnice bude přece obklopená dostatkem lidí, aby se jí nemohlo nic stát.

Nicméně ve škole vládla o něco pochmurnější nálada. Sotva tam dorazili, Isaac s Jennou v jejím autě a Scott na své motorce, Isaac se setkal s Boydem a zase se rychle vypařili bez omluvy. Nebo se možná stihli omluvit, zatímco Jenna musela okamžitě zmizet na záchod, kde se snažila ustát další záchvat. Takže i doktorka Hilyardová. Vážně nehodlala snižovat utrpení všech obětí a vůbec fakt, že ti lidé zemřeli, ale tohle ji už přivádělo k šílenství. Nejen poslouchat ten zvuk, to skřípavé narušení přirozeného magického toku, a vědět, že někdo někde umírá, už jen ten zvuk samotný. Nebyl to vlastně ani zvuk. Včera se snažila popsat Isaacovi, že zakrývat uši nepomůže. Zkoušel to. Vypadal vážně starostlivě. Jenže nemohl vůbec nic dělat, nešlo o to, co slyšela, bylo to v její hlavě. Nebo spíš v jejím těle. Cítila to přes vlastní magické napojení na zbytek světa a její mozek tyhle negativní vjemy a vibrace transformoval právě na šum a podivnou melodii, která se v ní rozléhala děsivě skřípavě. A všichni si navíc uvědomili, že ani pan Harris se už nevrátí a je doopravdy mrtvý, protože hodina chemie začala tím, že do třídy vkráčela Jennifer Blakeová, profesorka literatury. Jenna ji neměla moc ráda. Netušila, kdo učil literaturu před ní. Nastoupila s novým školním rokem stejně jako ona. Většině studentů nebyla sama o sobě nesympatická. Nebyla zbytečně přísná, vyžadovala při svých hodinách klid, ale daly se vydržet, svému předmětu očividně rozuměla. Ani to nebyla stereotypní knihovnice. Nenosila tlusté brýle a šedivé svetry, naopak měla ráda sukně a podpatky. Jen Jenně se příliš nezamlouvala. Něco na ní. A její parfém. Byl cítit hrozně divně a kdykoli se k ní dostala příliš blízko, dráždil její nos. Nikdy však neslyšela stěžovat si ostatní.
Ovšem ať to s ní bylo jakkoli, chemii Jennifer Blakeová nerozuměla, a proto Jenně tahle hodina přišla jako naprostá ztráta času. Snažila se jim rozdat nějakou práci, kterou ve stole ještě nechal pan Harris, ale nakonec se hodina stejně zvrhla v opakování literatury. Jennu to nebavilo. Nechtěla se věnovat literatuře, hodlala studovat… vlastně si tím ještě nebyla jistá, ale chemie se jí zdála rozhodně užitečnější. Navíc stačilo jen několik málo prvních dní ke zjištění, že je v ní vážně dobrá. Vedla si v ní stejně jako Lydia Martinová, živý důkaz toho, jak předsudky o hloupých Barbie neplatí, a to i přesto, že její školní docházka v New Orleans trpěla nedostatkem rodičovského dohledu. Rozhodně si v ní vedla lépe než Scott, který nevydržel dávat pozor ani při suplování. A nakonec se dopustil nejhoršího možné prohřešku v hodinách slečny Blakeové, těsně před koncem mu nahlas zazvonil telefon.

Instinkty 6

Melissa McCallová se dnešní večer vůbec necítila na práci. Sotva jí v hlavě dozněl ten šílený zvuk, jenž byl zlý sám o sobě, natož, když věděla, že znamená něčí vraždu, aniž by mohla zasáhnout, protože netušila kde a čí a policie by ji poslala domů jako šílené médium, strhla se doslova lavina. Došlo ke hromadné nehodě, do nemocnice přiváželi jednoho zraněného za druhým, personál se mohl zbláznit a doktorka Hilyardová nedorazila, ač měla pohotovost. Melissa se jen děsila, že ví, proč nedorazila, ale opět s tím nemohla ven. Jen by vypadala jako cvok a potom jako podezřelá, až ji najdou. Na náladě jí jen drobně přidal Scott, který jí uprostřed všeho chaosu přinesl pozdní večeři, a pak Hilyardová samotná, když volala, že trčí v zácpě způsobené právě nehodou. Úplně se jí ale ulevit nemohlo. Někdo zemřel určitě. Jen doufala, že této noci bude jediný. Vůbec nevěděla, kam dřív skočit. Každý nově příchozí vyžadoval okamžitou pozornost s rozbitou hlavou, střepy zaraženými všude do těla, polámanými kostmi, roztrhanými končetinami v lepším a břichem v horším případě. A do toho najednou do dveří vtrhli dva mladí kluci, jeden bílý a napůl v mdlobách, druhý v panice a křičící, ať jim někdo hned pomůže.